Duch Německa/Granátníci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Granátníci
Autor: Heinrich Heine
Zdroj: Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 87-88. Dostupné online.
Vydáno: 1917
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad: PD old 70
Granátníci.

Do Francouz táhli dva granátníci.
jež v zajetí chovalo Rusko.
Když přišli do Němec na strážnici.
skráň svěsili, bylo jim úzko.

 Tu oba zaslechli smutnou tu zvěsť,
 že není už Francie, vlasti,
 že armáda veliká rozbita jest
 a že císař, sám císař je v pasti.

Tu do pláče dali se vojáci,
tou žalostnou sklíčeni zprávou.
a jeden děl: Srdce krvácí,
z ran starých bolest mám žhavou.

 A druhý řek: Ach, běda nám!
 Já s tebou umřel bych v rázu,
 leč doma ženu a děti mám,
 ty beze mne vzaly by zkázu.

Co do ženy! Co děti jsou!
Já vyšší touhou jsem vznícen.
Mají-li hlad, ať žebrat si jdou —
můj císař, můj císař je chycen!

Slyš, bratře, vyplň prosbu mou.
kdybych měl umřít tady,
jdi do vlasti s mou mrtvolou,
ve francouzské pohřbi mě sady.

 Kříž čestný, stuhu červenou
 na srdce, bratře, dej mi,
 do dlaně vtiskni flintu mou
 a kord můj opásej mi.

Tak budu ležet a naslouchat
jak na stráži v hrobě se skloně,
až kdysi uslyším kanóny řvát
a s řehotem dusati koně.

 To pocválá císař můj nad hrobem mým.
 moc mečů blýská a chřestí —
 pak ozbrojen z hrobu též vystoupím,
 bych císaři vydobyl štěstí.

Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917 - page 7 - ornament.png