Má se »Ztracená závěť« opravdu ztratit?

Údaje o textu
Titulek:	Má se »Ztracená závěť« opravdu ztratit?
Autor:	Jaromír Václav Šmejkal (jako šm.)
Zdroj:	České slovo, roč. 22, č. 75, s. 11 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	28. březen 1930
Licence:	PD old 70

Viděli jsme tisíce filmů z farem, prerií, ranchí; pracovaly v nich dvaatřicítky, zabijáky, lasa; vraždilo a loupilo se v nich docela vážně. Chodila na ně mládež od šestnácti let, obracela biograf vzhůru nohama, řvala s rozkoší »ahoj!«, když do baru vpadl muž s širákem, kopl do stolu a vpálil do přítomných, kteří při whisky hráli partii pockeru, tucet ran, jež stačily na docela slušný masakr… Pak tu byly filmy, v nichž chicagská spodina straší milionáře a jejich dcery i ve spaní; pracuje se v zakuklení, s rukavičkami (na ochrany před otisky prstů), s Maximovým tlumičem a s intrikami skutečně geniálními. Vraždy občanů, policistů, loupeže, znásilnění, únosy a podobné scény střídají se jako v kaleidoskopu až k hapyendu.

Ale to je všechno patrně nejnevinnější legrace v porovnání s filmem pražské firmy bratří Deglů »Ztracená závěť«. Tam by chtěl jeden smolař vyrovnat se prvotřídnímu lupiči, ale nejde mu to, protože je smolař. Hraje ho komik Arno. A je právě tak nebezpečným banditou, jako je ten »první český kolonista« na ostrově Dynamitu despotickým ukrutníkem a bičem na domorodce. Při každém jeho neomaleném pokusu o krádež, jenž skončí skvělým fiaskem, musíte se otřásat smíchy. Je to neškodná veselohra asi téhož »závadného« druhu (ne kvality) jako »Děvče z USA«.

Na neštěstí Arno má smůlu i u pražské filmové censury. Chraň bůh, abychom jí ublížili. Kompetentní činitelé, zajisté a nesporně dokonalí filmoví odborníci, oproštění od konservativních názorů a jdoucí stoprocentně s duchem doby, mohli by nám činiti rozhořčené výtky. Není třeba ubližovati bližním, tím spíše, jsou-li representanty korporací. Možná, že jsou také dobrými filmovými znalci. Není však vyloučeno, že tu »Ztracenou závěť« ani celou neviděli, nebo ji nepochopili. Neboť jinak byli by se zasmáli a film nezakazovali. A bří Deglové nebyli by dostali oznámení s odůvodněním zákazu, které silně kulhá, jak uznávají všichni filmoví referenti levice i pravice.

A nyní vážně. Je opravdu nepochopitelno, jak bylo možno tento film zakázati. Tady neplatí výklady, jež nelze uznati. Musíme protestovati proti zákazu filmu, jenž je neškodnou veselohrou a proti bezdůvodnému poškození české firmy, která pro český film vykonala velmi mnoho dobrého a přinesla proň těžké oběti. Je známo, v jaké situaci se tato česká filmová výrobna, jejíž zásluhy o český film jsou nepopíratelné, nachází. Krok pražské censury je pro ni těžkou ranou. Není to známo zástupcům ministerstev a zástupcům korporací, zasedajícím ve filmové censuře?

Budeme hájiti stanovisko, že film »Ztracená závěť« je nezávadná veselohra a že v zájmu další prosperity české filmové výrobny musí býti uvolněn.