Ottův slovník naučný/Acherón

Ottův slovník naučný
Achern	Acherón	Acherontia Atropos

Údaje o textu
Titulek:	Acherón
Autor:	Albert Dohnal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 504–505. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Acherón (Ἀχέρων), nyní Mavropotamo, starověké jméno řeky v Épeiru, která divokou hornatinou mezi holými, sráznými skalisky na dně hlubokých roklin se valíc místy v propasti zapadá, na místech vzdálených opětně noříc se na povrch a nedaleko ústí svého v moře ve hluboké, močálovité jezero (λίμνη Ἀχερουσία) se rozlévá, pověstné nezdravými výpary; voda řeky jest kalna a příchuti trpké, což stejně platí též o jejím přítoku, někdejším Kókytu. Zvláštní tento ráz řeky záhy zplodil domněnku, že A. přímo souvisí s podsvětím, a z pradávných již dob datuje pěstovaný při řece té kult mrtvých (o němž Hérodotos V. 92). V dalším vývoji mythu A. přenesen zúplna do podsvětí, kdež (již dle Homérovy Odysseje) s Kókytem a Pyriflegethontem, svými přítoky, jest vedle Stygy řekou hlavní. Pozdější jest onen názor mythický, dle něhož A. spolu s jezerem Acheruským, do něhož se vlévá, jest vůbec nejdůležitějším vodstvem v říši mrtvých tvoře jakousi zevní hranici její, přes kterou bylo se zemřelým přepraviti, aby se dostali v podsvětí. Zvláštní v té příčině jest názor Platónův, vylíčený ve Faidónu (str. 112. n.); dle něho jest A. jedním ze čtyř hlavních veletoků země, kterýž právě naproti Ókeanu a směrem opačným proudí, pak také pod zemí se ztrácí a do jezera Acheruského se vlévá. A. (jenž na mnoze též personifikován) platil pak za nejvýznačnější čásť podsvětí i stal se takto v názorech i názvosloví starých předním jeho zástupcem a spolu jakýmsi pravzorem vší hrůzy a všeho děsu, tak jako již jméno jeho značilo starým řeku žalu i hoře (ἄχος). — Kultus A-a přešel též do Italie, a zvláště Etruskové byli tu horlivými jeho pěstovateli. Viz Roscherův Ausführl. Lexikon der griech. u. rom. Mythologie, str. 11. Dnl.