Poesie sociální/Moloch Baal

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
(přesměrováno z Moloch Baal)
Údaje o textu
Titulek: Moloch Baal
Autor: Eugène Pottier
Zdroj: Poesie sociální
Online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 241–243.
Licence: PD old 70
Překlad: neuveden
Licence překlad: PD old 100
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Pryč s Molochem! Pryč s ohavou,
pryč s bohem strojů strašlivým;
jenž rdousí s vášní hltavou
i ženu, dítě spárem svým!

Moloch, bůh fabrik, takto děl,
děl muži z dnešní chudiny:
»Po mase lačním lidských těl,
já neznám vlasti, rodiny!
Mé jsou tvé snahy, mozek tvůj;
nuž, pod mé stroje rázem hoď —
neb nenasytíš jícen můj —
své děti drobné i svou choť!«

Co hovoří věk dravý ten?
Zda o rodině, krbu prál?
Krb vyhasl, dům spustošen —
toť vykonal vše kapitál.
Co mozek, srdce nadšení;
ba, z toho zisku nevidět.
Na kliky stačí točení
přec ruka děcka šesti let.

Moloch, v chrám fabrik stajený,
kde vládne nový, strašný trest —
tam cyklon jesti šílený,
jímž mozek lidský schvácen jest.
Dav trestanců hnán do všech psot
a lotři peněz od žoků
promění v brzku lidský rod
v galejních stádo otroků.

Řve pára v zvucích strašlivých,
na blůzu číhá, halenu …
oh, ve své víry v okamih
tě chytne kmitem řemenu.
Hrob zeje tam vždy den jak den,
bez milosti dán zhoubě v hod
i život, který nezrozen,
rodičky příští zralý plod.

Ó ženo, děl pán v pýše své,
tři hrdiny mně svěřila's
(choť, otec, syn, tři lásky tvé!)
Dnes večer máš je v kusech zas.
Leč slovo mé jen právem jest,
mne ušetřete výtek svých;
soud vdovám vyřkne takou zvěst:
Vždyť spili se — toť vina jich.

Leč doby dnešní muž se hnul,
k děsnému boji vyzbrojen,
v roh stávky druhům bouřně dul:
Nechť padne děsný Moloch ten!
Já nedopustím, obětí,
by Lidskost byla lkající,
na oltář modly v zápětí
Bratrství vztýčím zářící.

Pryč s Molochem! pryč s ohavou,
pryč s bohem strojů strašlivým;
jenž rdousí s vášní hltavou
i ženu, dítě spárem svým!