Hvězdářství (Světozor, XVII, č. 1)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Hvězdářství
Autor: Bedřich Katzer
Zdroj: Světozor, ročník XVII, číslo 1. S. 12. Dostupné online.
Vydáno: V Praze, 1. ledna 1883
Licence: PD old 70
Související: Hvězdářství (Světozor, XVII, č. 29)
Heslo ve Wikipedii: Jupiter (planeta)

* Největší oběžnice naší soustavy, Jupiter, upoutala v posledních třech letech na sebe zvláštní pozornost hvězdářů, protože na ní úkazy se jeví, svědčící o ohromných bouřích a převratech buď v jejím ovzduší, nebo na jejím povrchu. Jmenovitě objevila se na jižní polokouli veliká červená skvrna, o níž jedni myslili, že jest to útvar plynný v atmosféře Jupiterově vytvořený, jiní, že jest to moře nějaké tekutiny, a ještě jiní, že jest to pevnina. Na hvězdárně nikolajevské konal od září 1879 do prosince 1881 příslušná topografická pozorování J. Kortazzi, jichž výsledky nedávno uveřejnil (Bull. de l’Acad. de St. Pétersbourg). Dle něho jeví se na severní polokouli Jupitera a v jeho pásmu rovníkovém proměny celkem jen nepatrné, a všechny tyto zjevy nepravidelné připisuje Kortazzi velikolepým revolucím v nitru oběžnice, kterým nejspíš vznik svůj děkuje také zmíněná červená skvrna na polokouli jižní. Co té se týče, myslí Kortazzi, že plynnou není, protože po celá tři léta tvaru svého neměnila, ukazujíc vždy totéž ohraničení. Také nezdá se, že by byla tekutou, plavajíc na moři tekutiny jiné, nebo plynu, protože pak následkem otáčení hvězdy a vlivem nutných proudů v jejím ovzduší musila se po podkladě svém rozlévati, čemuž však odporuje stálost její podoby. Konečně také nelze přijati, že jest to pevnina vyzdvižená na povrch moře ze středního pevného jádra oběžnice — ač možno-li jsoucnost takového jádra vůbec předpokládati — protože pak zůstala by relativně nehybnou. Ona však mění svou polohu a nemůže proto k určení rotace Jupitera býti použita. Zdá se tedy býti nejpřípadnějším, že červená skvrna ta jest pevná sraženina na povrchu nějakého moře plovoucí, tak že by dle toho tekutý Jupiter před očima pozemčanův od zevnějška do vnitra tuhnul. Ale i tato hypothese, jak Kortazzi přiznává, jest velice odvážnou, protože ze zjevů pozemských nejsme oprávněni souditi na analogické úkazy na Jupiteru, jehož vnitřní ráz může býti všecek jinaký nežli na zemi naší. Nicméně jsou pozorování nikolajevská velmi zajímava a mohou se státi podkladem nové domněnky, aspoň všeobecnou povahu proměn Jupiterových vysvětlující. B. Katzer