Duch Německa/Granátníci

Duch Německa Heinrich Heine
Německo	Granátníci	Pozor!

Údaje o textu
Titulek:	Granátníci
Autor:	Heinrich Heine
Původní titulek:	Die Grenadiere
Zdroj:	Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 87-88. Dostupné online.
Vydáno:	1917
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad:	PD old 70

Do Francouz táhli dva granátníci,
jež v zajetí chovalo Rusko.
Když přišli do Němec na strážnici,
skráň svěsili, bylo jim úzko.

Tu oba zaslechli smutnou tu zvěsť,
že není už Francie, vlasti,
že armáda veliká rozbita jest
a že císař, sám císař je v pasti.

Tu do pláče dali se vojáci,
tou žalostnou sklíčeni zprávou.
a jeden děl: Srdce krvácí,
z ran starých bolest mám žhavou.

A druhý řek: Ach, běda nám!
Já s tebou umřel bych v rázu,
leč doma ženu a děti mám,
ty beze mne vzaly by zkázu.

Co do ženy! Co děti jsou!
Já vyšší touhou jsem vznícen.
Mají-li hlad, ať žebrat si jdou —
můj císař, můj císař je chycen!

Slyš, bratře, vyplň prosbu mou.
kdybych měl umřít tady,
jdi do vlasti s mou mrtvolou,
ve francouzské pohřbi mě sady.

Kříž čestný, stuhu červenou
na srdce, bratře, dej mi,
do dlaně vtiskni flintu mou
a kord můj opásej mi.

Tak budu ležet a naslouchat
jak na stráži v hrobě se skloně,
až kdysi uslyším kanóny řvát
a s řehotem dusati koně.

To pocválá císař můj nad hrobem mým,
moc mečů blýská a chřestí —
pak ozbrojen z hrobu též vystoupím,
bych císaři vydobyl štěstí.