Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.
Autor: neznámý
Zdroj: Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence: PD old 140

Žák jeden bieše jménem Štěpán v flandrské zemie. Ten bieše upadl u veliké a mrzké hřiechy, že opustiv všicku službu boží i tak všecky věci, kteréž k spasení přislušejí, a netolik dobře činiti přestal, ale také i dobrého slyšeti netbal.

I mějieše náboženstvie veliké k světí Maří Mandaleně. A když sě jejie hod přibližováše, postieše sě nábožně. Její den světieše, a když jest navštievil jejie hrob nábožně, tak ani v pravdě spáše ani nespáše, svatá Maria Mandalena, zajistě žena převelmi jasné oči majíci, převelmi krásné, a okolo nie dva anděly biechu, jeden s pravé strany a druhý s levé, i ukázala sě jest tomu žáku řkúcí: »I proč zajisté, Štěpáne, mně nadarmo slúžíš, i proč mnoho úsilé, jímžto ke mně s náboženstvím praciješ? Nebuduť tobě nic moci pomoci. I prožť sem pána boha za tě prosila ustavičně. Protož vstaň a kaj sě svých hřiechóv, jimiž si pána boha hněval, aniž já tebe miením opustiti, donidž pánu bohu dosti neučiníš za své hřiechy.« A když to ten žák uslyšal od svaté Maří Mandaleny, učiv v sobě milost vlitú od nie velikú, opustiv svět i hřiechy ty všecky, jimižto pána boha hněval jest, šel jest do zákona. A tu jest život svatý vedl, dobře žív jsa. A když měl umřieti, okázala sě jemu svatá Mařie Mandalena s anděly svatými stojieci a jeho duši jakžto stkvúci holubičku s velikými chválami do nebeského královstvie jest uvedla.