Goetheho vybrané básně/Pěvec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pěvec
Autor: Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj: [1] a [2]
Licence: PD old 70
Překlad: Jan Evangelista Nečas
Licence překlad: PD old 70
Související: Ballady Göthovy/Pěvec – překlad Ladislava Quise
Duch Německa/Pěvec – překlad Karla Dostála-Lutinova

Co je to venku, jaký ruch
 to slyším od zámostí?
 Nechť pěkná píseň vane v sluch
 mých zvláště milých hostí!
 Král promluvil a páže spěl;
 a vrátil se, a král mu děl:
 Sem zaveďte mi kmeta!

 Zdráv budiž panstvo, jež tu jest,
 a zdrávy krásné dámy!
 Toť jedno nebe plné hvězd,
 mně názvy nejsou známy!
 Síň samý stkvost a samý jas,
 teď zhasni zraku, neníť čas
 se bavit udivením.

 A pěvec zavřel oka hled
 a mocný vydal hlas;
 kdo rytířem, zřel směle v před
 a krásky na klín zas.
 Král písní tak se zradoval,
 že poctou pěvci dáti dal
 hned za ni řetěz zlatý.

 Mně řetěz zlatý nesluší,
 nechť rytíři jej mají,
 jichž pouhý pohled bezduší,
 když bojem utkávají.
 Dej kancléři ten vzácný stkvost,
 ať ku břemenům, jichž má dost,
 i toto zlaté nosí.

 Já pěju jako ptáčata,
 jež na větví se hostí;
 má píseň to má záplata
 a na té jest mi dosti;
 však smímli prosiť, rád bych vzal,
 kdybys mi vína podať dal
 v svém nejryzejším zlatě.

 A přiloživ jej vypil mok.
 Ó zdroji síly nové!
 Jak blaze tam, kde taký tok
 jen dárečkem se zove!
 Kdo na zemi se dobře má,
 ten děkuj Bohu, jako já
 vám za posilu z číše.