Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.	Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.	Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Čte sě o jednom římském měštěnínu, kterýžto po všecky dny života svého byl žív smilně, rozkošně a hrdě a rozpustile ve všem žív byl. A když přišla hodina jeho smrti, ukázal sě ďábel jemu. Jemužto ten Římenín řekl: »Kto si?« A on odpověděv vece: »Jáť sem pán tvój a přietel tvój věrný, jemuž si ty, doniž si byl živ, věrně slúžil.« A když to uslyšel ten měštěnín římský, velmi sě jest ulekl i počel jest ku pánu bohu volati a k milosrdenství jeho. I řekl jest ďábel: »A já také k spravedlnosti boží přístojím a k tomu spravedlivému súdci.«

A když sta tak oba přítomna byla a postavena před pánem bohem, duše toho jistého Římenína volati počela jest a řka: »Ó, pane bože, smiluj sě nade mnú podlé velikého milosrdenstvie tvého, smiluj sě nade mnú pro milú matku tvú předuostojnú a vysvoboď mě od toho mrzkého a biedného ďábla i také od pekla.« Zasě ďábel odpověděl: »Hospodine, slyš, co si v žalmě pověděl skrze usta Davida, že si súdce spravedlivý. Protož nerač mi křivdy činiti.«

A když sú sě tak svářili před pánem bohem, pán buoh řekl jest té duši: »Ó, biedná duše, proč si nemyslila, doniž si v těle byla, o mém spravedlivém súdu? Zajisté pravda jest, že mé milosrdenstvie jest nade všecko. A jakož sem milosrdný, tak sem také spravedlivý súdce. Protož dnešní den porúčiem tě věčnému ohni pekelnému s ďáblem, pánem svým, kterémuž si slúžil a jehož si viece nežli mne miloval, aby s ním byl tam v mukách, kdež on jest s svými anděly, na věky.« A tak jest ta duše uvedena do pekla. Pane bože, račiž nás jeho uchovati! Amen.