Ottův slovník naučný/Afzelius

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Afzelius
Autor: František Pover, redakce, Arnošt Vilém Kraus, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 417–418. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Adam Afzelius

Afzelius: 1) Adam (* 1750 – † 1837) vynikající botanik švédský, nar. v Larfu na záp. Gotlandě, byl posledním ze žáků Linnéových. R 1777 stal se docentem orientálské literatury, r. 1785 demonstrátorem botaniky při universitě v Upsale. V létech 1792–1794 cestoval po angloafrické kolonii Sierra Leone, kdež také při vpádu francouzském ztratil drahocenné své sbírky. Roku 1796 jmenován byl sekretářem při švédském vyslanectvu v Londýně, ale vrátil se r. 1802 do Upsaly, kdež založil Institutum Linnaeanum, načež r. 1812 jmenován professorem mediciny. Většina prací jeho uložena jest ve zprávách král. akademie švédské. Mimo vlastní práce vědecké, jednající hlavně o květenách Švédska a Guinee, vydal A. také autobiografii Linnéovu. Jeho bohatý herbář jest majetkem univ. upsalské. P.

2) A. Pehr af Arvidsohn (* 1760 – † 1843), lékař švédský, bratr Adamův, byl v Upsale prof. lékařství. Získal si veliké zásluhy o lékařské školství a zdravotní poměry švédské, hlavně reorganisací zdravotní služby vojenské. Napsal několik děl více vnitřní správy než vědy se týkajících. R. 1812 stal se tělesným lékařem prince Bernadotta, načež byv povýšen na šlechtictví odebral se r. 1820 na odpočinek. red.

3) A. Arvid August (* 1785 – † 1871), spis. švéd., zvláště zasloužilý o poznání nár. písní a pověstí. Spolu s Geijerem vydal r. 1814–17 sbírku písní Svenska folkvisor, jeden z nejužitečnějších plodů národního směru tehdejšího básnictví, pěstovaného od »gotského spolku, k němuž oba vydavatelé náleželi. Nejdůležitějším jeho spisem jest Svenska folkets sagohäfder (1839–70, 11 dílů), totiž dějiny švédské až po smrť Karla XII., jak se jevily v pověstech a písních národních. Ve svém vlastním básnickém tvoření napodoboval A. poesii národní; také se mu romance v duchu národních písní nejlépe dařily. A. nar. v Broddetorpu ve Vestergötlandu, byl učitelem a knězem a od r. 1821 farářem v Enköpingu. Přeložil též Hervara-sagu a mladší Eddu. Ks.

4) A. Fredrik Georg, švédský filosof, * 1812, stud. na universitě upsalské, kdež se stal 1842 prof. filosofie theoretické i praktické; r. 1846 dostal se na universitu lundskou, avšak r. 1864 povolán zpět. A. vydal dvě dissertace latinské: Dissertatio Aristoteleam summi boni notionem exonens (1841) a Doctrinae Aristotelicae de imputatione actionum expositio (1842). Z hlavních jeho spisův uvádíme Nástin logiky (7. vyd. 1864), Nástin psychologie (4. vyd. 1865), pak pojednání O kategoriích Aristotelových (1848), O filosofii Hegelovské (1844), O filosofii státu (1845) a j. Byl též roku 1844 a 1845 stálým spolupracovníkem časopisu »Intelligensbladet«.