Poesie sociální/Markýz z Carabas

Poesie sociální
Dělnice	Markýz z Carabas	Náš vavřín

Údaje o textu
Titulek:	Markýz z Carabas
Podtitulek:	(Listopad 1816)
Autor:	Pierre-Jean de Béranger
Původní titulek:	Le Marquis de Carabas
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 237–239.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Miroslav Krajník
Licence překlad:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Hle, jedná s námi markýz ten,
jak s lidem, jenž jím poroben.
Herka, jak sedm drahých let,
nám přinesla ho z dálky zpět.
  Na jeho starý hrad
  jej vidíme se brát,
  a v rukou hrdiny
  meč vzmáchnut nevinný.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

Hej, kasteláni, páteři,
manové, selská verbeři —
já sám to, slyšte, já to byl,
jenž králi trůn zas vydobyl.
  Leč, jestli práva má
  mi šmahem nepřizná,
  uvidí, ať mne čert!
  že není se mnou žert!
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

Ač roznáší -- mne zostudit! —
cos o mlynáři jakéms lid,
můj předek, vězte, samého
syn Pipína byl Krátkého.
  Ba věru tomu tak,
  že rod můj a můj znak
  vzácnější na mou čest,
  než sama krále jest.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

Kdož předčí páž mou rekovnou?
Markýzka sedá s královnou.
By časem biskupem se stal,
syn ku dvoru se odebral.
  A syn můj baron přec —
  ač trochu zbabělec —
  Chce také míti kříž.
  Tři zítra má — ba spíš!
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

Chcem' v klidu žít — a uhlídá,
kdo o daních mi povídá!
O blaho státu nešlechtic
jen dbej a plať — však šlechta nic.
  Dík věžím, baštám mým
  a branám, zbrojnicím —
  že, má-li prefekt píl,
  mu řeknem jeho díl!
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

Ty, kněžstvo, za něž mstíme se,
desátek ber a dělme se!
Ty, blbý lide, tebe dál
si sedlat bude feudál.
  Honba jen patří nám;
  leč dřívější my vám
  zas prokážeme čest:
  noc první u nevěst.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

Čiň, faráři, co úřad tvůj;
mě kadidlem svým podkuřuj.
Co panoš pak a páže je
hrr!! na měšťáky — řežte je!
  Nechť práva slavená,
  od předků zděděná
  přejdou i nezměnná
  na příští kolena.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!

(Poesie světová. Nákl. Dr. Ed. Grégra 1876)