Olomoucké povídky/Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.
Autor: neznámý
Zdroj: Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence: PD old 140

Jeden bohatý měštěnín měl jest syna jediného, kterýžto sě roznemohl až k smrti. Jehožto otec často napomínal a nabádal k zpovědi a ku pokání, aby činil za své hřiechy, a on toho vždy otci odpieral. A když otec jeho viděl, že již smrti nikoli nemóž zniknúti, tehdy on vždy napomínal syna svého, aby sě zpoviedal. A on, jako núzí jsa přinucen od svého otce, zpoviedal sě i přijímal tělo božie. A tak, zatajiv mnohé hřiechy své smrtedlné v svém srdci, jich sě nezpoviedal. A tak jest z tohoto světa zhynul.

Jehožto otec, maje za to, že by byl na cestě spasitedlné proto, že sě jest zpoviedal a tělo božie přijímal, jeho s velikým náboženstvím a modlitbami pochoval. A když byl pochován, otec jeho pochybováše, byl-li by spasen. A když byl uslyšal, že by v jeho súsedu ďábel byl, a proměniv sě v jiné rúcho, přistúpil k němu, tieže jeho o duši syna svého. A ten jistý súsed jeho, v němž ďábel byl, vece, že duše jeho syna jest u pekle. Otec odpovědě, že jest selhal, a počal jemu přimlúvati hrubými slovy pravě, že sě syn jeho zpoviedal a tělo božie přijímal. Tehda ďábel, v tom súsedu sa, mnoho toho želel, že jest lži jemu dával. A tak slíbil ďábel, že toho dovede přede všemi, i řekl jest přede všemi tomu měštěnínu, že jeho syna duše jest u pekle. Kterémužto k zkušení otec toho syna prosil svých všech přátel i všech kněží, kteříž sú byli okolo toho meista, aby k takovému divu přišli.

A když sú sě všickni sešli, ďábel kázal učiniti někaké miesto prostrané, kdežto duše ta i také ten měštěnín i ďábel mohli by státi. I řekl jest ďábel, že má moc od svého mistra, to jest od Lucipera, když by sě oni nábožně ku pánu bohu modlili, aby pán buoh ráčil skrze ty lidi, jenž sě bohu modlé, tu duši postaviti. A když sú sě ti lidé s pláčem modlili ku pánu bohu, i přišla jest črnost velmi veliká sstupující u povětří na to miesto, kdež sú oni stáli, chtiece na to patřiti. I řekl jest ďábel k otci toho syna: »V této črnosti jestiť dušě tvého syna.«

Tehdy otec zaklel tu duši svého syna, aby jemu pravdu pověděla, kdy by byla. Kterážto duše pověděla jest, že jest položena u pekle. Jížto otec vece: »Ó, synu mój najmilejší, však si sě zpoviedal a tělo božie přijímal. Proč si sě do pekla dostal?« K němužto on odpovědě: »Jakož sem sě nevěrně a nespravedlivě zpoviedal i také neduostojně tělo božie přijímal, tak jest mi pán buoh podlé mého zaslúženie odplatil. Protož, milý otče, buď ty dobře živ, aby sě nedostal ke mně do těchto múk.«