Lyrika lásky a života/Balada „O brutální ruce“

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Únavné štěstí	Balada „O brutální ruce“	Kosmická romance

Údaje o textu
Titulek:	Balada „O brutální ruce“
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.123-124.
Licence:	PD old 70

Srdce žen jak rozkvétala,
Ruka k nim se vztahovala.

Zarostlá a žilovitá,
zmozolená, prací zrytá.

Otrok mozku, stavím, kuji.
Tebe, srdce, potřebuji.

Utrženo náhle, prudce,
jak v té černé voní ruce.

Okouzleno brutálností,
smyslů hrou a žárlivostí,
srdce už se neubrání.

Jak v té horké leží dlani.

Zvyklo si již ustrašeno,
láskáno a pohlazeno.

Zvyklo, i když prázdno v hrudi,
když jak led ta ruka studí.

Často krutou bolest sneslo,
často povstalo, by kleslo.

Zvyklo, i když z ruky padlo,
krvácelo, u noh zvadlo.

Zvyklo prosit zakřiknuté,
nevšímnuté, ušlápnuté:

Ruko, ruko, buď mi věrná,
láska má je bezeměrná.

Mlčí ruka… Tísní stěny.
U cest kvetou jiné ženy.