Ottův slovník naučný/Ain (sídla)

Ottův slovník naučný
Ain	Ain (sídla)	Ainacskö

Údaje o textu
Titulek:	Ain
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 539. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Ain, semitsky: 1. oko, 2. pramen. Vyskytuje se jako hebr. neb arab. jméno místní, a sice buď samostatné neb ve složeninách.

Ain-Beidá (pramen bílý), též jen Beidá, obec v Alžíru, vzniklá teprve r. 1848 na vysočině v okr. constantineském, asi 100 km jihových. od Constantiny, hl. místo okrsku vojenského, s 2500 ob., mezi nimiž více židů než Francouzů; dne 1. října 1833 byla zde bitva mezi Francouzi a Araby.

Ain-Mádí, oasa a opevněné město v alžírské Sahaře, v prov. oranské, na jižní patě pohoří Amurského, 60 km záp. od Lagvátu. Jsouc vystavěno na skále uprostřed písčiny na cestě karavanní má značné trhy, asi 2000 ob. a jest sídlem marabúta. R. 1838 dobyl ho a zpustošil Abd-ul-Kádir.

Ain-Saláh (pramen svatý), Insaláh, hlavní místo Tadikeltských oas ve střední Sahaře pod 27° 10' s. š. a 1° 45' v. d., na nížině 137 m n. m. Ležíc na křižovatce hlavních cest karavanních jest prostředníkem všeho obchodu mezi zeměmi berberskými a severním Súdánem, a nejdůležitějším všech skladišť saharských; zejména četně tudy procházejí karavany tripolské z Gadamesu do Timbuktu a marocké ubírajíce se do Bornu a zemí Haussů.

Ain-Temúšent, starověké Timici, pozdější Kasr-ibn-Senán, obec v úrodné krajině Alžíru, v provincii a okr. oranském, 72 km jihozáp. od Oranu, s římskými starožitnostmi, jež popsal abbé Bargčs, a 1900 ob., téměř veskrze Evropany, již zabývají se rolnictvím, hrnčířstvím, cihlářstvím a dobýváním kamenné soli a sádry. Od r. 1885 jest s Oranem spojen železnicí.