Ottův slovník naučný/Adelmann von Adelmannsfelden

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Adelmann
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 191. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Adelmann von Adelmannsfelden, stará švábská rodina mající svůj titul od hradu Adelmannsfelden u Elwangů (ve Virtb.), která však ve XIV. stol. z něho přesídlila na statky přejaté od ryt. z Nippenberga a ze Scheningů. Již r. 1236 připomíná se Siegfried A. v. A., nejznámějším však stal se rod ten za dob reformačních Janem A-em v. A., který byl roku 1510–1515 v řádu něm. rytířů, a bratry Bernhardem a Konradem; Bernhard byl znamenitý humanista (* 1457 – † 1523), studoval v Tubinkách vedením slavného Joh. Reuchlina, cestoval po Italii a vrátiv se stal se členem učené společnosti humanistů augšpurských. Stav se kanovníkem v Eichstädtu a Augšpurku byl pro přízeň reformaci projevovanou dán od dra. Joh. Ecka r. 1520 do klatby, která však s něho brzy sňata, načež žil v soukromí až do své smrti v Eichstädtu obíraje se učenými pracemi a jsa ve stálém styku s vrstevníky svými téhož směru, jakž svědčí Illustrium virorum epistolae ad Joh. Reuchlinum (1519) a 29 listů k Pirkheimerovi, otištěných od J. Heumanna r. 1758 v »Documenta literaria«. Mezi přátely jeho byl i český humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, s nímž A. studoval na universitě ferrarské v Italii, jak svědčí jejich listy. Bratr jeho Konrád (* ok. 1466 – † 1547), kanovník v Elwangách, Augšpurku a Eichstädtu, byl rovněž vynikajícím humanistou a podporovatelem reformace, ale nezanechal ničeho, kromě listů otištěných v rozl. sbírkách. – Z téže rodiny pochází Josef Anselm, hr. A. v. A. († 1805), jenž byl za své dlouholeté služby jako virtb. tajný rada r. 1790 povýšen do stavu říšských hrabat, a Alfred, hr. A. v. A., rytmistr mimo službu (* 1848 – † 1887), něm. spisovatel moderní. Sps. novelly Aus dem Felde (1871), Ausflug in die Normandie (1873), Was ist Glück? (1885) a Fenella (1885), romány Selbstirrungen (1872), Schwert und Feder (1881), B. Donzini (1885), cestopisné Aus Italien (1877), Am ligurischen Meere (1884) a konečně r. 1884 vyšlo 2. vyd. jeho knihy Der edle Liberalismus und sein gefährlichster Gegner.