Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.	Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.	Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Muž jeden pánu bohu nábožný u veliké poctivosti jest měl svatého Tomáše, apoštola božieho, a tak, že v svém domu učinil pokojíček dosti veliký a široký, v kterémžto obyčej mějieše chovati chudé lidi a pútníky, kterýmžto dáváše potřebičku tělesnú v jiedle a v pití. A lože jim sám osobně zpósobováše i prostieráše. A to činieše ku poctivosti svatého Tomáše apoštola. A když to milosrdenstvie za mnohé časy činieše, žena jeho, bojéci sě pro tak veliké náklady na chudé, na něžto jejie muž nakládáše, aby neochudla, neb najméně chováše dvanádcte chudých a pútníkóv; i napomínáše jeho, aby přestal od takového dávanie almužen svatých, pravieci jemu, že nestačí ta almužna, ale že musí tiem ochudnúti. Pro něžto ten dobrý a poctivý muž nepřestal jest almužny dávati.

I přihodilo sě některý den, že ďábel v zpuosobě pútníka přišel jest, prose toho hospodáře, aby ve jméno svatého Tomáše, apoštola božieho, tu noc jemu dal odpočinutie; jenž to i učinil. A když ďábel, sobě odpočinuv, neb veliká zima bieše, i ukázal sě jako nahý tomu hospodáři i prosil od něho, aby jemu někakého prostěradla aneb, čím by sě mohl přikrýti, pójčil. Kterýžto hospodář pójčil jemu svého pláště vlastnieho, aby sě přikryl. I bieše ten plášť toho člověka velmi drahý. A když počelo svítati, ten jistý ďábel s tiem pláštěm pryč šel. Tomu rozoměvši žena jeho a velmi sě rozhněvavši na něho, lála jest jemu řkúci: »Že sě tobě to spravedlivě stalo!« Jejiežto lánie muž trpělivě snesl jest.

Tehda po mnohém času ten jistý muž, vzem s sebú mnoho peněz, neb bohatý bieše, s povolením své ženy i šel jest navštěvovat hrobu svatého Tomáše apoštola. A maje prsten krásný rozdělil jej na dvě straně. Jednu stranu toho prstenu dav ženě své a druhú stranu sobě schovav, prosil jest jie, aby jeho pět let očekávala. A jestliže by sě nevrátil do těch let, aby sobě jiného muže pojala, nechtěla-li by bez muže býti. I řekl jest jí: »Kdožť by koli ote mne puol prstena přinesl, kterýžto s sebú vezmu, aby tomu člověku věřila, co by kolivěk tobě o mně pověděl.«

A když se bráše cestú, stalo sě jest, že pro dalekost cesty v pěti letech a v několika dnech do kostela, kdežto svatý Tomáš odpočívá, přišel jest. A když tu třinádcte dní přebyl u velikém náboženství jsa, poručiv sě svatému Tomáši, počel sě bráti zasě do svého domu. A když jdieše, pritovařišil sě jemu ďábel v zpuosobě člověka, tieže jeho, kde by měl jíti. A on k němu odpověděl: »Svatého sem Tomáše tělo navštěvoval i miením zasě jíti do svého domu, kdežto sem prvé byl.« A když tak o mnohých věcech na cestě rozmlúváchu, tehda ďábel přivedl jemu ku paměti ten plášť, kterýž jemu bieše ukradl, i poče jeho tázati řka: »Co by tomu učinil, jenž jest tobě ten plášť ukradl, když by jeho nalezl?« Jemužto ten dobrý pútník odpověděv řekl jest: »Nic bych zlého jemu neučinil pro svatého Tomáše, neb sem jemu to dávno odpustil.« Tehdy ďábel řekl jest: »Jáť sem, jenž sem tobě ten plášť ukradl, a jsemť ďábel. A přikázáno mi jest od svrchnieho mistra mého svatého Tomáše tak řkúcieho ke mně, abych neodcházel od tebe, leč by mi odpustil.« To když uslyše ten nábožný muž, velmi sě ulekl i řekl jest ďáblu: »Jdiž, kam chceš.« Jemužto ďábel vece: »Nemohuť zajisté odjíti, jediné z tvé dobré vuole. Zpravímť tobě jednu věc novú, že tvá žena této noci má pojieti jiného muže. I protož, chceš-li mi odpustiti to, cožť sem učinil, žeť sem plášť tobě ukradl, zruším to manželstvie, aby toho nebylo.« To uslyšev ten pútník, velmi sě poče radovati tiem a vesel býti. I vece: »Odpúštiemť u plně.« Tehdy řekl jemu ďábel: »Neroď sě báti. Vstup na mú šíji, neb tobě nic neuškodím, a přinesu tě v brzkosti do tvého domu.«

A tak sě jest stalo, že týž den před večeří postavil ho ďábel před jeho domem. A tu jest jeho ďábel odšel. Žena zajisté jeho bieše u pokojíku s jinými paniemi, připravujíc sě, aby když by ten přišel, kterýž ji měl pojieti, byl jí dán za muže.

Tehdy ten hospodář v zpuosobě pústničí všel jest do svého domu i skryl sě jest v některém miestě tajném toho domu. A vzav polovici prstenu, kterýž jest s sebú měl, i položil jest do jedné čieše neb řepice, kterážto stáše na stole, z niežto mějieše jeho žena píti. A když jí podachu z té čieše neb řepice píti, tehda jest uzřela puol prstenu, kterýž ležieše v čieši. A inhed sě jest ulekla i šla jest k své truhlici, hledajíci polovici prstena téhož, kterýž jest jí byl dal muž její, dřéve nežli byl na pút k svatému Tomáši odšel. Jenž nalezši, spojila jest k té polovici. A tak poznala prsten, kterýž jí byl jejie muž ostavil. I řekla jest: »To jest zajisté polovice prstenu, kterýž jest mně pám mój najmilejší ostavil. [Ktož prsten] s sebú sěm přinesl, přistup sěm ke mně.« A tak poznala, že jest muž jejie přišel.

To když jsú přietelé její uslyšeli, kteříž při tom veselí a při té svatbě biechu, počeli sú hledati se vší pilností, byl-li by kto neznámý v tom domu. A když sú dlúho hledali, nalezli sú někakého pútníka v někakém tajném toho domu miestě, kterýžto když byl přiveden před nevěstu, tehdy ona mnohú řečí tázáše ho, odkad by přišel aneb kto by byl aneb věděl-li by co o jejiem muži. Tehdy on po dobré chvíli pověděl řka: »Jáť sem zajisté muž tvój.« A takť jest u pravé pravdě shledáno, že jest to tak. Tehda ten ženich nový, kterýž mějieše tu paní pojieti, odvržen jest. A on zasě též jako i prvé s svú manželkú i s dietkami svými přebýváše u velikém utěšení, děkujíce pánu bohu a svatému Tomášovi. Aj, kterak utěšená věc jest svatým sloužiti etc.