Dopis Adama Slavaty synu Vilémovi z 22. července 1597

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dopis Adama Slavaty synu Vilémovi z 22. července 1597
Autor: Adam Slavata
Zdroj: SLAVATA, Vilém - SLAVATA, Adam. Proč se stal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka z českého bratra katolíkem. František Teplý (ed.) Sborník Historického kroužku 13 (Praha 1912), s. 205–221.
Licence: PD old 70
Související: Dopis Viléma Slavaty otci Adamovi z 2. srpna 1597

Na hradě Pražském 1597, 22. Julii.

… z povinnosti otcovský pominouti sem toho nemohl, Tebe otcovsky napomenouti, aby na Všemohoucího Pána Boha pamatoval a od poznalé pravdy, s níž jsi ode mne a od paní máteře tvý jedný i druhý[1], ano i od správců tvejch veden byl, neodstupoval, nástrojům těm, kteří by tebe od poznalý pravdy svésti a duši tvý zle a přehrozně ublížiti chtěli, žádnou měrou se svésti nedal a hříchu proti Duchu Svatýmu, kterej na věky odpuštěn nebude, se jeho nedopustil. Ach, milej Vilíme, co ty mi k těmto starostem mejm přehroznou a velikou starost činíš a mne ty dřívěji času do hrobu přivedeš. Domníval sem se, že ty mimo jinší děti mé mne k starosti mé (k) všelikému potěšení budeš a tuto se již, nastojte, jináče nachází! Všudy zde v Praze i jinde v Čechách ten hlas[2] jde, že si od poznalé pravdy odstoupil a těm nešlechetným nástrojům ďábelským Jesuiterům se svýsti dal, což jestliže to tak jest a že si to učinil, přeběda tobě a kýž si raději, jak si se narodil, v koupeli[3] umřel, nežli sem toho na tobě dočekati měl, že si od poznalý pravdy odstoupil.

Vezmi sobě příklad hroznej z Františka Spiry co jest a v jaký zoufalství upadl, když jest od poznalý pravdy odstoupil, měj tuto sobě vejstrahu hroznou, ode mne otce tvýho danou – nezavozuj, pro Bůh tebe prosím, duse svý pro nějakou světskou libost, nezarmucujíc mne otce tvýho, pani mateře tvý, bratří a sester a jinejch množství přátel tvejch, nedopouštěj na tebe zlořečení hroznýho – s pláče mtobě z veliké, srdečné žalosti toto psaní píši – pamatuj na Pána Stvořitele, Spasitele a Vykupitele svýho, co si jemu hned při křtu slíbil, jak při něm státi a v něho samýho věřiti a své spasení v něm samým (a ne v ustanovením lidským) že zakládati budeš. Strhneš-li se pak jeho a budeš chtíti se jinam vobrátiti, co tobě z toho pojde, to ty potom (se) svou věčnou škodou a pozdě již poznáš. Nebo já před všemohoucí blahoslavenou Trojici se vosvědčuji, že tebou a tvejm zavedením vinen bejti v ničemž nechci. Protož mi oznam a samou jistou pravdou bez všelijakého okolkováni, mně po naschvalním poslu napiš, mám-li tomu věřiti jakej hlas o tobě, že si od poznalé pravdy vodstoupil…


  1. vlastní matka Dorota z Kurcpachu, nevlastní Sibylla z Mansfeldu
  2. zvěst
  3. tj. při křtu