Hovory okamžiků/Předmluva

Hovory okamžiků Arne Novák
	Předmluva	Jitro v Praze

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva
Autor:	Arne Novák
Zdroj:	NOVÁK, Arne. Hovory okamžiků. Vyškov: Fr. Obzina, 1926. 184 s. S. 5–6. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Jako hoch neměl jsem větší touhy než státi se básníkem. Pokoušel, cvičil jsem se a byl jsem šťasten, když jsem nabyl jakési technické obratnosti. Kroužení veršů a nalézání obrazů naplňovalo mne tajným blaženstvím, a nelitoval jsem času, abych studoval a napodobil dobré vzory zprvu jako nemotorný učedník, později jako mladičký příslušník cechu, jemuž jsem přísahal věrnost, dříve než jsem na to měl právo. Ale vnitřní hlas mně stále říkal, že básníkem ještě nejsem, a tak jsem čekal, až na hovor okamžiku odpovím melodickou a obraznou mluvou básnickou. Neměl jsem se toho dočkati, neboť kritická soudnost, kterou mne, bohudíky, obdařil osud, vyvedla mne včas z básnického sebeklamu. Zvolil jsem si naopak povolání, v němž nesmí se naslouchati, co našeptává okamžik, i kdyby to byl hlas jasnovidné intuice, a kde čistota i spolehlivost díla závisí na pomalé, opatrné, metodické průpravě, krajně nedůvěřivé k tomu, co snaží se vnuknouti chvíle.

Protože však jsem nepřekonal zcela svou starou náklonnost hovořiti s okamžiky, zvolil jsem si místo nedostupného výrazu básnického alespoň formu feuilletonu pro tyto důvěrné rozmluvy. Vím, že tato forma nepožívá valné vážnosti, a že se označení „feuilletonista“ užívá často jako přezdívky, chceme-li spisovatele snížiti. Nasadil jsem své nejlepší síly, abych s toho slova sňal hanlivý přízvuk a o svých besídkách s okamžiky a s čtenáři pracoval jsem často s nemenší péčí než básník o svých verších. Snad právě v nejmenších z mých črt jest nejvíce úsilí stilistova a nejvíce umění zkratky — ani v básni nerozhoduje délka. Hovory s okamžiky jsou ovšem namnoze příležitostné, a leckdy mně šlo právě o to, abych nesetřel s nich pel chvíle jako se zralé švestky, kterou si trhám se stromu na své zahradě. Přes to jsem nedovedl z této knihy, která nechce býti soustavnou a učenou, nýbrž naopak rozmarnou a básnickou, vyloučiti několik kusů, jež by snad někdo raději označil jako essaye; jest konečně lhostejno, zda okamžik, který mně je přinesl, předcházely hodiny studia.

A teď, vy hovory okamžiků, dejte se na svých lehkých křidélkách na pouť, kružte kolem domů, kde bydlí mí přátelé, a usedejte na mléčná skla jejich lamp za tichých večerů!

V Brně v březnu r. 1926.

Arne Novák.