Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 29. 11. 1923

Údaje o textu
Titulek:	Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 29. 11. 1923
Autor:	Jiří Wolker
Krátký popis:	Dopis Marii Kolderové, Tatranská Poljanka 29. 11. 1923
Zdroj:	Jaromír Dvořák a Marie Kubíčková (ed.): Jiří Wolker. Do boje, lásko, leť. S. 102–103 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Odeon, 1975[red 1]
Licence:	PD old 70
Související:	Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 1. 11. 1923 Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 15. 11. 1923 Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 21. 11. 1923

Tatranská Poljanka 29. 11. 1923

Má milá,

děkuji Vám srdečně za Váš dopis a za slib, že budete mi psát častěji. Bojíte se, že nedovedete napsat, co myslíte a cítíte — ale, miláčku, já dovedu číst mezi řádky, já dovedu si to v každém Vašem dopise najít, a proto je pro mě snad největším potěšením, které tu mám.

Odpusťte, že nebudu Vám na každý odpovídat. Sedí teď stále někdo u mne, poněvadž z těch velikých horeček mi srdce se pokazilo a mám takové srdeční úzkosti, — a tak psát ani tajně nemohu. Teď na chvíli odešla ošetřovatelka pro termofor (víte, co je to, miláčku? to je dobře, že ne) — tak honem píši.

Zítra nebo pozítřku přijede maminka, protože jí psali a ona to, chudák, ani sama doma nevydrží. Myslím, že mi to uleví.

Pokojíček Vám posílám nakreslený, jak jsem to uměl a jak mi to šlo. Však Vy mi ty křivé čáry odpustíte.

Za cestu do Tater, miláčku, bojujte. Přišla mi však ještě jedna překážka na mysl. Což jestli se to do vánoc nepolepší. Tak, jak teď jsem, bych nechtěl, abyste mě viděla. V tom případě bychom to mohli položit o nějaký čas dozadu, až budu aspoň venku z postele. Vždyť chceme z naší návštěvy cosi mít; pravda! Proto jednejte tak, abyste měla svolení jet v čase, který si sama určíte. Víte, miláčku, bylo by to tak ohromné, kdybyste přišla, skoro jako zázrak, a kdybych se mohl na to těšit jako na určitou věc, jistě by mi horečky slézaly.

Tak, sestra už jde (vrzají jí boty), já honem končím, líbám Vás a prosím, abyste mi co nejčastěji a hodně psala. Nikdo jiný ani nepíše, protože sám nikomu nepíši — tož, miláčku, Vaše psaní jsou mou jedinou radostí, a proto máte-li mě ráda, mi jí snad dopřejete.

Váš

Jiří.

Wolkerův náčrtek jeho pokoje v sanatoriu

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Poprvé byl dopis otištěn v publikaci Jiří Wolker: Korespondence s rodiči. Praha: Československý spisovatel 1952. S. 251–252.