Ottův slovník naučný/Absolutio ab instantia

Ottův slovník naučný
Absoluce	Absolutio ab instantia	Absolution

Údaje o textu
Titulek:	Absolutio ab instantia
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 93. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Absolutio ab instantia (lat.), propuštění z instance, osvobození pro nedostatečnost důkazu, znamená v řízení trestním způsob ukončení processu, kterým obžalovaný ani se neodsuzuje ani zúplna neosvobozuje, poněvadž sice nebyl proveden úplný (ve smyslu zákonné theorie průvodní) důkaz viny, ale také nebyly vyvráceny všecky příčiny podezření proti němu svědčící. A. a. i. dospěla plného svého rozvoje v obecnoprávním processu inkvisičním jakožto konečná důslednost zákonné theorie průvodní. Hlavní její význam jest ten, že řízení proti tak osvobozenému nepokládá se definitivně za skončené, ale může kdykoli býti obnoveno, jakmile vyskytly se nové důkazy dřívějšího obvinění. Namnoze spojovány s tím v praxi nebo zákonech partikulárních i jinaké nepříznivé účinky: postavení pod dozor policejní, povinnost, položiti jistotu, konfinace, ba dokonce zavření. V t. zv. reformovaných řádech trestních a. a. i. po příkladu francouzském právem byla odstraněna; nesrovnávat se se zásadou obžalovací, sám pak základ její pominul odstraněním zákonné theorie průvodní. Tak stalo se i v rak. ř. tr. z r. 1850 (§. 288.). Ř. tr. z r. 1853 (§. 287.) přijal sice opět formu rozsudku, kterýmž »obžalovaný osvobozuje se od obžaloby pro nedostatečnost důkazů«; forma ta však byla zrušena zákonem daným dne 15. listop. 1867, čís. 132. ř. z. Na tom zůstalo i v nyn. ř. tr. z r. 1873, kterýž v §. 259. stanoví, že soud má vynésti rozsudek osvobozující, nalezl-li, „že není prokázáno, že obžalovaný spáchal skutek za vinu mu kladený“. Ostatně viz Rozsudek. rch.