Historie o těžkých protivenstvích církve české/Věrní z Prahy vypovědíni, zmrskáni a jinak trápeni

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Protivenství proti věrným za času administratora Cahery, falešného husity.	Věrní z Prahy vypovědíni, zmrskáni a jinak trápeni	Mikuláš Vřetenář a Klára hospodyně jeho upáleni.

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XXIX. - Věrní z Prahy vypovědíni, zmrskáni a jinak trápeni
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Králi tedy a papežovi zalíbiti se chtějíce s Caherou Pašek, nutili k tomu kněží i měšťany všecky, aby se k jejich novým artikulům podpisovali; a kteří pak nechtěli, ty vypovídali. Nejprv hned šest kněží: Václava Počáteckého od sv. Havla, Jiříka Šmákala od sv. Jindřicha, Martina z Betléma, Pavla od sv. Michala, Martina z Opatovic a Jana Miruši. Potom měšťanů přednějších šedesáte pět, mezi nimiž byl Burjan z Kornic, v právích doktor a kancléř pražský, Jan Hlavsa, před tím purkmistr, a jiní. Hledali také k větší ještě ukrutnosti příčin, mluvíce o nějakém evanjelíků proti kališným se spiknutí; a takové vyznání, aby z někoho vytiskli, tři měšťany zmučiti dali, Jana Bonuši, Matěje Hřebenáře a Jana Slivku, kteříž však raději nevinně trpěti nežli proti svědomí lživě svědčiti chtěli.
Mezi tím původové těch bouřek jakési Pražanů na to svolení splískali, aby žádný u víře podezřelý, totiž Pikhart nebo Luterán, do cechu přijímán a ku právu městskému připouštěn nebyl. A toho svého svolení vyslavše k králi do Budína, vyžádali sobě potvrzení. Odkudž šlo, že každý co chtěl, proti orthodoxům (pravověrným) provodil. Byl-li kdo někomu něco dlužen a na věřitele to, že jest Pikhartem, provésti mohl, tak mnoho spravil, jako by zaplatil, a ještě mu i z města vypovědění spůsobil. Někteří nejen prostě vypovědíni ale i potupně z města vyvedeni bývali, jako Ludvík malíř, že mnicha od sv. Barbory, když na kázání ledacos žval, po kázání napomínal, že by lépe bylo lid z evanjelium učiti nežli takovými klevetami zaneprazdňovati. Proto zajisté na křik toho mnicha lid se sběhl, toho malíře popadl, do žaláře uvrhl, a potom ho biřic z města vyvedl.
Nějaký nožíř, že u něho kniha od koho pak koli v lepším smyslu o svátostech sepsaná nalezena byla, proto i na ryňku vymrskán i z města vyveden byl. To se také nějakému Janovi Kalencovi stalo, jemuž i cejch na čele vypálili, proto že o něm praveno, kterak laikem jsa, i sobě i čeledi své večeří Páně posluhoval. Jiří Lopatský, jeden z vypověděných, uslyšev jaké od krále psaní přišlo, že se mu takové s lidmi zacházení nelíbí, a že poroučí, ahy vypovědíni byli zase navráceni, maje za to, že již tak bude, vrátil se do Prahy do domu svého, ale jat, do vězení dán a v něm umořen jest.
Mezi tím držán byl sněm obecný všeho království, kdež na vyhledávání chytrých těch praktikantů zavříno, aby pod jednou a pod obojí přijímající mocí kompaktátů za jedno tělo byli; a naproti tomu mocí mandátu krále Vladislava Pikharti aby tříbeni byli. Odkudž Bratřím nové nastalo protivenství, a bylo jim náboženství zastaveno, i sborové uzavíráni.
Kteréž věci když se tak divně dály, nějaký Matěj poustevník, člověk prostý ale svatého obcování, kterýž v létu 1519. do Prahy byl přišel a až do toho času po ryňcích a ulicích lid velikými houfy se sbíhající k Boží bázni a ku pokání napomínal, ačkoli mu toho kněží, ale daremně, zbraňovali, Caherovy vzteklosti také zakusil. Nebo když v létu 1525. k Caherovi psal a jeho ku pokoře, jakáž na kněze náleží, napomínal, a že Božím slovem, ne vězením, mrskáním, mučením, katováním lidé k víře obráceni býti mají ukazoval, byl od něho k přátelskému rozmluvení požádán, ale hned rychtáři vydán a v vězení až do toho dne, v němž Ferdinand za krále volen, držán, potom pak z města vyhnán. Jsou posavad některé toho muže pobožné listy, kteréž z toho vězení psával.