Historie o těžkých protivenstvích církve české/Sborové bratrští všude pozavíráni a někteří z posluchačů docela z země vypovědíni

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Utiskování pod Ferdinandem I. ustavičná	Sborové bratrští všude pozavíráni a někteří z posluchačů docela z země vypovědíni	Jan Augusta, Jakub Bílek, Jiří Israel zjímáni

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XXXV. - Sborové bratrští všude pozavíráni a někteří z posluchačů docela z země vypovědíni
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V tak zarmoucený a nebezpečný čas nášel sobě satan nástroje, kteří všech těch věcí vinu na Bratří svaliti a na ně proto u krále a panstva i lidu největší nenávist uvésti se pokusili; jimž král uvěřiv a nejprv mandát vydav, všecky sbory bratrské uzavírati rozkázal. Potom z patera panství (kteráž mezi jinými některým pánům pro ten jim připsaný zprotivení se výstupek pobrána byla), z litomyšlského, brandejského nad Labem z chlumeckého, bydžovského a z turnovského všecky Bratří posluchače, kteří by buď k straně pod jednou buď k straně podobojí přistoupiti nechtěli, ze všech svých zemí vypověděl.
Kterýmž na ně zahřměním nemálo jich tak bylo poraženo, že přemoci se dali; ale stálejší Bohu a svědomím svým víru zachovali, a poradivše se ve třech rozdílných houfích do Polska se odebrali. První houf byl Litomyšlských, Bydžovských, a Chlumeckých, s vozy více než šedesáti, maje do pěti set duší, a šli skrze hrabství Kladské a hořejší Slezsko. Druhý houf Brandejských a Turnovských někteří při vozech padesáti; bylo duší okolo tří set a šli přes Krkonošské hory a dolní Slezsko. Třetí touž cestou, ostatní díl Brandejských v sobě maje. Všickni ti na té cestě divné Boží ochrany, když na ně v jednom i druhém místě od loupežníků číháno, užili, a na mnoha místech lidské křesťanské citelnosti a dobročinnosti zkusili; také i v samé Polsce, na ten čas dokonale papežské zemi. Nebo v Poznani, kdež se všickni shledali, dosti vlídně přijati a do hospod připuštěni jsou, prve než biskup od krále na vybytí jich odtud mandátu vyžádal.
Ale když ten mandát přišel, vyjíti odtud musili a do Prus s povolením knížete Albrechta, markrabí brandenburského (k němuž před sebou vyslavše, toho tam se přestěhování svobodu sobě objednali), se odebrali, kdež v Královci od luteránských kněží byvše examinováni (měli zajisté své kněží s sebou, mezi nimiž přednější starší byl Matěj Sionský) za Bratří poznáni a přijati jsou. A vykázáno jim kolik měst, kdež by se osazovali, jako: Žoldava, Kvodzina, Gardia, Doubravno a t. d. A tu mnohou přívětivost a křesťanské lásky povinnost k nim prokazoval Pavel Sperát, biskup pomezanský, kterýž před některým létem skrze Českou zemi cestu maje, navštívil byl sbor litomyšlský a nabyl dobré povědomosti bratrského učení i řádu. Že se tedy do Prus dostali, z nich se těšil, knížeti je schválil, i sám mnoho dobrého jim činil.