Dvacet let sovětské armády

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dvacet let sovětské armády
Autor: Emanuel Moravec (jako Stanislav Yester)
Zdroj: Lidové noviny, roč. 46, č. 98. str. 1
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: 24. 02. 1938
Licence: PD old 70

Je to za chvíli dvacet let, co jsme v osvobozeném státě začali budovat vlastní brannou moc, které dala základ revoluční armáda, legie. Tři veliké monarchie se zhroutily skoro současně a s nimi vzaly za své i jejich armády. Následnické státy si pořizovaly armády nové. Novou armádu začalo budovat také republikánské Německo, které prošlo revolucí. Pád císařství německého a rakousko-uherského předcházelo o jeden a půl roku zhroucení carského Ruska. Pokus přičlenit k nové politické psychologii starý armádní aparát, selhal v historii vždycky. Obnovený stát s novým světovým názorem potřebuje obnovenou armádu, která je krví z jeho krve. Na staré pevnině severně Alp a Himalají, od Rýna až po Tichý oceán, máme dnes množství států buď revolucí přestavěných nebo z revoluce vzešlých. A všechny tyto státy mají nové armády: Německo, Československo, Polsko, státy Baltské, sovětské Rusko a Čína. Ve všech těchto nových armádách staří odbornici dělali technické a organisační architekty, ale morální náplně nakonec dala nová státní ideologie, opřená o nový světový názor. Pravý kádr velitelský, vůdcovský, se v nových a obnovených armádách tvořil a tvoří postupně. To jsme viděli ostatně nedávno v sousedství, kde nová morálka dostala se do rozporu se starou technikou. Nový voják musí chvíli dorůstat. Nestačí jen přemalovat na kasárnách tabulky a vyměnit distinkce. Známe to ostatně z vlastní zkušenosti. Celé jedné generace je třeba, aby se nová armáda přestavila od nejvyššího velitele k poslednímu vojáku v jednotný útes nové ideologie. Napoleonova armáda nedočkala se svého jubilea morální jednolitosti, svých dvaceti let života.

Poněvadž carské Rusko se prvé rozvalilo, jubileum plnoletosti mezi novými armádami severovýchodní Evropy a severní Asie oslavuje jako prvá armáda nového Ruska. Její vývoj byl kostrbatější, dramatičtější než v nových armádách západního sousedství, které se rozešlo se starým řádem politickým, ale smířilo se se starými poměry hospodářskými, poněkud reformovanými. V Rusku, jak to napsal Taine o revuluční Francii, nerozšiřovali okna ve starém, zanedbaném hradu, neprováděli uvnitř starých zdi moderní adaptace. Tam zkrátka staré stavení rozbořili. Dlouhou dobu musili bydlit ve stanech a mnoho zkusit od nepohody, než postavili budovu novou.

Dvacáté výročí sovětské armády je závěrem velikého dramatu organisačního, morálního a potenciálního. Organisačně musilo se zprvu navázat na staré carské vzory. Revoluční Rusko mělo v prvých letech své existence ještě méně hospodářských možností než Rusko carské. Revoluce, než začala stavět, ničila, často zbytečně. Staré Rusko, které mělo skoro třikrát tolik obyvatel než Německo, postavilo do pole tak silnou armádu jako Němci, ale technicky mnohem chatrněji vybavenou, těžkopádnější, neúdernou. Carské Rusko mohlo roku 1914, kdyby bylo využilo svých záloh tak jako Francie, poslat do pole místo 120 divisí, celých 360. Nakonec se ukázalo, že ani pro těch 120 divisí nemělo tolik střeliva jako na západě. Tam začali nově střelivo vyrábět, mobilisovat průmysl. Rusko nemělo ani průmysl ani suroviny. Byl to opravdu kolos na hliněných nohách. Při tom v ňadrech ruské země dřímaly suroviny bohatší než jaké má Amerika.

Slabá armáda na počet se silným týlem je více než silná armáda s týlem slabým. To věděla válečná teorie dávno. Světová válka to tragicky potvrdila. Voják i jeho stroj musí dostat dostatek potravy, jinak armáda není schopna boje, ať je sebe početnější. Moderní voják více nejí než napoleonský, ale moderní zbraně na rozdíl od starých jsou tisícinásobně hltavější. Napoleon, když táhl do války, čekal několik bitev, které do sjednání míru nepředstavovaly víc než dvacet bitevních hodin. Materiál válečný pro těchto dvacet hodin bojů byl připraven v míru, a ten sl vezla armáda s sebou do pole. Francouzské dělostřelectvo táhlo do války v roce 1914 s pěti miliony nábojů, ale příprava jediného spojeneckého útoku na Aisně v roce 1917 vyžádala si 24 milionů nábojů pro děla polní a devět milionů nábojů pro děla těžká.

Moderní armády nepotřebují pouze dobře napěchované muniční vozy, napěchované sklady, každá moderni armáda potřebuje mít v týlu připraveno tolik a tolik set soustruhů, tolik a tolik vysokých pecí, dolů, chemických továren. Jinak to zas bude kolos na hliněných nohou. Moderní armáda, má-li se prokousat nezádržně k úspěchu, musí mít mohutný materiální týl.

Máme-li porovnávat armádu nového Ruska, lépe sovětskou brannou moc, se starou brannou mocí carskou, prvé, co přímo udeří, je rozdíl v týlech. Obě ruské pětiletky nebyly v podstatě nic jiného než plánovité, mohutné rozšíření branné materiální základny. Není na světě armády, jejíž průmysl by byl tak účelně a obratně rozložen a ďimensován pro válečné cíle, jak je to dnes v sovětském Rusku. Organisátoři sovětské armády vycházeli ze správného předpokladu: Co je platné stavět nové divise, když pro válečné stroje těchto jednotek nebude dost potravy, dost železa, olova, chemikálií.

Dnešní Rusko může postavit do pole na západě stejné síly jako Německo, síly znamenitě vyzbrojené a zásobené. Při tom na východě bude současně držet počty rovnocenné japonským. Sovětská armáda je dnes připravena na dlouhou materiální válku. Její základny jsou v hlubokém týlu, mimo dosah nepřátelského letectva. Dlouhé sovětské hranice, dobře vybavené betonem a ocelí, nejsou už tak citlivé jako byly hranice starého Ruska, nespotřebují na pasivních úsecích tolik sil. Proto úderná pěst, kterou může sovětské Rusko mávnout k západu, je dnes dvakrát mohutnější než byla ta, kterou jsme viděli roku 1914. Prozatím je tato pěst k disposici Společnosti národů a nedělitelného míru.Je to spojenec náš i bratrské Francie. Její mlčelivá síla přispívá ke klidu ve střední Evropě.