Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.
Autor: neznámý
Zdroj: Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence: PD old 140

Farář jeden velmi nábožný na každý pátek slavně zpieval i s svým žákovstvem panně Mariji s tú responsoří »Raduj sě, panno Maria«, i s tiem veršem, kterýž jest v té responsoři. A kdyžto tu responsoř uslyšal nějaký žid v písmě latinském velmi dospělý, uslyšev jednoho žáčka, an zpievá hlasem velmi lahodným verš v té responsoři, a když dozpieval k tomu slovu, styď sě za to žid nevěrný, kterýž praví, že by sě Kristus z semene Jozefova urodil, rozhněvav sě z toho, i čekáše, když by kněz i s žáky vyšel, i poče tázati, který by / to byl pacholík, kterýž ten verš zpieval. I ukázachu jemu toho pacholíka, nevědúce, by žid byl.

A když otázal ten žid žáčka, uměl-li by psáti, jemužto ten žáček odpověděl, že umie velmi dobře psáti, k němužto ten žid vece: »Prosím tebe, poď se mnú do mého domu, neb mám počty psáti, kteréžto když mi zpíšeš, zaplatím tobě.«

Žáček ten, maje za to, že by nětco na něm zaslúžil, i šel jest s ním do jeho domu. A když sú vešli do domu, tehda žid vedl jeho do někakého tajného miesta a tu jest jeho zabil a velmi chytře pochoval jeho pod zemí. A když ten žáček domóv sě k otci svému a k mateři nevrátil, otec i mátě hledáchu jeho okolo školy i v jiných rozličných miestech, kdež obyčej mějieše choditi ten žáček.

A když sú jeho / nenalezli, tepúce sebú o zemi velmi sú plakali. Tehda panna Maria toho žáčka zabitého vzkřiesila, jako by ze sna procítil, když tomu bieše již třetí den pominul, i řekla jest jemu: »Vstaň, dosti si již spal, neb matka tvá i otec tvój žalostiece hledali sú tebe.« Neb i ona drahá panna Maria, otevřevši jemu hrob i dveře toho domu, i kázala sě jemu navrátiti do domu matky své. Kteréhožto když otec i matka ohledachu, s velikú radostí jsú jeho přijali, řkúce: »I kde si již tak dlúhý čas byl?« Kterýžto řekl, že jest v tajném miestě spal a že jest neprocítil až do té chvíle. Tehdy matka toho pacholíka uprosila jest jemu milost u mistra školnieho praviece, že by sě skryl od školy.

A opět ten pacholík počel do školy usta/vičně choditi jakožto i prvé za dva měsiece. A když opět u pátek jednoho dne do kostela všel ten žid tajně, uslyšel žáčka dřéveřečený verš zpivajícieho, kteréhožto žáčka bieše podobný hlas tomu žáčku, kteréhož ten žid zabil bieše. A mnoho sě diviv učinil stánie, dokudž žáci nevyšli, a inhed poznal žáčka, kteréhož zabil bieše. A kterakkoli jeho znal, však sám do plna sobě nevěřil. A běžev do domu svého, zkusil jest, byla[-li] by to pravda, neb jest jeho na tom miestě nenalezl, kdežto jest jeho pochoval. A ten žid, že múdrý velmi bieše, uzřev tak veliký [div], šel jest s velikú pilností a opatrností k faráři toho města. A ten účinek počel jemu praviti. I zavolal jest kněz toho žáčka k sobě a řekl jemu: »Tento žid vyznává, že jest / tě pojal do svého domu, aby jemu dluhy popisoval, a praví, že jest tě zabil.« Jemužto žáček odpověděl: »Ano, jest to pravda. Aj rána aneb znamenie na mém hrdlu jest, kdež jest mě svým nožíkem zabil.« Jemužto farář odpověděl: »Odkavad máš život?« A ten žáček odpověděl: »Od svaté královny, matky božie, předuostojné panny Marie, kterážto jest milostivá orodovnice těm všem, ktož k ní nábožně volají, kterážto jest mě od smrti jakožto ze sna probudila.«

Kterýžto div opatřiv ten jistý žid, svolav své všecky přátely i také jiné mnohé židy, i počal jest jim div rozprávěti. A obrátiv sě ku pánu bohu ten žid i jiní mnozí židé, pokřtili sú sě u počtu tři sta a čtyřidceti židóv. A tak sú sě pánu bohu dostali.