Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané/Jeronýmovi Balbovi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jeronýmovi Balbovi
Podtitulek: (Mit. str. 54.)
Autor: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj: VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 156–158.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Alois Vinařický
Licence překlad: PD old 70
Související: O Jeronýmovi Balbovi
Převedeno z bratrského pravopisu.

Balbe Teramnejskému roven v moudrosti Lykurgu,
    Kastalských pramenů, Balbe, ty slávo a čest!
Což počneš tu s lidem na břehách Labe chladnotokého,
    Což počneš na siném, Balbe milý, Dunaji?
Hetrurské podolí jsi opustil, onento Italský
    Ráj a Neapolské oslavené pomoří,
A k Severu mrazivému, k ledům odebral jsi se věčným:
    Tráviti-li zde život chceš v surovosti naší?
Kdož pak u nás ucha náchylného propůjčuje Musám?
    Kdož na tvé zde bude ptáti se básně a vtip?
Kdož cítí římské řeči důstojnou moc a váhu?
    Kdo zde diví se lepým zpěvce Homéra hlasům?
Augustina odejmi a Šlechtu a Šlechtovy družce,
    Hned hájům a řekám zpívati pouze budeš.
Z vlasti vypovězený k Tomitánům stále žalostným
    Toužíval básník Naso po vlasti hlasem:
Ty zde žiješ v krajinách divočejších nad Tomitanské;
    Neb neznámoť u nás družstvo Apollinovo.
Neb-li myslíš, jako Amfion neb z Thrácie Orfej
    Skály a zvěř luznou vábiti k sobě lyrou?
Nad skalinu tvrdší ale jest toto plémě: navyklé
    Války hlukům nečije Foebovy slasti lyry.
Arci ze Sámy mudrc lidu Italského nevlídnou
    A zbujnou povahu zmírniti dobře věděl:
Však z učených Anacharsis Athen se navrátil a předce
    Svých krajanů s to nebyl změkčiti zatvrzelost.
Či mníš, an se třením ohladí zponenáhla i kámen
    A klikaté otupí rádlo po málu také:
Tak že i lid Labský, pohledem na Medusiny líce
    Zkamenělý, oživíš, vrátě mu krev a duši?
Aj podaří-li se tobě to dílo: i lítati počnou
    Medvědi; pes se také báti zajíce bude.
Já narozen pod touž oblohou, s níž ach tolikráte
    Bleskuplných na vlast vrhlo se břímě mraků,
Raději bych putoval v okolí rájského Tarentu,
    A zdě bych ohledal Hesperie spanilé. —
Proč ale sám duši svou takovýmito obrazy trápím.
    Proč se časům příštím lépe nedůvěřuji?
Mohl-li rozum povahu lvů zmírniti někdy Lybických,
    Hyrkánské-li pojal tygry v osídla tuhá;
Měkne-li sám diamant v krvi Cynifského kozlátka,
    Bejci dají-li diví spříci se ve jho křivé:
Tvá moudrost a vtip promění náš lid zponenáhla;
    Z půlnoční zažene vlasti mravů surovost.
A však i byťby posléz se ta tvá oklamávala čáka;
    Byť by ve větru se tvá naděje rozplynula,
Ač mi není oumyslu, se tvé vysmívati píli,
    I proto nevěštím, že vše to marno bude:
Než jako lékař, i až by nebyl churavého vyléčil,
    Již pro vynasnažení chvály se hodna činí:
Tak též pochválím já Balbovu péči a snažnost,
    Tehdy také, i když cíle by nedohodil.