Historie o těžkých protivenstvích církve české/Protivenství proti věrným za času administratora Cahery, falešného husity.

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Protivenství, kteráž i někteří z lepších kališných trpěli	Protivenství proti věrným za času administratora Cahery, falešného husity.	Věrní z Prahy vypovědíni, zmrskáni a jinak trápeni

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XXVIII. - Protivenství proti věrným za času administratora Cahery, falešného husity.
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1. Vzbudil mezi tím Pán Bůh v německé zemi Lutera, muže velikého; jako veliké na papeže hromobití, kterýmž v Čechách jako by ze sna probuzeni byli někteří kališní, čistší učení evanjelické přijímati a raději do Vitenberka než do Říma pro svěcení posílati umínili; ale v tom opět jim satan rozličné činil překážky.
2. Nebo když v létu 1523. měsíce ledna stavové čeští a moravští v velikém počtu v Praze se shromáždili a povolavše k tomu i církevních některých správců (mezi nimiž byli z Moravy: Pavel Sperát, Benedikt Optát, Václav Litomyšlský, svatých Písem doktor, a Jan Charpa, muži pravého učení; a z akademie 20 přítomných mistrů), artikule některé, budoucího církve obnovení jako předchůdce sepsali (mezi nimiž i tito byli: Jestli by kdo evanjelium bez lidských přídavků učiti chtěl, že proto haněn a kaceřován býti nemá. Mše nájemné a k zisku patřící že opouštíny býti mají. Pozdvihování také monstrancí a svěcení bylin, i jiné k tomu podobné pověrné ceremonie že mají býti skládány) a při tom za administrátora podobojí ustanovili Havla Cahera, správce církve u Matky Boží před Týnem. Kterýž že s doktorem Luterem znám byl (nějaký čas ve Vitenberku studovav), a Lutera vůbec jako znamenitý Boží nástroj vychvaloval, nýbrž i Luterovi, aby Pražanům o svěcení kněží psal, příčinou byl: ukazovala se naděje o lepším spůsobu církve, ale krátká velmi.
3. Nebo ten vrtkavý člověk brzo potom hněvu krále Ludvíka vyhnouti chtěje, k starým kališných obyčejům se navrátiv, na sněmě téhož léta v měsíci červenci držaném artikule prvním odporné vydal, na obnovení kompaktát nastupoval a pro zalíbení se králi a papežencům vztekle se právě věřícím protivil, a to z takové příležitosti:
4. Papež porozuměv, k čemu se v německé zemi i v Čechách schyluje, poslal legáta k Ludvíkovi do Uher; a ten odtud do Prahy k rozličným lidem, i k konsistoři a k Caherovi listy rozsílal, a lahodně, aby se s církví sjednotili, namlouval. Mezi tím učiněn byl purkmistrem pražským Jan Pašek, člověk lstivý, pověrný a ukrutný, jehož strana že mocně v Praze vládla, Cahera k ní se připojil a k legátovi jmenem konsistoře tak odepsal, že to patrným svědectvím člověka v převrácený smysl upadlého bylo.
   
   Tak zajisté, po jiných mnohých věcech píše: „My o nic větší a pilnější péče nemáme, jak vždycky tak i nyní, než abychom v těle církve svaté skrze jednotu víry a poslušenství stolice apoštolské stálými se nacházeli. Aniž Velebnost vaše mohla se kdy co potěšenějšího nadáti, než toho, čemu od poslů našich, kteréž brzo vyšleme, porozumí. Nebot v pravdě země naše Česká na gruntu pevné skály všeobecné víry zpodepřená, všecka rozličných bludů vlnobití, kterýmž blízké německé krajiny se chvějí, jako nepohnutelná vysoká skála posavad snášela a přemáhala, a jako Pharos (lucerna na břehu mořském vystavená) všechněm po zbouřeném moři se plavícím bezpečný proti utonutí přístav jasně ukazuje. A tak naději máme, velebný otče, že ta věc, o které Vaše Ctihodnost k nám psala, tak půjde že to stavení Boží pevnými podporami utvrzené před pádem zachováno bude, jen toliko nech vaše Ctihodnost těžce nenese tak malého prodlení našeho, dokud naši poslové nepřijdou. A tuť budou utvrzeny zdi jeruzalémské a nohy naše stanou v síňcích jeho, i uzříme Boha Bohů na Sionu, a budeme prospívati z ctnosti v ctnost. Datum v postě 1525.
   
   Velebnému otcovství vašemu ponížení služebníci M. Havel Cahera, administrator
   s celou konsistoří se poroučejí.
   
   
5. Byv otázán, jak se protiviti může tomu učení, kteréhož tak horlivě před tím zastával, odpověděl, že ne pro jinou příčinu u Lutera byl, než aby jeho a pikhartskému úmyslu lépe vyrozuměti a tím snadnější k protivení se jim přístup míti mohl. Což i činil nevěrný Jidáš a políbením Syna člověka zrazoval.