Lyrika lásky a života/Sloky (2)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Sloky
Autor: Antonín Sova
Zdroj: SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.89.
Licence: PD old 70

V bezlidnou samotu se člověk mnohdy ztrácí.
A věčnost zvlášť tu zahovoří k snům.
Zde slunce lítostivěj' dokrvácí.
Tu lesy ční k mlčícím oblakům.

Ten klid má sílu… Láká ku smíření.
V něm stichlo vše, co kdys tak mohlo rvát.
Od lidí, od chimér, od bludů, pravd a snění
kající revolty se touží odpoutat.

Je lítost z něčeho, co v světě neuzrálo,
bez hořkých výčitek, těch, které zklamal cit.
Je lítost z něčeho, co plody slibovalo.
Co velkým nebylo, však co jím mohlo být.