Na záletech/Svému spánku

Na záletech Matěj Anastasia Šimáček
Můj pes	Svému spánku	Moje pohádka

Údaje o textu
Titulek:	Svému spánku
Autor:	Matěj Anastasia Šimáček
Zdroj:	ŠIMÁČEK, M. A. Na záletech. Básně 1885–1895. Praha: F. Šimáček, 1896. s. 62–63. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

U dětské postýlky se síťkou zelenou
jenž na mne čekal’s vždy, a sotva povlaku
se dotkla nožka má, již objal’s šíji mou
a v říši snů mne vznes’ ve dřímot oblaku,

Kde hebká ruka tvá, kde hřejivý tvůj dech,
jímž svěžest linula do hrudi mé a žil? —
Proč od mne odstoupil’s v mých hořkých nyní dnech,
ký stín tě zapudil a kam jsi se mi skryl?

Jsou dlouhé noci mé, strom těžkých starostí
nade mnou šumívá až často ku ránu.
Jsou černí ptáci v něm… Přijď, druhu mladosti,
stiš šum těch větví, stiš, shaš zrak těch havranů.

Již obraz pověsil jsem znova nad lůže,
nad dětskou postýlkou jenž býval zavěšen —
Je vyšit matkou mou — snad v úkoj pomůže…
Ne, marno! Ztratil moc a nepřivolal sen.

Šel tedy zticha jsem, kde spí mých dětí dvé,
na jejich podušku jsem položil svou skráň —
Snad jejich u lůžek tu sedá spaní mé,
snad tady dotkne se mne měkká jeho dlaň.

A zavřel oči jsem — svých dětí ssál jsem dech…
Vlak darmo — nesnesl se sen na víčka má.
To nebyl spánek můj, jenž seděl u hlav těch,
ten můj se někde skryl za sedmi horama.

Za sedmi horama neb plotem sedmerým —
kdes v úkryt hluboký — — kde stojí křížů řad —
v tmu hrobu jednoho… cypřiší dvě tam zřím…
můj spánek schoulil se — a vlídně čeká snad — —