Je první květen!

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Je první květen!
Autor: Josef Krapka Náchodský (jako Josef Krapka)
Zdroj: Google Books (přístupné pouze z USA)
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 199 - 201.
Licence: PD old 70
K vydání vybral Antonín Macek

      Je první květen!
V ulicích města zástupy se hrnou,
Zástupy nadšených s planoucím okem,
Kde včera zuřil strašný práce život,
Bouří dnes život plesu. —
Život plesu, jenž ukřičet se nedá
Násilím vratkým, spoustou paragrafů,
A dlažba ulic duní, otřásá se
Pod kroky armády, armády míru,
Trpící dosud armády práce!

      Je první květen!
Bohatýr práce, oblečen jsa v cáry,
Pozvedá do výše svůj prapor rudý,
Ten prapor, k němuž tisíc pne se zraků,
Standart lásky a práva!
Kol něho kupí se bída života,
Ta bída holá, hrozná i zuřivá,
Hledajíc záchrany před skonem v hnusu,
Před vraždou mečů, děl i ručnic!

      Je první květen!
Utichnul život továrního hluku
A stroj se zastavil, který cejch hanby
A bídy a strádání vtisknul té masse
Bez života v těle. —
Bez života v těle, bez krve v žilách,
S jedinou myšlenkou v týraném mozku:
Odstranit tu bídu, bídu svých dětí,
Zachránit česť svých žen, dcer i sester.

      Je první květen!
Jak buší ty davy na brány štěstí,
Na brány domů, v nichž hoduje lenosť
Při hojnosti jídel, pití i hudby,
A volají: »Chcem’ Volnosť!
Volnosť, Rovnosť i Bratrství chceme,
Za svoji práci chcem po lidsku žíti,
Pusťte nás do vnitř, je právem to naším,
Pusťte nás k stolu, k umění, ku vědě!«

      Je první květen!
Od města k městu, od vesnice ke vsi,
Od lesa k lesu a od říše k říši,
Od jednoho dílu k druhému země
Nese se volání,
Volání bouřné, stále bouřlivější:
»Pryč s válkou, do níž k porážce se honí
Lid zrazený, dobrý, jenž chce žít v míru
Se všemi bratry a z celého světa!«

      Je první květen!
Od chýže k chýži, od vesnice ke vsi,
Od továrny k továrně v šírém světě
Nese se výkřik mohutný, rostoucí,
Výkřik zloby a hněvu:
»Pryč s otroctvím jedněch a panstvím druhých,
Na místo žalářů postavte školy,
Na místo kasáren umění stánky
A bohem všech budiž poctivá Práce!«

      Je první květen!
Je první květen, svátek všeho lidu,
Varovný výkřik panujícím sobcům,
Že je již na čase odstranit křivdu —
Tu potupu strašnou!
Tu potupu strašnou, vedoucí k zkáze,
Ke zkáze státu, společnosti celé,
Kterou chce zabránit ten otrok bledý
A který proto jen manifestuje,
Že nadešel opět ten první květen!