Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka/Obraz druhý

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Obraz druhý
Autor: Josef Kajetán Tyl
Zdroj: Google Books (přístupné pouze z USA)
Vydáno: In: Sebrané spisy Jos. K. Tyla. Praha:B. Kočí, 1907. s. 18 - 24.
Licence: PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka

Skvostný pokoj u Mastílkové. V předu velké zrcadlo. Kolem pěkné sesle. Po levé a pravé postranní pokoje.

Výjev první[editovat]

ONDŘEJ stojí u předu, na obou rukou nesa košíky s knihami a muzikaliemi.

Da steh’ ich – tu stojí! Ich weiss nicht, ob diese Schönkleisterei mit mir – oder ich mit ihr gekommen bin. Wenn ich ein Paar unglücklichen Liebsleute sehe – weiss ich überhaupt nichts anders, als dass ich selbst ein aus 50jährigen Blut und Knochen zusammengekleistertes Futteral bin, in mitten bergend ein theuers Kleinod, das man sonsten benennet – das Herz! (odkládá košíky a knihy některé na stůl klade) Wär’ ich ein Buch: wäre ich kein geplagter Andreas, und die Jammergeschichte eines unglücklichen Junggeseilen läge offen vor dem leselustigen Publikum - - jako na míse. Ein Buch zu sein – ein Liebesbuch, so recht voll Schwärmer – und Tändelei; das war der Gipfel meiner heissesten Wünsche. Aber die Natur hatte sich verschworen – o mordiansky – ich durfte nicht über die Hecke des A B C. Mein Geist musste an den selbatigen Lauten die Nase zerschlagen – und warum sollte er nicht die Nase zerschlagen? - war doch in dem a, e. i, o, u mein fünfzigjähriger Schnellauf durch dieses Jammerthal enthalten. O ich habe geleidet! Ich bin weise geworden, ich kann davon ein Liedchen singen! Já vím, co to je: Učil se Andrezl nazpaměť!

Slyšte, junci,
Nekoukejte po holkách,
Jsou to mamy,
Zrady, klamy -
Netlučte se po spolkách.
Až tu pravou uhlídáte,
Oči, hubu zotvíráte -
A – a – a! - a, a, a, a, a!

Znáte lásku?
Ta vás lapne do sklopce,
Nebo žene
Poblázněné
Za děvečkou do kopce!
Až k ní ale dospěcháte,
Leknutím se zakoktáte,
E – e – e! - e, e, e, e, e!

Holka šelma,
Dravý sokol, žhavý drak;
Uškubuje,
Ucufuje -
Upejpavě klopí zrak;
Nevím pane, co to máte -
Snad mi předce pokoj dáte?
i – i – i! - i, i, i, i, i!

Bodejž do ní!
Hochu srdce usedá,
Holka ale
V jeho žale
Úšklebně naň pohlédá!
Jak i s holkou točit znáte,
Darmo se jí navzdycháte:
O – o – o! - o, o, o, o, o!

Vaše lásko!
Ty’s mi zmátla mladý věk;
Pro tě toužím,
Ducha soužím -
Ty’s mi dala vejlupek!
Kde jste kdo, ať slzy máte,
Žalně se mnou zavoláte:
U – u – u! - U, u, u, u!

Výjev druhý[editovat]

Markytka a Ondřej.

MARKYTKA (již pozdálí ji slyšet)

Fort – fort! Oder ihr sollt mir in eine Traufe kommen, eine euch den Pelz durch und durch waschen wird.

ONDŘEJ

O mordiansky – Regenwolken kommen! Ich muss ihr Herz zu treffen suchen (svěsí hlavu a stojí celý skormoucený).

MARKYTKA (přišla zatím, a zahlídnuvši Ondřeje, diví se)

Nun, was soll den das bedeuten, Herr Andreas Jammerweil?

ONDŘEJ

O, nicht dieses zermalmende Wortegetön, huldreiche Figur!

MARKYTKA

Jetzt hören’s auf mit den Dummheiten.

ONDŘEJ

Dummheiten? Ist meine Huldigung eine Dummheit? O Margaretha, wo sind die Zeiten, wo ich für meine Liebe Gänsenblümlein gepflücket?

MARKYTKA

Die sind weg.

ONDŘEJ

Weg! Die Zeiten sind weg, die Freuden sind weg – nur meine Liebe ist verblieben.

MARKYTKA

Zu meiner Sekatur.

ONDŘEJ

O Barbarei! Hab’ ich das um dich -

MARKYTKA

Herr Andreas!

ONDŘEJ

- um sie verdient! Fünfundzwanzig Jahre bin ich ihrer durch Stadt und Land nachgewandert – fünfundzwanzig Jahre ausgehalten, Jungfrau Margaretha! Das ist keine Spielerei! Ich weiss nicht, ob ich das an meinem Sohne erleben werde.

MARKYTKA

Wollen Sie gegen des Himmels Fügung protestieren?

ONDŘEJ

O nein!

MARKYTKA

Machen sie lieber, dass sie uns heute keine Schande einlegen. Es ist das erste Soupper -

ONDŘEJ

Suppe oder Fleisch – was sie wollen! Nur recht freundlich, Jungfer Margaretha!

MARKYTKA

U bin ich etwa nicht freundlich?

ONDŘEJ

Ach, ja!

MARKYTKA

Soll ich mit ihnen blinde Kuh oder Versteckens spielen?

ONDŘEJ

Ach ja, Versteckens! O Markyto!

MARKYTKA

Der Herr Andreas sind auch einer von den Ungestümen – wenn man ihnen nun einen Finger zeigt -

ONDŘEJ

Einen Finger?! Jungfrau Margaretha! Ich frage sie auf ihr Gewissen – haben sie mir in den 25 Jahren nur einen Finger gezeigt? Grete, wo ist dein Herz – wo ist dein Gedächtniss geblieben? Rufe sie zurück, Barbarei? - nimm mich endlich auf in Gnaden! (klekne, sahaje po její ruce)

MARKYTKA (zdráhá se – jako stará panna)

Was wollen Sie den immer – und ewig -

ONDŘEJ

Deine Hand, Margaretha – sie halten – und selig sein (líbá jí ruku). O, Skärkerei! O, Labesal! - O, dobroto!

Výjev třetí[editovat]

Dudec nové módy tintidlo. Předešlí.

'DUDEK' (pitvorně zatrhuje)

Ah bon jour – ma donna! Co dělá má jemnostpaní! Co jeho krásný sera? Comment se máte, moje krásnej Margarita?

ONDŘEJ (stranou)

O jemináčku!

MARKYTKA

Es ist mir – eine unmenschliche Freude, das der gnädige Herr Baron nach meinem unbedeutenden Befinden fragen thun – Herr Andreas, melden sie den Herrn Baron Dudek -

DUDEK (obrátiv se)

Ah, můj zlatý pan Andrea! - Hrom vám sedí na čele -

ONDŘEJ

Ať neuhodí, musie!

DUDEK

Ha, ha – pan André je vtipná hlavička! Aber wie ist auch anders die – Möglichkeit? Dona Margaritta okolo – ah, on šťastnej, vás mít – svou ami – svou přítelinku! Kdybych já měl na vůli – parrole d’honeur – vás jenom mezi mnoho – comment tomu říkat? - mezi mnoho tisíc tisíců!

MARKYTKA

O, o – co pak vám napadá, jemnostpane?

ONDŘEJ (stranou)

Co že fouká ten větrník?

DUDEK

Ale arci – vaše ser – ce – ten je už to tam! Sie nix mehr haben zu wählen! (hodí sebou na sesli, zpívá). Es wehren frische Morgenlüfte -

MARKYTKA (u podivném zmatku)

O, mich fesseln noch keine Bande – mein Herz ist frei – mit meiner Hand kann ich zu jeder Stunde disponieren – (mezi tím se obrátivši, krokem zpátečním, neustále se skláníc, až k Ondřejovi se dostala).

ONDŘEJ

Halten zu Gnaden -

MARKYTKA (ústa mu zacpává)

Werden sie still sein – schickt sich das? - Ich habe auch ein hübsch Kapitälchen ins Trockene gebracht – (potajmo Ondřejovi) – sie lass ich verhungern, wenn sie nicht schweigen! - Mein Herz konnte einen edelgesinnten Jüngling -

ONDŘEJ

Ins Spital bringen!

MARKYTKA (dává mu štilec)

Wie meinen sie das, Herr Andreas?

ONDŘEJ

Ja nun – ich meine – der Grad ihrer Reizungen ist vor solcher Beschaffenheit – (tře si rámě)

MARKYTKA

Hören der gnädige Herr nicht auf sein Geschwätz -

DUDEK O – ma doňa! Jen se vyvaďte! Jak jsem vás viděl – ve – ve – comment tomu říkáš? (ukazuje, že spal) – ach – ve snách – in die Traum! Ach, die Traum ist ein söner Sack!

MARKYTKA

Der gnädige Herr haben von mir geträumt?

ONDŘEJ

O mordi -

MARKYTKA

Still -

DUDEK

Podejte mi ruku! (Rychle k ní přiskočiv.)

MARKYTKA (sebou trhne)

Wie – wo? -

ONDŘEJ

Herr, er geschieht ein Unglück!

DUDEK

Ha, ha! Pan André je – k pomilování – hubičku! Nebezpečnej je to arci, dávat ruku – von donna Margaritta – ale jen sem s ní! (vezme ji za ruku, ana se náramně upejpá. - Ondřej ve smrtelných úzkostech.) Tak jsem vás – in die Traum – držel za ruku. Parrolle d’honneur! Tisíc tisíců holek stojíš vedle nás – zlaté vlasy, nebe očí – já nic nekoukat než vás. - Nic než vás – a vás! (bere ji za bradu)

ONDŘEJ

Die gnädige Frau ruft, Jungfrau Margareth!

DUDEK

Rufen sie? - O süsse Ruferei! Mich rufen, du in Himmel – ich folge dir! Pojďte, donna Margarita -

MARKYTKA

O – o -

DUDEK

Pojď, můj angelo!

MARKYTKA

O – o -

DUDEK

Můj – má – (zpívaje) Komm holde Söne – komm, o komm! (Zajdou do postranního pokoje.)

ONDŘEJ (po chvíli z blbé omámenosti se protáhne)

Mordi .- was war das? - Andreas Jammerweil, setz’ scharfe Brillen auf! Alter Praktikus! - das hiess: “Adie, Herzensmann” - es war das Lied von Welbertreu! - O mordiansky! Ich werde zu Strick – ich schlinge mich zu Knoten – ich hänge mich auf! Fünf und zwanzig Jahre – und jetzt das Gebäude zusammengeworfen vom leeren Echo einer hohlen Nussschale? Ale počkej – ich will aufpassen! Ich will ein Groschenlicht der gnädigen Frau maselnice anstecken -

Výjev čtvrtý[editovat]

Jirka, Honza, Ondřej

JIRKA a HONZA

Pane Ondřeji!

JIRKA (věčný smíšek)

Paní maminka -

HONZA (ho šťouchne)

JIRKA

Já řku – paní máselnice -

ONDŘEJ (po nich)

Pany maminka – maselnice – die gnädige Frau, Esel!

JIRKA

Ty knetkyfrau že vezl? Honzíčku! Co je to: Ty knetkyfrau?

HONZA (váhavý, hlavu stále klopí ku předu)

Ty knetky – frau? Inu, to jsou ňáké ty německé pletky – já je nevezl.

ONDŘEJ

O armer Andreas! - Co cete?

JIRKA

He, he! Paní máselnice -

ONDŘEJ

Jemnostpany – šikáš -

JIRKA

Jemnostpaní paní máselnice povídala, abyste nám okázal, jak se tu máme otáčet.

ONDŘEJ

Geduld, dein Name ist Jammerweil!

HONZA

To bych vás ale prosil, abyste nás neučil hulána. U nás jde jen cvrček, šupák, dupák, a na mladé posvícení talián.

ONDŘEJ (po něm)

Vrcek – subák – dalian! - Der Kerl ist vor Sinnen. - Glaubst du, ich bin ein Tanzmeister?

HONZÍK (naň vyvalí oči – pak hlavou zakroutí)

ONDŘEJ (po něm taktéž)

JIRKA

Ha, ha, ha! To je komedie! - Potom povídala jemnostpaní paní máselnice, abyste nám trochu té němčiny do hlavy nalil; ha, ha, ha!

ONDŘEJ

Ein wahres Holzpalten! Wunden im Herzen – und ein Sprachmeister! Pojďte sem – da stellt euch her – tu se štelovat. - Pozor! Wann’s in der Fruh – ráno – už dost (dělá, jako by chrápal ve spaní) – schlafovat – rozumíš?

JIRKA

I rozumím, ha, ha! Když prý se ráno vyspím – chcete říci.

ONDŘEJ

Ano, vyspím; tak winschovat jemnostpany – pozor! - Ich habe die Ehre einen guten Morgen zu wünschen.

JIRKA (vyšklebiv zuby)

Trrrrčinčiginči! Co je to?

HONZA

Jako by trakařem po nové silnici rachotil.

ONDŘEJ

O Sprache – Nation! - Ich habe – pozor – šikat voba! Ich habe -

OBA

Ich hobe

ONDŘEJ

- die Ehre -

OBA

- diere -

ONDŘEJ

- eigen guten Morgen -

(Oba mlčí – Jirka se šklebí a Honza zevluje.)

ONDŘEJ

- einen – guten – Morgen -

JIRKA

- aigen – morten – gugen -

ONDŘEJ

- zu wünschen

OBA

- zuvinči!

JIRKA

Ha, ha, ha! Cuvinči! Aigen – ere – gurden – já už umím německy!

HONZA

I toť bych raději oblásky louskal, nežli tu němčinu.

ONDŘEJ

Pozor! - Wann ich was bekommt – dyž neco dostat – ty und ty – tak telat ruku – küssovat (líbá si ruce) – rozumíš?

JIRKA (líbá si ruku též)

I arci, ha, ha! -

ONDŘEJ

A šikat: Küss die Hand – Küss die Hand.

JIRKA

Kistihont – ha, ha, ha!

HONZA

Co je to?

ONDŘEJ

Hand jest ruka – küss die – ist – (ukazuje hubičkování)

JIRKA

He, he! To je, jak se u nás říká: Poníženě ručičku líbám -

HONZA

- vzácný pane. Dejž to Pánbůh!

JIRKA (proti Honzovi ruku si líbaje)

Kistihnát.

HONZA (taktéž)

Kistihnát!

JIRKA

He, he! Kistihnát!

ONDŘEJ

O Spiel des Schickesals! Der Lehrer schwimmt in Todesschweiss – die Schüller üben sich in Zwerchfellerschütterungaufgabe. Fort aus meinem Angesicht – o Schicksalsspielerlei! (Utíká.)

(Oba za ním a za šosy ho chytají.)

JIRKA

A – pane Ondřeji! Povězte náim ještě něco k oblomení jazyku, he, he!

HONZA

Tak něco libáňského, jako na Jidáše klapačka.

ONDŘEJ

Stille – čiv lernovat – čív učíš, co už povídal.

JIRKA

A ještě něco, pane Ondřeji! Mně se – he, he! - zalíbila ta Němkyňka – tu v kuchyni. Já bych jí rád něco pošeptal.

ONDŘEJ

Pošeptal? O zärtlich instuktierte Seele. Auch dich hat schon die Lebe beim Kragen gepacket? O, glaube mir, dem jammerlichen Jammerweil, es wäre nicht schlechter, du wärest niemals geboren!

JIRKA (se chechtá)

ONDŘEJ

O nic – checheche! Nic lachovačka! Ty brzo budeš – ehmehm! - weinovačka! Aber ich will dein Schutzpatron werden – já tebe učit jemecky – ja tebe – führovat – kuchařka! Hans – ty košík a – kniha pryč – ty Görgel kommst mit mir – mit mir den Weg zur Liebe! Freue dich, Andreas Jammerweil! Dein schönes Leben – es war kein leerer Wahn! (S Jirkou pod paží odchází.)

JIRKA (odcházeje)

He, he – činči ginči! (K Honzovi) Kistihnát!

HONZA

Kistihnát! - činči ginči! (Jde za nimi s košíky na rukou – knih několik nechav na stole – do postranního pokoje v levo.)

Výjev pátý[editovat]

KOZELKA(v oděvu svátečním)

Nikdo tady? - Divné rady! - Já se na to těším, jako holka na pomlásku – a netěším-li se, ať se rozsypu jako přeschlý marcipán. - Což to škodí, že se jiný trochu zlobí? Jen se vyfikněte, pane Jeníku, a přijďte k námluvám, já to u paní Mastílkové zatím obstarám – a že pan Jeník přiklopýtá – o výdělek celého týdne bych se založil. Láska, to je páska, jako železo! (Z okna.) Na mou milou duši – to jsou uši! Tamto už stojí – a jak se mu šosy houpají! He, he, he! Mnoho chuti, mladý pane! Dříve se trochu poškádlíte – nežli zvíte – co se s vaší “Amálií, krásou světa” stane.

Výjev šestý[editovat]

Mastílková. Lidunka. Dudec. Kozelka.

KOZELKA

Nejponíženější – u vašich nohou moje poklona – na mně očí vašich záclona. Slečinko – pane barone -

DUDEK

Je suy votre serviteur.

KOZELKA (se klaní)

Hm, hm – levitér!

MASTÍLKOVÁ

Ich bin inne – dejte si pokoj s tím zu moc šmajchlováním. To je stará melodie -

LIDUNKA

Starý dvougroš – nic víc neplatí.

KOZELKA

To mne utratí. Ty má milá hubo! Jáť jsem se dnešního odpůldne sotva dočkal.

Výjev sedmý[editovat]

Cibulčini. Pak Hvězdoleský – na to vdova Klinkáčková a Hubínek. Ondřej s Jirkou a Honzou.

'CIBULČINI(černý flíček na tváři – psíka na ruce – klaní se již u dveří)

Paničky a pánové – drahocenná paní sousedko – vy jste dovolily -

MASTÍLKOVÁ (taktéž naproti ní s poklonami)

O ich bitt inne, mamzel Cibulkova – nedělejte velky umštonty -

CIBULČINI (se klaní)

O – já jsem celá bez sebe -

MASTÍLKOVÁ (taktéž)

Ich bitt eine – jako doma, jako doma -

CIBULČINI

Dovolte, drahá paní – já jsem si také mého Amorka přinesla.

KOZELKA

Roztomilá familie.

HVĚZDOLESKÝ (nahrbatělý – přiskáče)

Hvězdy a sluncata – klaním se vám vespolek. (Dámám líbá ruce – Mastílkové). Jsem vám životem zavázán -

MASTÍLKOVÁ

Bitt inne – jako doma.

HVĚZDOLESKÝ (k Lidunce)

Topím se v rozkoších.

LIDUNKA

Jen se neutopte. Co by řekly pražské čtenářky?

HVĚZDOLESKÝ (Klinkáčkové)

Jsem celý pryč – (po zadu Kozelkovi na nohu šlápne) – Prosím o dovolení -

KOZELKA (sebou cukne)

Rádo se stalo – I bez potěšení.

KLINKÁČKOVÁ(ráda se utrhuje)

I pozdrav tě Bůh! - respekt cu melden!

MASTÍLKOVÁ (běží jí naproti)

I kris ti Gott! No, to si se s dobrou potázala, že jsi paty z domu vytáhla.

KLINKÁČKOVÁ

Také jsem ti ještě někoho přivedla – milá Tondo!

HUBÍNEK (lenivý břicháč, stojí na prahu)

Jsme už na místě? - Bodejž do kýty! Nechce mi to nijak ubývat. - Pozdrav Bůh!

KOZELKA

Dejž to Pánbůh!

(Ondřej s Jirkou a Honza se vrací.)

MASTÍLKOVÁ

Ich bitt inne – ist mir olemol cu fraidikait – ale jako doma – jako doma! (Točí se mezi ostatními.) Moje lidi je jim už bekont -

VŠICKNI (se kloni)

O – o!

MASTÍLKOVÁ

To je pan Dudec – nastávající pán mojí slečny tetinky -

VŠICKNI (se kloní)

A – a!

LIDUNKA

Paní teta je veselého rozmaru, o pánovi ani já – a zajisté ani jemnostpán neví.

DUDEK

O Selmerei!

MASTÍLKOVÁ

- tuto panna z Cibulky -

CIBULČINI

- Cibulčini, první zpěvačka u zdejšího divadla.

KOZELKA

Před dvaceti lety.

MASTÍLKOVÁ

A tady pan z Hvězdolesku -

HVĚZDOLESKÝ

- literator, spisovatel, divadelní recensent, humorista -

KOZELKA

A tak dále, a tak dále!

HUBÍNEK

Ale snad abychom si sedli, selátka!

VŠICKNI

Ano, ano – sedněme si.

KOZELKA (Jiříkovi a Honzovi)

Sesle, sesle! Nemyslete, že to jsou jesle, a vy u nich zvířátka.

(Ondřej ukazuje Jiříkovi a Honzovi, jak sesle – do půl kola totiž – postaviti mají.)

MASTÍLKOVÁ

Bitt inne – nedělaj’ žádné kumplementy – jako doma – pane z Hvězdolesku -

(Všickni se zatím po mnohých poklonách usadí).

KOZELKA

Tak – moji nejlaskavější – a nyní, když se takto v bázni boží sedí a do očí hledí – dovolte se zeptat, co je nového?

(Rychle po sobě):

CIBULČINI

Dnes máme novou operu.

KLINKÁČKOVÁ

Ječmenu přiráží.

LIDUNKA

Dnes prý je veliký sněm v blázinci.

KOZELKA

Ale ne?

HVĚZDOLESKÝ

A já bych o tom nevěděl?

HUBÍNEK

Vepřovině přiskočilo.

KLINKÁČKOVÁ

Ale což pak, Tondo, ani pánům nepovíš, kdo já jsem – Respekt zu melden?

MASTÍLKOVÁ

Ist vor! - To je paní z Klinkáčků, moje nejupřímnější přítelkyně – bohatá nákladnice -

KOZELKA

Respekt zu melden.

KLINKÁČKOVÁ(se mu ukloní)

Pěkně děkuju.

HUBÍNEK

A což já nic?

KLINKÁČKOVÁ(vstane)

Můj ženich – pan z Hubínků – nejprvnější pražský uzenář. - Respekt zu melden.

HUBÍNEK

To je pravda.

HVĚZDOLESKÝ

Viděl jste již naši novou tanečnici, pane barone?

DUDEK

Oui, oui – a už taky telat (ukazuje, že rukama tleskal) – bravissima!

LIDUNKA

Má hezké oči – pěkné zoubky; není-li pravda?

MASTÍLKOVÁ

Ha, ha, pozorujte je, pane barone. To je pure Elfersucht.

DUDEK

Vous etez tres bien – cher mama!

KOZELKA

Prosím – o čem to je řeč? O té nové tanečnici? - o té zámečnici? - Což pak je to tanec? Ať mi hnáty ztuhnou jako zmrzlá košile, nemeteli nohama jako postřelený zajíc. Je to skok? (Byl vstal a po tanečnici se pitvoří.)

HVĚZDOLESKÝ

Bravo, pane Kozelko! Vy jste silný kritikus.

KOZELKA

Nerad se pletu do řemesla.

MASTÍLKOVÁ

A, was is wor – is wor! Diwertilovat umí pan Kozelka.

KOZELKA

Oh!

HUBÍNEK

Ale nemáte tu nic k propláchnutí?

KLINKÁČKOVÁ

Aby se nedočkali – voda!

MASTÍLKOVÁ

Bitt inne – snad budu aufwortovat. (Dá znamení Ondřejovi, který s hochy odchází.)

HUBÍNEK

Ha!! ha, ha, ha!

VŠICKNI (se leknou)

Co je? Co se stalo?

HUBÍNEK

Domácí paní bude prý aufwortovat!

KLINKÁČKOVÁ (šťouchne ho)

I daj’ si jazyk na petlici.

CIBULČINI

Pan z Hubínků to zle nemyslel – he, he!

LIDUNKA

Snad abyste nám něco přečetl, pane Hvězdoleský?

VŠICKNI

Ano, ano! Něco veselého!

KLINKÁČKOVÁ

O mordýřích!

KOZELKA (běží k stolku)

Kněh tu máme dost.

VŠICKNI

Bravo, bravo!

HUBÍNEK

Bude to dlouho trvat?

Výjev osmý[editovat]

Markyta s Jirkou, Ondřej s Honzou (se vracejí. Oba hoši na velkých tácích jídla a pití přinášejí, kteréž ihned – jeden po pravé, druhý po levé – roznášeti začínají.)

MASTÍLKOVÁ

Ich bitt inne – dříve abychom tedy snad něco zažili?

VŠICKNI (se vzchopí)

O – o!

MASTÍLKOVÁ

Ale, jako doma – jako doma.

('Všickni se posadí.)

KOZELKA (vezme šálek kávy)

Já vám nedám košem

MARKYTKA

Ists gefällig, meine Herrschaften?

MASTÍLKOVÁ

Jako doma.

ONDŘEJ

Machen’s keine Flausen!

KOZELKA (byl se zatím k oknu podíval)

Jestli dovolíte, drahá jemnostpaní - (popíjí) když jsme tu tak přátelsky pohromadě – já jsem si pozval dobrého přítele – ale to je pravda, káva jako olej -

HUBÍNEK (plnými ústy)

A ten zajíc, jako pírko!

KOZELKA

Rád by se ještě dobrým způsobům přiučil -

LIDUNKA

Ten zajíc?

VŠICKNI

Ha, ha, ha!

CIBULČINI

No, papej, Amorku! (krmí psíka) papej!

KOZELKA

Ano, ha, ha! Však vy ho znáte, slečinko Lidunko – toho zajouce!

Výjev devátý[editovat]

Jeník čistě oblečen. Předešlí.

KOZELKA

Tu ho máte!

(Všickni vstanou a vítají.)

LIDUNKA

Milý bože – co to?

HUBÍNEK

Pěkně se vítáme, pane zajíčku!

MASTÍLKOVÁ

Oslepla jsem – anebo? Fluchtes – toť je -

KOZELKA

Mladý pan Kroutil – ano. Činí nám svou úctu. (Jeníkovi.) Naštemujte si!

JENÍK

Nehněvejte se, paní Mastílková, že se bez pozvání vašeho opovažuju – ale pan Kozelka mi za to stál, že se již utišila vaše nevrlost.

MASTÍLKOVÁ

To vám bulíka na nos pověsil.

(Jirka se směje – Ondřej ho zakřikuje i s Markytou.)

LIDUNKA

Paní tetinko!

JENÍK

Učinil-li to, ať i zodpoví, co z toho pojde. Avšak i hlasu srdce mého jsem při této návštěvě poslouchal. Že společnost u sebe máte, věděl jsem, i nadál jsem se, že hodnou společnost -

(Všickni se kloní.)

JENÍK

Buď jak buď – před ní hodlal jsem se ucházeti o vaši přízeň a Liduščinu ruku.

VŠICKNI

Co že?

DUDEK

Comment – co šikat?

MASTÍLKOVÁ

Chcete hrát se mnou na blázny?

JENÍK

Cizí ať mezi námi rozhodne! Rodem, stavem jsme si s tetinkou vaší rovni – srdce jsou si dobrá, nouze nebydlí v domech našich rodičů. - Proč bych se o domácí blaženost nestaral? Ptám se vás před touto vzácnou společností -

MASTÍLKOVÁ

Co se vy mě máte co ptát? Jsem já na ptaní? - Čí pak jste, můj krajánku?

JENÍK'

Nic proti mému rodu a stavu, paní! Nečiňte, pro bůh! abych se zapomněl, že jste Liduščina teta. Co máte proti mně?

MASTÍLKOVÁ

Všecko. Nejste syn mého nepřítele? A kurcum – tuhle sedí ženich slečny tetinky.

JENÍK

Tento tady?

KOZELKA (jemu do uší)

Naštemujte ještě výš!

MASTÍLKOVÁ

Otvíráte oči, není-liž pravda? Tu se nic nesmolí, pane Kroutile – ani mouka nepřesýpá, milý krajánku, ha, ha, ha! Žluč by mi pukla samou radostí!

JENÍK

Tento tady?

KOZELKA (do uší)

Dejte se do něho!

DUDEK (se vzpříčí)

Je vám něco do toho, monsieur?

JENÍK

O pak mi arci žádná naděje nezbývá, musí-li býti ženich tvůj, Liduško, novomodní tintidlo!

(Všecko sebou trhne.)

MARKYTA (Ondřejovi)

Ich bitt’ sie -

JENÍK

Ach, že jsem se domýšletimohl, že by mě v tomto domě přijali! Jsem-li pak to v obydlí pražské máselnice? Hodí-li pak se tyto stěny, tato skvostnost v život pouhé měšťanky? Patří-li pak takováto společnost -

VŠICKNI (vyskočí)

Co že, jak že?

MASTÍLKOVÁ

I bitt inne – držte mi ruce! Já mu vletím do vlasů!

LIDUNKA

Jeníku – zpamatuj se!

JENÍK

O mlč, mlč, ty jediná čistá v tomto zboru poskvrněných! S bolestí jsem přišel – poslední to bylo odvážení zoufanlivé lásky; s bolestí dvojnásobnou odcházím! Měj se dobře, hvězdo moje! Byť i rozloučeni – světlo tvoje bude vždycky na mých cestách svítati!

LIDUNKA

Pro bůh – drahá paní tetinko! Nepouštějte ho takto od sebe!

JENÍK (až k pláči pohnutý)

Nepřimlouvej se u hluchého, nezahazuj drahá slova! - Potápějte se tu v bláznovství, až pověst jména vašeho v ústech dobrého člověka utone; nahrnujte míru pošetilostí – hledejte si, paní teto, ženicha mezi knížaty. Já vás více obtěžovat nebudu, dokud sama neuznáte, že jedno prosté srdce české více vážívá, nežli deset jiných – pokažených duchem světa převráceného. - S Bohem – s Bohem, duše moje! Doufej, shledáme se, je-li láska tvoje ryzí jako má! (Odběhne.)

(Hudba v to rychle padne – ostatní stojí u velikém tableu. Kozelka s potutelným úsměvem v předu kávu pije – Jirka a Honza otvírají za Jeníkem ústa – Lidunka rukama lomí. Dudek podle ní blbství provádí – Markyta s Ondřejem atd. Atd.)

(Opona spadne.)