Ottův slovník naučný/Adstringentia

Ottův slovník naučný
Adstipulator	Adstringentia	Adstringující humus

Údaje o textu
Titulek:	Adstringentia
Autor:	Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 238. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adstringentia (t. remedia), léky svrašťující neb svíravé, mají společnou vlastnost, že srážejí látky bílkovité i klihodárné. Následkem toho vzniká na tkani působením jich povlak či příškvar, jenž kryje vrstvy zpodní a tvoří podstatu svraštění. Léky adstringujícími mírní se zánětné zjevy, zduření i bujení tkaní se uskrovňuje, přílišné vyměšování hlenu i tvoření hnisu se zmírňuje. Vniknutím jich do hloubi tkaně nastává i tu sražení bílkovin a je-li zánět uvolněním tkaní a prosáknutím jich provázen, působením a-ií jedno i druhé se mírní a zjevů zánětných ubývá. Látky svíravé však působením svým vždy, byť i v malé míře, podražďují tkaň a proto v zánětech náhlých a značných se jich neužívá, by podráždění tkaně se nestupňovalo. Nejlepší výsledky a-ií lze stopovati při subakutních i chronických zánětech sliznic. Krev bílkovinami jsouc bohata sráží se též vlivem a-ií, pročež mnohých z nich ode dávna co výtečných léků krvácení zastavujících se upotřebuje. Ovšem, poněvadž působení jich pouze místem, na něž přiloženy byly, jest omezeno, nelze vnitřním upotřebením jich při vnějším krvácení žádných výsledků docíliti. Hlavní a. jsou: octan olovnatý, kamenec a tříslovina, mimo to bývají k nim počítána leptadla, jako chlorid železitý, dusičnan stříbrnatý, síran měďnatý a p. Peč.