Olomoucké povídky/Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná.	Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Muž jeden a žena biechu spolu dobře. A ďábel tomu závidě, tři léta pracoval, chtě mezi nimi nepřiezeň zjednati, a nemohl. I mysléše sám v sobě, že nic nenie chytřejšieho nežli zlá žena. I jide k jedné zlé ženě a prosě jie, aby je svadila a že jí chce zaplatiti. A ona řekla ďáblu: »Dáš-li mi pět šilinkuov grošóv, učinímť, že nikdy spolu dobře nebudú.« Jížto ďábel vece: »V pravé pravdě, učiníš-li to, viece tobě dám.«

A ona vesela jsúci odjide k té dobré ženě. A pozdravivši jie, vece: »Kterak ty a muž tvój živí ste?« Odpověděla: »Velmi dobře a laskavě.« Jížto ona vece: »Zklamána si, neb tvój muž jinú ženu miluje viece nežli tě. A protož chceš-li, ať by tobě dobře bylo, poslúchaj mne: Ve čtvrtek o puol noci, když muž tvój spáti bude, vezmúci nuože, vystřiž jemu šest vlasuov a polož na prahu. A to sedmkrát učiníš a inhed tě zasě bude milovati.« A ona vece jí, že to chce učiniti.

Potom opět ta zlá žena šla k muži jejiemu, jehož pozdravivši i vece: »Kterak si ty s svú ženú žív?« Odpověděl, že dobře. I řekla jemu: »Zklamán jsi, neb tvá žena miluje viece jiného muže. I vystřiehám tě, žeť tento čtvrtek o puol noci chce [tě] zabiti. A jestliže procítíš, budeť sě vymlúvati.« A on to uslyšev, nerodí jí věřiti. Odpověděla jest ta nešlechetná žena: »Zkus toho, budu-liť já klamati.« Odpověděl jí muž: »Učinímť, co pravíš.«

A když bylo ve čtvrtek o puol noci a muž té dobré ženy učinil sě jako by spal, tehdy žena toho počela nuožek hledati a chtieci jemu vystřihnúti těch šest vlasuov. A uzřev to muž její, jsa u velikém hněvu, [s]vú ženu vlas[tní z]abil. A když ji jest zabil, navrátil sě jest sám k sobě, žalost maje, že jest ji zabil. Potom vyňav svój vlastní meč, sám sě zahubiv i umřel.

Tehda ta zlá a nešlechetná žena uzřevši, že by oba zahynula, přišla k ďáblu, aby jí zaplatil. Tehda ďábel zdaleka stoje řekl jest jí: »Ó, najhoršie nevěstko, viece si učinila, než sem tě prosil. Otejdi ote mne!« A povrh jí penieze, řekl jí: »Jdiž, zlořečená a nešlechetná ženo, neb již i ďáblové u pekle sě tvé zlosti bojie.« A inhed jest ji vzal do pekla. Uchovajž nás jeho milý pán buoh náš Ježíš Kristus. Amen.

A tak konec.