Olomoucké povídky/Tuto sě (píše) o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v ten řád svatého Dominika.	Tuto sě [píše] o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.	Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě [píše] o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Čte sě o jednom bohatém člověku, kterýžto panně Mariji nábožně slúžil almužnami, posty, modlitbami, a to v den sobotní, ale bieše velmi nečistý, takže vešken svój statek v smilství a v cizoložství utratil, a všudy jezdieše hledaje, kterú by mohl pannu porušiti.

I stalo sě jest, že jest přijel do jednoho města, i kázal sě svým služebníkóm ptáti, kde by mohli kterú pannu nalézti, ješto by s ní svú vuoli měl. A sú nemohli nižádné nalézti, ješto by s ní svú vuoli měl, ji zaplatě. Tehda přišli sú k jednomu rytieři převelmi chudému a velmi ušlechtilému, kterýžto měl dceru velmi krásnú.

Toho rytieře budú prositi, aby svú dcerku dal tomu jich pánu, aby s ním ležala, slibujíce jemu, že chtie jemu za to dáti čtyřidceti hřiven peněz. Kterýžto velmi sě poče za to styděti a smuten býti, pláče hořce tak, že by pro svú chudobu takové věci trpěl. A když uzřela jeho dcera plačícieho, otázala jest otce, proč by plakal. Jížto odpověděv, vece rytieř: »Tento, kterýž jest k nám přijel, chceť dáti čtyřidceti hřiven peněz, aby s ním ležala, za kterúžto věc velmi sě stydím, že mám takové věci nad tebú dočekati.« Odpověděla dcera otci: »Neroď plakati. Jáť sem hotova učiniti vuoli jeho, aby když nám dá penieze, mohli bychom sobě z našie chudoby pomoci.« To uslyšev otec její od nie, kázal služebníkóm toho rytieře ty penieze přinésti, kteréž sú slíbili jemu dáti, svolí-li jim ke dceři. A když sú jemu penieze přinesli, tehda inhed dcera jeho šla jest k rytieři tomu. Jižto když uzřě ten rytieř, poče sě jemu ta panna velmi líbiti a milá býti. I počel jie tázati, které by jejie jméno bylo, kterážto odpověděla jemu: »Řiekajíť mi Maria.« Odpověděl ten jistý rytieř: »Odstup to ote mne, aby ty měla ode mne porušena býti, poněvadž si nazvána tiem jménem, jakož má milá panna Maria jest nazvána.«

A když to uslyše ta panna, poče plakati, bojéci sě, aby ten rytieř neodjal jí peněz. A to když uzře rytieř, obveselil jest ji a řka jí: »Ó dobrá panenko, jdiž u pokoji a ty penieze, kteréžť sem tobě dal, mějž je i s otcem svým ve jméno drahé panny Marije.« Kterážto s velikú radostí navrátila sě do domu otce svého, zvěstující to otci svému, že jest v čistotě zuostala a že jí ty penieze ve jméno panny Marije dal. A tak otec jejie opravil své chudoby a tiem byl velmi radosten, že jest dcera jeho při cti zuostala. A nepřestal chval vzdávati pánu bohu i jeho milé matce panně Mariji.

I stalo sě jest, když druhý den ten rytieř na lov jel jest, tehdy svým vlastním kopím sě zabodl až k smrti. A skrze pomoc drahé panny Marie a skrze malé pokánie a zpověď umřel jest a pohřeben jest na poli, neb práva duchovnie tak držie aneb okazují, aby takoví lidé na poli byli pochováni, kteřížto v lúpežiech, v loviech, v kolbách smrtí bývají zastěženi. A inhed druhé noci okázala sě jest panna Maria té panence, kterážto měla od toho rytieře porušena býti, a řekla jest jí: »Jdiž, ó dobrá děvečko, k biskupovi a pověz jemu ote mne, aby služebníka mého pochoval na kerchově, neb sem jemu za tu prosbu a za to dobroděnie, což jest mně učinil, uprosila milost u svého syna.« Biskup zajisté uslyšev přikázanie od panny Marie, toho rytieře na kerchově kázal pochovati.