Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.	Tuto se píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.	Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto se píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Bieše jeden žák v jedné krajině velmi mladý, kterýžto na každý den před oltářem panny Marie riekáše dvanádct pozdravenie / panně Mariji kleče na kolenú.

Kterýžto žák jednu děvečku velmi milováše a toho sě hřiechu často zpoviedáše. I bieše obyčej v té krajině toho času, že když by kto v smilství umřel, aby jeho na kerchově nepochovali. A stalo sě jest, že umřel bieše brzo ten žák. A kněz toho města nic o zpovědi toho žáka nevědieše. I kázal jeho ten kněz na poli pochovati. I stalo sě jest po několiko dnech, že jednomu knězi blízko od toho města přišel někaký hlas u vidění a řka: »Proč služebníka mého nepoložil si na kerchově?« Neb bieše ten jistý na poli pochován, kteréžto pole k osadě toho kněze příslušieše. Kterýžto kněz procítiv i poče sě tomu hlasu diviti.

I stalo sě jest druhé noci opět, stal sě hlas v táž slova. A k tomu hlasu přičiněna sú tato slova: / »Jestliže služebníka mého nepochováš na kerchově, zkazím tě.« Tehda kněz řekl: »Já nemohu toho učiniti, neb již smrdí.« Hlas řekl k němu: »Nesmrdíť, neroď sě báti.«

Tehdy ten kněz počel, šed k biskupovi, všecko jemu rozprávěti. Biskup řekl: »Stane-li sě třetí hlas, příď po mě.« A on odšel a inhed třetí hlas stal sě jest túž řečí. Potom ten kněz přišel k biskupovi a pověděl jemu. Tehdy biskup povolal všech opatóv, kněží i žákuov, laikóv i všeho lidu obecného a přišli sú k tomu miestu, kdež byl ten žák pochován, s křížem a s kadidlnicemi. I vytáhli sú tělo a mnějiechu, že by smrdělo. I viděli sú, že z úst jeho vycházieše jeden kvietek, kterýžto držieše u jazyku. Kterýžto kvietek tak velmi krásně voněl, že jsú učili tu vuoni všickni ti lidé, kteříž sú byli při tom divadlu, i po/chovali sú jeho poctivě na kerchově. A skrze to věděti máme, že dobrá věc jest slúžiti milé panně Mariji, královně nebeské.