Přeskočit na obsah

Dvě minuty ticha/Rozbité zrcadlo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Rozbité zrcadlo
Autor: Josef Hora
Zdroj: HORA, Josef. Dvě minuty ticha. Praha: Fr. Borový, 1934. 64 s. S. 46–47.
Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70

Poutník dávno před léty,
ozbrojený po zuby,
plížil se tu doubravou,
kde z hloubky hvízdal drozd.
Za řekou, za vodou
stálo slunce nad stráněmi
a co stráň, to zahrada
a vinohrad tam rost.

Snad že dlouze zahleděl se
na ženy v tom vinohradu,
láska omráčila ho
a zbraň mu vypadla.
Vojáku, vojáku,
zabili tě v plném slunci,
spads a v střepy roztříštil jsi
jas vodního zrcadla.

Spads tam a mé nohy bosé
koupají se na tom místě.
Vidím ještě po staletích
v černém víru vod
zlatý, puklý lesk tvé zbroje,
kterous nosil na znamení
nepřemožitelné pýchy,
ty a před tebou tvůj rod.

Jenom bílá snítka střemchy
smáčí ve vlnách svůj květ
a za vodou z vinohradu
zpívá ženský hlas.
Za vodou, za vodou,
a ten mrtvý stojí za mnou,
a zas padá, padá, padá
střemhlav do zelených řas.