Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam/IX. V Kostnici. Hus v žaláři

Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam Arnošt Caha
VIII. Ve vyhnanství	IX. V Kostnici. Hus v žaláři	X. Odsouzení mistra Jana Husa a jeho smrt

Údaje o textu
Titulek:	IX. V Kostnici. Hus v žaláři
Autor:	Arnošt Caha
Zdroj:	CAHA, Arnošt. Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam. Brno : vlastním nákladem, 1919. s. 42–48. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Jan Hus

Dne 26. srpna dal Hus nalepiti po všech chrámích pražských, aby každý, kdo ho chce viniti z bludů, učinil tak buď před arcibiskupem nebo před papežem v Kostnici. Avšak nikdo se nepřihlásil.

Brzy po tom byl vyzván biskup nazaretský Mikuláš, inkvisitor kacířství v arcibiskupství pražském, aby oznámil, zná-li na Husa nějaký blud nebo kacířství. Mikuláš prohlásil před svědky, že neshledal ničeho takového, ač Husa často slyšel kázati. Také arcibiskup Konrád pravil, že Husa neviní z bludů ani kacířství.

Nepřátelé Husovi však nelenili, nýbrž potají sbírali důkazy o jeho kacířství. Dali vyslechnouti pod přísahou mnoho svědků o tom, že Hus kázal bludy o svátosti oltářní, o moci kněžské, že popouzel Čechy proti Němcům a že jeho přičiněním vyhnáni byli r. 1409 Němci z Prahy. Na rozkaz pražské kapituly odebral se z Říma do Kostnice Michal de Causis, zapřisáhlý nepřítel Husův. Tento Michal, bývalý farář pražský, zpronevěřil králi Václavovi mnoho peněz, utekl ze země, a živil se v Římě právnictvím. Měl největší zásluhy na tom, že byl Hus dán papežem do klatby. V Kostnici měl pokračovati ve při proti Husovi. Do Kostnice chvátal i Páleč a probošt pasovský, bývalý hlasatel odpustků v Praze. Na cestu chystali se profesoři lipské university, aby se Husovi pomstili za dekret kutnohorský. Vysoké duchovenstvo české měli zastupovati Jan Železný, biskup litomyšlský, a dva pražští kanovníci.

Hus vydal se na cestu 11. října s průvodem asi 30 jezdců a několika vozů. Jako ochráncové doprovázeli ho dva čeští pánové Jan z Chlumu a Václav z Dubé. Tajemník páně Chlumův, bakalář Petr z Mladenovic, činil si zápisky o celé cestě i jednání v Kostnici.

Po celé dlouhé cestě, jež trvala 3 neděle, byl Hus všude vlídně přijat. Nikde nebyly zastaveny bohoslužby, jak nařizovala papežova bula o klatbě. Nejen v Čechách, nýbrž i v Němcích rádi s Husem hovořili měšťané, kněží i mistři. S dobrou myslí dorazil Hus 3. listopadu do Kostnice. Zatím Václav z Dubé pospíšil za Zikmundem a přivezl s sebou do Kostnice glejt pro Husa.^[1]

Neveliké město Kostnice poutalo tehdy pozornost celého světa křesťanského. Církevní sněm by] skvěle obeslán. Veliké množství kardinálů, biskupů, opatů, doktorů theologie, nesčetné množství hrabat a rytířů i jiných lidí bylo tu shromážděno. Většina účastníků nepřišla však sem pro nápravu mravů, nýbrž ze zvědavosti a pro pobavení. Nikdy nebylo v Kostnici tak veselo, jako nyní. Zde právě mohl se každý na vlastní oči přesvědčiti, jak hluboko poklesla mravnost mezi křesťany a zvláště mezi kněžími. Zbožní Švábové z okolí Kostnice stýskali si, že ani za 30 let nezbaví se město hříchů, které za tohoto sněmování byly spáchány.

Husův příchod nevzbudil v Kostnici pozornosti. Asi den cesty před Husem putoval sice jakýsi biskup, který rozhlašoval, aby se lidé měli na pozoru před českým kacířem, ale většině shromáždění byl jeho spor s církví úplně lhostejný, alespoň s počátku.

Hus najal si byt u vdovy Fidy blíže dvora papežského. Papež sňal s něho na čas klatbu (ovšem jen z toho důvodu, aby Kostnice nebyla stižena interdiktem) a zapověděl mu choditi na slavnostní bohoslužby. Hus uposlechl. Sloužil každodenně mši a připravoval se na svou obranu.

Nepřátelé jeho, zvláště vlastní jeho krajané, ovšem nelenili. Jmenovitě Michal de Causis den co den lepil vyhlášky a snažil se dokázati, že český kazatel je nebezpečným kacířem. Spolu s Pálčem podal naň žalobný spis: že je viklifovec, pobuřovatel lidu proti duchovním a nepřítel Němců, jež vypudil z Prahy. Michal již tehdy prohlašoval, že Hus nesmí odejíti z Kostnice živ.

Ale teprve koncem listopadu podařilo se protivníkům Husovým pohnouti papeže a kardinály, aby zakročili proti mistru Janovi. Působila tu lživá pověst, rozšířená pravděpodobně Michalem, že Hus chce uprchnouti. Do Husova bytu dostavili se poslové sboru (sněmu) s ozbrojeným průvodem a požádali Mistra, aby se ihned dostavil k zodpovídání před několik kardinálů. Hus odpověděl klidně, že sice přišel před koncil celý, avšak odešel přece s posly v průvodu pana Jana z Chlumu. Kardinálové předložili mu otázku, chce-li se přidržovati jakých bludů. Odpověděl, že nikoliv.

Sotva odešli kardinálové, vešel do síně stařičký mnich a žádal, aby směl promluviti s Husem. Řekl o sobě, že jest jen prostým mnichem, který mnoho slyšel o Mistrově učenosti. Dával mu pak různé otázky lapavé, ale Hus zodpověděl všecky ve smyslu učení církve římské. Mnich nespokojil se odpovědí jedinou, nýbrž opakoval své otázky několikrát, až se na něho obořil pan Chlum. Hus bystře postřehl léčku a nedal se zmásti. Po delší době vzdálil se mnich, pokorně poděkovav za poučení, a tu se dověděl Hus, že to nebyl pouhý prostý mnich, nýbrž generál řádu minoritského, nejproslulejší bohoslovecký učenec italský. Kardinálové se tak pokusili o to, aby Husa chytili při neprozřetelném slově.

Hus nevrátil se již do svého bytu. Přes odpor Chlumův byl zatčen a uvězněn nejdříve v domě soukromém, potom v klášteře dominikánském na břehu Rýna, kdež byl uvržen do žaláře tmavého a smrdutého. Jan z Chlumu obrátil se na krále Zikmunda. Ten slíbil sice pomoci Husovi k svobodě, ale pouhý slib ten mu žaláře neotevřel.

Strašný byl žalář nešťastného mistra našeho! Sestupovalo se do něho po 30 schodech. Temná komůrka osvětlena byla shora malou dírou, kterou vnikaly sem pěny a kal z Rýna. Na mokré zemi bylo Husovo lože — několik hrstí poloshnilé slámy. Ulehl-li na ně vězeň, dotýkal se nohama a hlavou zdi; tak těsný to byl žalář.

Není divu, že Hus se brzy nebezpečně roznemohl. Avšak ani smrtelný zápas jeho neobměkčil nepřátel. I tehdy voděni byli k němu svědkové a on sám vyslýchán. Když o vánocích přibyl do Kostnice Zikmund, vymohl na koncilu jen tolik, že byla Husovi poskytnuta lékařská pomoc a převeden byl do jiné místnosti v klášteře. Věrolomný král slíbil tehdy, že ponechá Husa úplně v moci koncilu.

Hrozný byl pohled na ubohého Mistra, když byl veden do nového vězení svého. Těžce vrávoral, tváře měl na smrt bledy. Zbylé zuby měl rozviklány; mnoho mu jich vypadalo za nemoci. Nehty u prstů byly velmi dlouhé; nemohl jich, ubohý, ostřihati ani okousati. Vlasy, kdysi hnědé, mu zbělely a splývaly mu až na vetchý, poloshnilý šat. Tělo jeho zhublo na kost. — Zděšení zmocnilo se všech, kdož nešťastného vězně uzřeli.

Tak nelidsky zmučili českého kazatele soudcové jeho, kteří zatím plným douškem pili z poháru světských rozkoší, dovolených i nedovolených!

Když se Hus poněkud uzdravil, žádali na něm, aby se písemně vyjádřil o 45 článcích Viklefových a vedle toho o 42 článcích, které vybral Páleč z Husova spisu „O církvi“. Z Viklefových článků Hus některé rozhodně zavrhl, s mnohými však souhlasil. O některých článcích, vytržených z jeho spisů, prohlásil rázně, buď že jich vůbec nenapsal nebo že v souvislosti mají zcela jiný smysl. K ostatním se znal a dokazoval jich správnost.

Komisaři za tohoto vyšetřování nabízeli Husovi, aby se podrobil výroku několika doktorů theologie, jež ustanoví koncil. Ale Hus odmítl žádaje, aby mu bylo dáno veřejné slyšení před celým koncilem. Bylo mu to slíbeno, ale než k tomu došlo, obrácena byla pozornost sněmu jinam. Především šlo o obnovení jednoty v církvi. Brzy bylo zjevno, že koncil je odhodlán nešetřiti papeže Jana XXIII., na nějž podána žaloba, vinící ho z nejhroznějších zločinů (na př. z vraždy jeho předchůdce). Papež za noci prchl z Kostnice, ale koncil zasedl k soudu nad ním a sesadil ho. K volbě nového papeže zatím nepřikročil.

Události tyto způsobily, že se na krátkou dobu zapomnělo na Husa, který žil ve svém vězení skoro v úplné odloučenosti od vnějšího světa. Jedinou útěchou byly mu dopisy, které dostával od svých přátel ve vlasti a na něž odpovídal prose svých milých, aby neochabovali v poznané pravdě. Tehdy také zvěděl, že jeho přítel mistr Jakoubek ze Stříbra brzy po jeho odchodu jal se podávati svátost oltářní pod obojí způsobou. Hus novotu tuto schválil.

Po útěku papežově bylo opět v moci krále Zikmunda, aby otevřel dvéře Husova žaláře. Avšak král místo toho odevzdal klíče od žaláře kostnickému biskupovi, který dal vězně převézti na svou tvrz Gottlieben (doleji při Rýně). Tam věznil Husa skoro čtvrt roku ve věži, kde byl spoután okovy a velmi špatně živen, takže znovu těžce onemocněl.

Několik dní po tom objevil se v Kostnici mistr Jeronym Pražský. Na naléhání přátel Husových sice se ihned vzdálil, ale veřejnými listy, jež dal přibíti na dvéře různých domů, žádal koncilu i krále, aby mu vydali bezpečný list, pak že se dostaví do Kostnice a chce odpovídati každému, kdo ho nařkne z kacířství. Místo odpovědi pohnal jej koncil před soud. Brzy po tom byl Jeronym na cestě do Čech zajat, přivezen do Kostnice a uvržen do těžkého žaláře.

Dlouho marně doléhali pánové čeští i polští na Zikmunda, aby dopomohl Husovi dle glejtu k veřejnému slyšení. Až teprve ke konci května zakročil král u koncilu a vymohl, že veřejné slyšení stanoveno bylo na den 5. června. Hus byl dopraven z Gottliebenu do Kostnice a uvězněn v bosáckém klášteře. Do starého vězení jeho uvržen byl bývalý papež Jan XXIII., chycený na útěku.

---

1. Glejt byl psán latinsky a německy. Výňatek z něho: „Velectění, slovutní a věrní milí! Ctihodného mistra Jana Husa, svaté theologie bakaláře zřízeného a mistra umění, jdoucího z království českého na obecný sněm v Kostnici, jehož jsme také přijali do své a svaté Říše obrany a ochrany, vám všem a komukoli z vás doporoučíme, abyste ho … ráčili laskavě přijmouti, vlídně s ním nakládali … nechali volně jíti, státi, meškati a vrátiti se … ke cti a vážnosti našeho královského majestátu.“