Na vlně 57 metrů/Mistr těžké váhy

Na vlně 57 metrů
Ohnivé znamení	Mistr těžké váhy	Potápěč Oliver Ward

Údaje o textu
Titulek:	Mistr těžké váhy
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Celé dny se nehovořilo o ničem jiném než o mistrovství v řeckořímském zápase.

Naše oddělení bylo v přízemí tovární budovy; pracovalo nás tam šest. Přestože každý pocházel z jiné země, byli jsme dobrými přáteli. Jeden, bývalý číšník, Gustl, byl Vídeňák; druhý, málomluvný, ale dobrý člověk Míťa, byl odněkud z Charkova. Věčně veselý a rozezpívaný Francouz Armand byl z Paříže, čtvrtý z naší party byl Švéd Olanson, který byl tak trochu samotář. Pátému jsme říkali Kolumbus, byl to Portugalec, a konečně já, Čech, jsem tu byl na důkaz tvrzení, že Čech nesmí chybět nikde.

Byli jsme celí zapálení do řeckořímského zápasu. Každý večer jsme se scházeli ve velké aréně Kolosea, kde se zápasy konaly. Jediný z nás, kdo nestál o tuto zábavu, byl Švéd Olanson.

„Ale, Olansone, pojďte se také jednou s námi podívat!“ lákal jsem kamaráda.

„Dejte mi s tím pokoj! Jsem rád, když si po té dřině večer lehnu. Dívat se, jak zápasníci mlátí jeden druhým o zem! Poslat ty zápasníky sem k nám do továrny – to by je přešla chuť na silácké kousky.“

„Jste bručoun, Olansone… to je přece sport! A dnes večer začne mistrovství. Je přihlášen neznámý zápasník, který bude bojovat v masce. Ale co vám budu vykládat…“

Zápasy dvojic, které jsme večer s partou viděli, měly zajímavý průběh. Šlo nejen o titul mistra těžké váhy, ale i o značnou prémii deset tisíc dolarů. Jako poslední dvojice večera nastoupil Leon Negritto, senegalský černoch, proti neznámé ‚Masce‘.

Oči tisíců diváků spočinuly na neznámém zápasníkovi. Jeho tělo vězelo v černém trikotu a hlavu kryla přiléhavá kukla. Nebyl to zvlášť nápadný člověk. Pravda, při každém pohybu se zřetelně rýsovalo mohutné svalstvo pod trikotem, ale proti jiným zápasníkům nepůsobil muž v masce nijak siláckým dojmem.

Rozhodčí uvítal oba zápasníky, oznámil jejich váhu, délku zápasu a hvizd příšťalky oznámil začátek boje. Soupeři se zaklesli do sebe. Černoch zkoušel nejrůznější triky, ale ‚Maska‘ se ukázala jako dobrý zápasník. Pojednou uchopil muž v masce černocha v pase, a než si mohli diváci uvědomit, co se děje, ležel „Černý lev“ na lopatkách, tisknut pevně k zemi neznámým soupeřem! Arénou zaburácel potlesk. Muž v černé masce se uklonil obecenstvu a odešel.

Druhý den byli hlavní dvojicí večera neznámý vítěz nad ,Černým lvem‘ a mistr jižních států Bull. Nebýt toho, že se do soutěže přihlásil neznámý v masce, byl by Bull bezpochyby již nyní mistrem těžké váhy. Šuškalo se, že ‚Maska‘ je nějaký známý a znamenitý zápasník, který si nepřeje být poznán, a proto skrývá svoji tvář. Kdo to však může být? Vždyť po celé Brazílii není lepšího zápasníka nad Bulla?

Nemohli jsme se dočkat večera. Dokonce i netečného Olansona se nám podařilo přimět k hovoru o zápasech. Vylíčil jsem mu podrobně včerejší utkání a názorně ukázal, jak ‚Maska‘ položila černocha. Za smíchu celé party jsem povalil Olansona do hromady hoblovaček v rohu dílny. Dobrák Švéd si trochu zaláteřil, ale přiznal, že na tom zápasení přece jen může něco být. Slíbil dokonce, že půjde večer do Kolosea s námi.

První dvojice večera nikoho příliš nezajímaly. Všichni očekávali s napětím finále mistrovství těžké váhy.

O přestávce jsme vyšli před arénu a už jsme se sázeli. ‚Maska‘ bude určitě poražena – to bylo všeobecné mínění. Snad ze vzdoru, protože všichni byli proti, Masce1, tvrdil jsem opak.

„Sázím týdenní výplatu, že Bull prohraje!“

Všichni kamarádi se smáli a ze všech stran se ke mně natahovaly ruce: „Platí!“ Přijal jsem čtyři sázky na vítězství ,Masky‘.

„A co vy, Olansone, nevsadíte si?“ obracím se ke Švédovi.

„Když říkáte, že ten zakuklenec vyhraje, tak ať to tedy vyhraje, ale já na nic sázet nebudu!“

Vcházíme do arény. Jdu tentokrát s Gustlem, je s ním lepší pobavení než s Olansonem. Kamarádi se ztrácejí v tlačenici.

Hlavní boj večer začíná. Za hlučného potlesku diváků vstupuje do ringu Bull. S vypjatou hrudí děkuje svalnatý obr za ovace. Do druhého rohu ringu vstupuje ‚Maska‘. I ta je vítána potleskem. Soudce prohlíží zápasníkům nehty, nejsou-li ostré – a už dává povel k boji.

Na první pohled je zřejmé, že Bull nebere svého protivníka vážně. Několikrát uchopí ,Masku‘, ale ta se celkem snadno dostává ze sevření. Oba zápasníci začínají bojovat ze všech sil a snaží se druhému vnutit boj zblízka. Bull nasadil chvat zvaný dvojitý nelson. ‚Maska‘ napíná síly, ale Bull nutí soupeře do pokleku a nyní jej sráží na zem. Situace je pro ‚Masku‘ krajně nebezpečná. Co to? Potlesk burácí arénou! ‚Maska‘ se zvedá ze země, a přesto že ji Bull přímo drtí – vstává! A nyní prudký rychlý hmat a už letí tělo Bulla přes hlavu neznámého. Dopadá na žíněnku a ‚Maska‘ se znovu vrhá na ležícího soupeře. Bull je odpočítán a poražen. Pronikavě zazní píšťalka rozhodčího!

Vítěz děkuje bouřícím divákům. Pozoruji ‚Masku‘, vidím, že krvácí na hřbetu pravé ruky. Pořadatelé přistupují k vítězi a odevzdávají mu šek na deset tisíc dolarů a na černý trikot připínají mistrovskou medaili.

Tlačíme se k východu.

Vyhrál jsem sázku, ale vím, že výhru od kamarádů nevezmu. Týdenní výplata! Z čeho by byli živi celý týden?

Před arénou se schází celá naše parta; poslední přichází Olanson. Navrhuji, abychom šli do blízké kavárny chvíli posedět. Přirozeně, že je to Olanson, který chce jít domů. Víme, že přemlouvání by bylo marné, a proto se s ním loučíme.

„Tak ráno na shledanou,“ podávám Švédovi ruku na rozloučenou. Pojednou zpozoruji něco, nad čím se mi zatají dech. S otevřenými ústy se dívám na Olansona – pak opatrně stisknu jeho pravici.

V kavárně ještě dlouho hovoříme o zápasech a nečekaném vítězství ‚Masky‘. Konečně se rozcházíme domů.

„Tak zítra všichni na shledanou v továrně,“ loučí se chlapci.

„Ne všichni!“ říkám já. „Sázím týdenní výplatu, že Olanson – nepřijde!“

Nikdo mne nepochopil.

Je ráno, pět minut před zahájením práce.

Olanson nepřišel!

Zato vrátný z továrny pro mne přináší dopis. Rychle jej přelétnu očima.

„Hoši, pojďte sem! Malé překvapení!“

Obklopen přáteli, čtu:

„Příteli, pozdravujte všechny. Lituji, že se nemohu rozloučit osobně. Loď do mé vlasti odjíždí v pět ráno. Poznal jste mě včera podle zraněné pravice, budiž. Moje původní jméno je Niels Alensen. Zařekl jsem se před lety, když jsem nerad v přátelském zápase zranil svého bratra, že nebudu už nikdy zápasit. Živil jsem se všelijak. Ale poslední dobou jsem příliš toužil po své rodné zemi. Jako dělník bych si byl těžko ušetřil peníze na zpáteční cestu. Proto jsem zápasil v masce. Ne o mistrovský titul, ale o návrat do vlasti. Nyní mám peníze na cestu. Byl jsem v Evropě zápasníkem z povolání a před lety jsem dobyl mistrovství světa. Přeji vám všem, abyste se i vy brzy vrátili do své vlasti. Váš Niels Alensen – Olanson.“