Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.
Autor: neznámý
Zdroj: Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence: PD old 140

Jedna jeptiška a panna nábožná od jednoho žáka jsúci smilnými řečmi namluvena, ku prosbě jeho povolila i slíbila jemu, aby po kumpletě přišel k nie. I bieše zajisté ona strážce toho kostela.

A když sú kumplet dokonaly a již biechu jiné panny spat sě rozešly a ona když chtieše z kláštera vyjíti, pána Ježíše, an má ruce rozpaté, potkala. I co viece, počela ke všem dveřóm choditi a všudy pána Krista, an na kříži stojí, nalezla. Tehda k sobě navrátivši sě řekla: »Snad nenie vuole božie, abych kam odešla.«

Mějieše ta panna zajisté na každý den zvláštní modlitbu o božiem umučení, kterúžto na každý řiekáše. Kterúžto opustila byla ten den řiekati milému bohu. A když opět chtěla vyjíti a svú zlú vuoli naplniti, opět uzřela pána Ježíše, na kříži an visí. Kterážto třasúci sě, před obrazem panny Marie sě položila a padla, prosieci milosti od matky velebného Ježíše. I stalo sě jest, že ten obraz panny Marie dal jí velmi veliký políček a řka: »Kde si chtěla odjíti, bláznice bláznivá?« I byl jest to tak veliký a krutý políček, že ležieše na zemi od toho času až do jitrnieho času. Kterážto jsúci od svých tovařišek nalezena, počela jim napořád ten hřiech rozprávěti, v kterýž měla upadnúti, a že jí pán buoh pomohl. A tak jsúce u velikém pokání, bohu sě dostala.