Nové pojetí

Údaje o textu
Titulek:	Nové pojetí [red 1]
Autor:	Jindřich Vodák (jako jv.)
Zdroj:	České slovo, roč. 22, č. 52, s. 6 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	1. březen 1930
Licence:	PD old 70

Vedle operetního zpracování, v němž hraje »Batailion« Vinohradská zpěvohra, uvedla žižkovská »Akropolis« na jevišti rozsáhlé pětiaktové zpracování činoherní, jímž se Hais-Týnecký pokusil zevrubně vylíčit celý manželský příběh advokáta JUDra Františka Uhra s jeho smutnými konci. Až posud spokojovali se zpracovatelé právě jenom tou pověstnou krčmou na rohu Platnéřské ulice, kde se chátrající dr. Uher ze zoufalství bratřil s kořaleční pražskou usedlinou, ale Týnecký začal oslavou Uhrova zvolení za poslance zemského sněmu, přešel do advokátova bytu v domě »U zlatého křížku« k masopustní noci prozrazené ženiny věrolomnosti a mezi dva různé večery Batalionu vložil ještě Uhrovo varhanictví na kruchtě karlovského chorobince. Nešťastnému podvedenému a opuštěnému manželovi zachovává Týnecký jeho advokátskou a poslaneckou důstojnost tak dlouho, jak jen může, ve třetím obraze vystupuje dr. Uher spíš jako zámožný dobrodinec a ochránce chudiny než jako člen bědné zalkoholisované spodiny a ve čtvrtém obraze má dokonce nejlepší úmysl, uniknout hrozícímu úpadku, vrátit se zcela k svému bývalému řádnému životu. Teprve, když se doví od nevěrné ženy, že dovršila svou roztržku novým sňatkem, teprve pak nastane úplné zhroucení tohoto dra Uhra. To není však jedinou odchylkou, kterou udělal Týnecký od dosavadního zpracování, druhá a hlavní je ta, že s drem Uhrem sdružil v Batalionu básníka Šolce, herce Muška, národohospodáře Švarce, malíře Formánka a že proti nim postavil vrchního policejního radu Petraschka a nadporučíka Hojera. V tomto seskupení není dr. Uher už jen drem Uhrem, nýbrž typickým zjevem celé doby, která politickým a policejním útlakem působila mravní chátrání mnoha takových vzdělanců, ježto jim nedovolovala svobodně se rozvinout podle svého dychtění. Jen policejní radové a nadporučíci směli dělat, co se jim zlíbilo, všichni ostatní nesměli ani volně mluvit, jak jim srdce kázalo. Týnecký naplnil první dějství buřičskými řečmi socialistického a protidynastického rázu, přiřkl do druhého dějství dru Uhrovi nezištné obhajování venkovského nuzáka, udělal do třetího dějství prudkou srážku mezi radou Petraschkem a jeho bývalou svedenou milenkou, matkou zastřeleného dítěte, nastrojil ve čtvrtém dějství další podobné setkání rady Petraschka s drem Uhrem. Scény jsou v tom zpracování velmi živé a vzrušené, každá z četných osob má v ději svůj smysl, o každé ví Týnecký něco dobově zajímavého, všecky udržuje stále v patrnosti a bylo by to ve své novotě pro dané účely docela hezké, kdyby se to v dialozích nedopouštělo rozličných nadsázek a kdyby to lépe umělo dbát prosté, nevzbubřelé pravdivosti bez překypělého pohnutí.

V Akropoli dosáhlo první představení dramatu úspěchu, který předstihl všecky dřívější úspěchy spisovatelovy. Hromadné scény jsou v něm za režie Záhoříkovy celkem prozřetelně uspořádány, efektní místa jsou vhodně připravena a vyražena, jeviště má své ovzduší a náladové světlo; arci napovědku je někdy slyšet snad i venku za dveřmi. V Uhrovi p. Třešňák mimo přednašečskou důstojnost umí zvlášť silně vyjádřit srdcervoucí bolest, úřední odměřenost a pánovitost Petraschkovu ostře vytýká p. Kastner, Besnoska p. Hrušínského baví nosním, vrnivým tónem a vědomou naivností, Miminu hysteričnost a šantánové zpívání podává pí. Želenská s divadelním švihem, škorpivou flašinetářskou dvojici s veselou chutí hrají pí. Záhoříková a p. Princ. Postavy Uhrových kamarádů a také některé jiné by potřebovaly větší osobitosti.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Kultura a umění.