Fryštátští rytíři/Čtvrtá kapitola: Kníže Kazimír II.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Jakmile kněžna zvelebila Fryštátský hrad a prohlásila ho za své nové sídlo, často sem přijížděl i kníže. A nejednou to bylo i s celým knížecím dvorem, protože se mu v nově opraveném hradě moc líbilo. A tak se také jednoho dne stalo, že tady zůstal na celých 17 let! Kníže byl oblíbený nejen u fryštátských měšťanů, protože jim kníže poskytoval výsadní privilegia, ale jako obratný politik se těšil velkému zájmu jak od krále českého, tak i od krále polského. Polský král dokonce jezdil do Fryštátu za knížetem a společně za městem lovili ryby v některém z knížecích rybníků. Český král si naproti tomu knížete vážil natolik, že mu vyhověl vždy, když kníže žádal o další výsady pro město. Český král ho dokonce ve svých dopisech nazýval „Princem Fryštátským“. Za svou věrnost králi byl kníže povýšen do stavu Slezského hejtmana, stal se tedy nejvyšším vladařem ve Slezsku a zástupcem krále v této rozlehlé české zemi. Kníže se často účastnil různých významných ceremonií a tak jednoho dne odjel do města Nisa, kde jako Slezský hejtman pořádal setkání s biskupem a několika knížaty, kteří se sjeli na zdejší radnici. V průběhu sjezdu však jeden z knížat vzal dýku a pokusil se fryštátského knížete zabít. Naštěstí se mu to nepovedlo, jen dýkou pořezal záda. Hned druhý den však kníže svolal v Nise soud, kde byl atentátní odsouzen k trestu smrti mečem. Rozsudek byl na Niském náměstí vykonán okamžitě. Když tady vše skončilo, vrátil se kníže domů, kde se zotavil. Netrvalo dlouho a kníže již se opět plný sil pouští do nových akcí. Rád jezdil na koni a pořádal rytířské turnaje, při kterých se nejednou oblékl do rytířské zbroje a osobně se rytířských her účastnil. Soupeři ho brali jako sobě rovného a tak když se kníže při těchto hrách setkal se silnějším soupeřem, který ho srazil z koně, prostě vstal a pokračoval v hrách. Také, při jiné příležitosti, domluvil se jedním fryštátským měšťanem, že odkoupí jeho dům na náměstí. Tak ho tedy kníže koupil a za poloviční cenu prodal městské radě aby si v domě zřídila Radnici, která ve městě dosud chyběla a radní se proto museli scházet v domě vždy u některého z nich. Od té doby až dodnes tento dům ve Fryštátě stále slouží jako Radnice.

Jednou v noci Fryštát postihla veliká katastrofa. Ze zámeckého komína vyšlehla jiskra, která se na střeše vznítila a založila požár tak velký, že pod plameny ohně se během chvilky ocitl nejen hrad, ale celé město. Všichni se zapojili do hašení ohně, ale ten byl natolik mocný, že boj s ním byl předem prohraný. Ráno, když už se z domů jen kouřilo, byl rozsah požáru patrný. Všechny části hradu, které byly doposud dřevěné shořely a stejně tak tomu bylo i u měšťanských domů. Byla to hrozná podívaná! Takřka celé město jako by bylo vůbec neexistovalo. Kníže neváhal a půjčil měšťanům značný obnos peněz na opravu nebo výstavbu nových domů a sám se pustil do oprav svého hradu. Ze dvou hradních paláců udělal jeden zámek a to tím, že stavební proluku, která byla mezi oběma budovami zastavěl, když zde vznikl renesanční mázhaus se zadním východem do zahrad. K východnímu zámeckému křídlu dal postavit malý zámecký dům, který v jeho patře spojil se zámkem krytou chodbou. Stejnou chodbu postavil i mezi budovou s reprezentativním sálem a kancelářemi a vedlejším západním křídlem, který postavila kněžna. Tato chodba zde již byla, ale při požáru shořela. Tři roky po požáru byl nový zámek s renesanční fasádou připraven knížeti k užívání. Chyběla mu však věž, která při požáru shořela a tak hned následující rok kníže zahájil stavbu nové vysoké a tentokrát celozděné věže s renesančním cimbuřím, kterou však umístil již ne k zámku, ale ke kostelu, aby věž sloužila i jako zvonice, která při požáru shořela. A protože chtěl kníže celý svůj hrad otevřít městu, zbořil jeho severní zeď, takže od této doby se stal Fryštátský hrad součástí města, kde tak vzniklo velké náměstí. Současně s opravou hradu a města nechal kníže k Radnici přistavět budovu, ve které vznikl první městský pivovar. I ten slouží dodnes, i když se později přestěhoval do větších prostor na Pivovarské ulici.

Když byl hrad a celé město obnoveno po velkém požáru, svolal kníže na svém hradě ve Fryštátě velkou slavnost. Pozval na hrad bohatého moravského šlechtice, který toho času žil na svém zámeckém sídle v Pardubicích. Tento šlechtic s sebou přivezl svou malou, teprve jednoletou dceru, aby ji zde zasnoubil se stejně starým, jednoletým potomkem knížete. Byla to velká událost a slavilo se všude ve městě. Vždyť kníže tímto zasnoubením určil svého nástupce - následovníka knížecího trůnu!