O statcích a pracích nehmotných/29

O statcích a pracích nehmotných František Ladislav Rieger
28	29	30

Údaje o textu
Titulek:	§ 29
Autor:	František Ladislav Rieger
Krátký popis:	O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství
Zdroj:	RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných… Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Fr. Řivnáč 1850
Licence:	PD old 70

Věru, kdo by po uvážení jen dosti povrchním užitečnost prací duševních pro výrobu hmotných statků upírati chtěl, podobal by se onomu sprostáku, kterýž nechce věřiti, že je vzduch těleso těžké a vlastnostmi svými silné, ačkoli si stěžuje, že mu vítr střechu odnesl a les vyvrátil. Ohlédneme-li se v dějinách světa, nenajdeme ani jeden národ jen poněkud znamenitější, jenž by byl důležitost věd i krásných umění neuznával, ano musí se říci, že každý jich pěstování tím více času obětoval a služby umělců i učenců tím hojněji odměňoval, čím byl vzdělanější, bohatší a slavnější.^[1]

Není podobno, aby byl mohl muž tak hlubokého důmyslu tak pošetilé mínění chovati a od úsudku všech národů vzdělaných tak daleko se odchylovati; a v skutku vidíme na mnoha místech ve spisech jeho, že užitečnost vědeckých prací pro výrobu v plné míře cenil, přiznávaje snažení učenců vynalezení mnohých, práci usnadňujících a výrobu množících strojů, pokládaje k výnosnému vzdělávání půdy za nevyhnutelné mnohé vědomosti, a nabytí i vzdělání přirozených schopností za postup v bohatství společenstva.^[2] Chyba jeho od jiných později ještě zvětšená záleží v tom, že tuto věc nebyl dosti důkladně promyslil a tudy k tomu nejasnému a bludnému výroku se zavésti dal, že práce nehmotné nejsou výrobné.

Mělo-li se těmito slovy vyjádřiti, že práce nehmotná nevydá přímo výrobek hmotný — jest to zbytečné vykládání téhož skrze totéž (idem per idem); neb každý rozumí, že práce, kteráž na hmotu nepůsobí, nemůže v ní změnu způsobiti a že by bylo divno, aby bylo výsledkem práce co nebylo jejím účelem. Pakli že ale slova ta mají býti jako výčitkou pro práce duševní a upírání jich působivosti na výrobu hmotných statků, připadalo by nám to, jako by někdo chtěl viděti nedokonalost lva v tom, že nenosí obydlí své zrovna na zádech jako šnek, jako by někdo chtěl duši vytýkati, že nemá ramena a nohy — míru a váhu, anebo pochybovati o moci a působení Boha neviditelného ve světě viditelném!

---

1. Staři Římané ačkoli důstojenství každému člověku přirozené ne vždy uznávali a otroky za věc považovali, nic méně jako v divném s sebou odporu, u nich schopnosti duševní, učenost a umění vysoce cenili. Jak Gioja udává, prodávali se v starém Římě otroci v následujících cenách: pouhý rolník za 6000—8000 sestercí, rhetoricus za 50000 a grama ticus nebo komediant za 100000 až 700000 sesterci — a ve středním věku, v šestém století po Kristu, platilo se za nevolníka obyčejného 20, za takového, který uměl čísti 50, a byl-li lékařem 60 zlatých grošů.
2. Tak praví mluvě o hospodárství rolním: Aprés les beaux-arts et les professions liberales, il n'y a peut étre pas ďemploi qui exige une aussi grande variéte de connaissances et autant ďexperience. Smith I. díl. str. 262. A jinde: L'acquisition de talents utiles (dont le caractére est de rapporter un revenu ou profit sans changer le maitre — praví před tím) coute toujours une depense réelle a cause de l'entretien de celui qui les acquiert, pendent le temps de son éducation de son apprentissage ou de ses études, et cette dépense est un capital fixe et réalisé pour ainsi dire dans sa personne. Si ces talents composent une partie de sa fortune, ils composent paraillement une partie de la fortune de la société á la quelle il appertient. Smith II. 204—5.