Ottův slovník naučný/Agni (mytologie)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Agni
Autor: Josef Zubatý
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 452. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Agni

Agni (slov. ognь, oheň), v staroindickém bohosloví jméno boha ohně, zvl. svatého ohně obětního, jemuž po Indrovi věnováno nejvíce hymnů védských. A. jest zde v první řadě prostředníkem mezi lidmi a bohy při obětech, jakožto bůh ohně domácího ochráncem jednotlivých kmenův i rodin, ale i mocným bojovníkem a spojencem Árjů proti démonským bytostem i kmenům nepřátelským. Jakožto A. kravjád (masožravý) dopravuje zemřelé na onen svět. Původ A-ův vykládá se všelijak, při čemž zřejmě se jeví přírodní původ ohně: Indra dal mu vzejíti mezi dvěma kameny, zplodili jej Djáus a Prthiví (Nebe a Země) a p. Často se mu přikládá vznik trojí, jakožto bohu ohně pozemského, slunečného a bleskového; sluje i potomkem vod (apám napát), patrně pro překvapující vznik blesků z oblak. V době pozdější provedena personifikace A-a v některých rysech určitěji, ač celkem významu jeho jako skoro všech bohů védských ubývá. Počítá se tu ve třídu bohů Vasuů, za ženu jeho pokládána Sváhá, s níž měl syna Skandu, boha války. A. požíval vždy veliké úcty: zbožný bráhman obětuje ohni a vzývá jej denně, před plamenem jeho uzavírán sňatek, před cestou, před smrtí i při obětech posmrtných přinášeny mu oběti. A. Holtzmann, Agni nach den Vorstellungen des Mahâbhârata (Strassb. 1878). Ztý.