Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
info
Údaje o textu
Titulek: Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví
Podtitulek: Příloha 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO)
Právní oblast: duševní vlastnictví
Platnost: mezinárodní smlouva
Zdroj: Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.
Licence: PD CZ

Členové,

přejíce si zmenšit deformace a překážky mezinárodního obchodu a berouce v úvahu nutnost podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajistit, aby opatření a postupy k dodržování práv k duševnímu vlastnictví se samy o sobě nestaly překážkami oprávněného obchodu;

uznávajíce za tím účelem potřebu nových pravidel a podmínek, týkajících se:

  1. použitelnosti základních zásad GATT 1994 a příslušných mezinárodních dohod nebo konvencí o duševním vlastnictví;
  2. zajištění přiměřených norem a zásad, vztahujících se na dostupnost, rozsah a užití práv k duševnímu vlastnictví souvisejících s obchodem;
  3. zajištění účinných a vhodných prostředků pro uplatňování práv k duševnímu vlastnictví, souvisejících s obchodem, s přihlédnutím k rozdílům v národních právních řádech;
  4. zajištění účinných a urychlených postupů pro mnohostranná předcházení a řešení sporů mezi vládami; a
  5. přechodných opatření, usilujících o plnou účast na výsledcích jednání;

uznávajíce potřebu mnohostranného rámce zásad, pravidel a předpisů, zabývajících se mezinárodním obchodem padělaným zbožím;

uznávajíce, že práva k duševnímu vlastnictví jsou práva soukromá;

uznávajíce zásadní cíle veřejné politiky národních systémů ochrany duševního vlastnictví, včetně rozvojových a technických cílů;

uznávajíce také zvláštní potřeby nejméně rozvinutých členských zemí, pokud jde o nejvyšší možnou pružnost při vnitřním provádění právních předpisů tak, aby jim bylo umožněno vytvářet zdravou a životaschopnou technickou základnu;

zdůrazňujíce význam zmírňování napětí dosažením posílení závazků k řešení sporů, týkajících se otázek obchodních aspektů duševního vlastnictví prostřednictvím mnohostranných postupů;

přejíce si vytvořit vzájemně se podporující vztah mezi WTO a Světovou organizací duševního vlastnictví (dále uváděné jako „WIPO“) jakož i jinými příslušnými mezinárodními organizacemi;

dohodli se takto:

Obsah

Část I: Obecná ustanovení a základní zásady[editovat]

Článek 1 – Povaha a rozsah povinností[editovat]

  1. Členové uvedou v účinnost ustanovení této Dohody. Členové mohou, nemají však povinnost, zavést v domácím právním řádu rozsáhlejší ochranu, než jakou vyžaduje tato Dohoda za předpokladu, že takováto ochrana není v rozporu s ustanoveními této Dohody. Členové mohou určit vhodný způsob, jak uplatňovat ustanovení této Dohody v rámci svého vlastního právního systému a praxe.
  2. Pro účely této Dohody se výraz „duševní vlastnictví“ vztahuje na všechny kategorie duševního vlastnictví, které jsou předmětem oddílů 1 až 7 části II.
  3. Členové poskytnou zacházení podle této Dohody občanům ostatních Členů.[1] Pokud jde o příslušné právo k duševnímu vlastnictví, budou za občany ostatních Členů považovány fyzické a právnické osoby, které by odpovídaly kritériím způsobilosti pro ochranu podle Pařížské úmluvy (1967), Bernské úmluvy (1971), Římské úmluvy a Smlouvy o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů, jako kdyby všichni Členové WTO byli členy těchto úmluv.[2] Každý Člen využívající možností, uvedených v odstavci 3 článku 5 nebo odstavce 2 článku 6 Římské úmluvy, učiní oznámení podle těchto ustanovení Radě pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví (dále uváděné jako „Rada pro TRIPS“).

Článek 2 – Úmluvy o duševním vlastnictví[editovat]

  1. Pokud jde o části II, III a IV této Dohody, budou Členové dodržovat články 1 až 12 a 19 Pařížské úmluvy (1967).
  2. Žádné ustanovení částí I až IV této Dohody se nedotkne povinností, které mohou mít vzájemně Členové na základě Pařížské úmluvy, Bernské úmluvy, Římské úmluvy a Smlouvy o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů.

Článek 3 – Národní zacházení[editovat]

  1. Každý Člen poskytne občanům ostatních Členů zacházení neméně příznivé, než jaké poskytuje svým vlastním občanům, týkající se ochrany[3] duševního vlastnictví s výjimkami již poskytnutými v Pařížské úmluvě (1967), Bernské úmluvě (1971), Římské úmluvě a Smlouvě o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů. Pokud jde o výkonné umělce, výrobce zvukových záznamů a rozhlasové organizace, vztahuje se tato povinnost pouze k právům, poskytnutým podle této Dohody. Kterýkoli Člen, který využije možností, poskytnutých v článku 6 Bernské úmluvy (1971) nebo v odstavci 1 b) článku 16 Římské úmluvy, učiní oznámení podle těchto ustanovení Radě pro TRIPS.
  2. Členové mohou využít výjimek povolených podle odstavce 1 ve vztahu k soudním a správním řízením, včetně výběru sídla nebo jmenování zástupce v rámci pravomoci Člena pouze v případech, kdy jsou tyto výjimky nezbytné pro zajištění shody s právními předpisy, které nejsou neslučitelné s ustanoveními této Dohody a kdy takové postupy nejsou uplatňovány způsobem, zakládajícím skryté omezení obchodu.

Článek 4 – Zacházení podle nejvyšších výhod[editovat]

Pokud jde o ochranu duševního vlastnictví, bude jakákoli výhoda, přednost, výsada nebo osvobození přiznaná Členem občanům kterékoli jiné země, přiznána ihned a bezpodmínečně občanům všech ostatních Členů. Z této povinnosti jsou zproštěny jakékoli Členem přiznané výhody, přednosti, výsady nebo osvobození:

  1. vyplývající z mezinárodních dohod o právní pomoci nebo výkonu práva obecné povahy a neomezující se zvláště na ochranu duševního vlastnictví;
  2. poskytnuté v souladu s ustanoveními Bernské úmluvy (1971) nebo Římské úmluvy, které opravňují, aby poskytnuté zacházení bylo záležitostí nikoli národního zacházení, nýbrž zacházení poskytnutého v jiné zemi;
  3. týkající se práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a provozovaného rozhlasového a televizního vysílání, která nejsou poskytnuta touto Dohodou;
  4. vyplývající z mezinárodních dohod, vztahujících se k ochraně duševního vlastnictví, které vstoupily v platnost před vstupem v platnost Dohody o WTO za předpokladu, že takové dohody budou oznámeny Radě pro TRIPS a nepředstavují svévolnou nebo neoprávněnou diskriminaci vůči občanům ostatních Členů.

Článek 5 – Mnohostranné dohody o získání nebo udržování ochrany[editovat]

Povinnosti podle článků 3 a 4 se neuplatňují na postupy podle mnohostranných dohod, uzavřených pod záštitou WIPO, vztahující se k získávání nebo udržování práv k duševnímu vlastnictví.

Článek 6 – Vyčerpání práva[editovat]

Pro účely řešení sporů v rámci této Dohody, s výhradou ustanovení článků 3 a 4, nebude nic v této Dohodě použito k jednání o otázce vyčerpání práv k duševnímu vlastnictví.

Článek 7 – Cíle[editovat]

Ochrana a dodržování práv k duševnímu vlastnictví by měly přispět k podpoře technických inovací a k převodu a rozšiřování technologie, ke vzájemným výhodám výrobců a uživatelů technických znalostí způsobem, přispívajícím k sociálnímu a ekonomickému blahobytu a k rovnováze práv a povinností.

Článek 8 – Zásady[editovat]

  1. Členové mohou při přípravě nebo změnách národních právních předpisů přijímat opatření nezbytná k ochraně veřejného zdraví a výživy a podporovat veřejný zájem v oblastech životního významu svého sociálně ekonomického a technického vývoje za předpokladu, že taková opatření jsou v souladu s ustanoveními této Dohody.
  2. Za předpokladu, že budou v souladu s ustanoveními této Dohody, mohou být nezbytná ta přiměřená opatření, která zamezí zneužití práv k duševnímu vlastnictví ze strany majitelů práv nebo uchylování se k praktikám, které nevhodně omezují obchod nebo nepříznivě ovlivňují mezinárodní převod technologie.

Část II: Normy, týkající se dostupnosti, rozsahu a užití práv k duševnímu vlastnictví[editovat]

Oddíl 1 – Autorské právo a práva příbuzná[editovat]

Článek 9 – Vztah k Bernské úmluvě[editovat]

  1. Členové se přizpůsobí článkům 1 až 21 Bernské úmluvy (1971) a příloze k ní. Členové však nebudou mít práva nebo povinnosti podle této Dohody, pokud jde o práva udělená podle článku 6 bis uvedené Úmluvy nebo práva z něho odvozená.
  2. Autorskoprávní ochrana nebude poskytnuta myšlenkám, postupům, výrobním metodám nebo matematickým pojmům jako takovým, nýbrž jejich vyjádření.

Článek 10 – Počítačové programy a sestavování údajů[editovat]

  1. Počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy (1971).
  2. Sestavování údajů nebo jiných materiálů, ať schopné zpracování počítačem nebo v jiné formě, které buď z důvodu výběru nebo uspořádání jejich obsahu představují duševní výtvor, bude chráněno jako takové. Tato ochrana, která nebude rozšířena na samotné údaje nebo materiály, nebude na újmu jakéhokoli autorského práva, spočívajícího v samotných údajích nebo materiálech.

Článek 11 – Práva pronajímání[editovat]

Členové poskytnou, alespoň pokud jde o počítačové programy a kinematografická díla, autorům a jejich právním nástupcům práva povolit nebo zakázat komerční pronajímání pro veřejnost originálů nebo kopií jejich autorských děl. Člen bude z této povinnosti vyňat v případě kinematografických děl, ledaže by takové pronajímání vedlo k rozsáhlému kopírování takových děl, což závažně poškozuje výlučné právo reprodukce udělené u tohoto Člena oprávněným autorům nebo jejich právním nástupcům. Pokud jde o počítačové programy, tato povinnost se nevztahuje na pronajímání, kde samotný program není podstatným předmětem pronajímání.

Článek 12 – Doba ochrany[editovat]

Kdykoli je doba ochrany díla jiného, než je fotografické dílo nebo dílo užitého umění, počítána na jiném základě, než je život fyzické osoby, nebude tato doba kratší než 50 let od konce kalendářního roku oprávněného uveřejnění díla a pokud chybí takové oprávněné uveřejnění v průběhu 50 let od vytvoření díla, 50 let od konce kalendářního roku vytvoření díla.

Článek 13 – Omezení a výjimky[editovat]

Členové omezí omezení a výjimky z výlučných práv na určité zvláštní případy, které nejsou v rozporu s normálním využíváním díla a neodůvodněně nepoškozují oprávněné zájmy majitele práva.

Článek 14 – Ochrana výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací[editovat]

  1. Výkonní umělci budou mít, pokud jde o zhotovení záznamu jejich výkonů na zvukový záznam, možnost zabránit následujícím jednáním, jestliže k nim došlo bez jejich souhlasu: zhotovení záznamu jejich nezaznamenaného výkonu a reprodukce takového zachycení. Výkonní umělci budou mít rovněž možnost zabránit následujícím jednáním, jestliže k nim došlo bez jejich souhlasu: bezdrátovému vysílání a veřejnému předvádění jejich výkonů.
  2. Výrobci zvukových záznamů budou požívat práva povolit nebo zakázat přímou nebo nepřímou reprodukci jejich zvukových záznamů.
  3. Rozhlasové a televizní organizace budou mít právo zakázat následující jednání, jestliže k nim došlo bez jejich souhlasu: záznam, reprodukce záznamu a opakované vysílání bezdrátovými prostředky rozhlasového vysílání, jakož i přenášení jejich televizního vysílání pro veřejnost. Pokud Členové nepřiznají taková práva rozhlasovým a televizním organizacím, poskytnou majitelům autorských práv, pokud jde o takové vysílání, možnost zabránit takovým jednáním, s výhradou ustanovení Bernské úmluvy (1971).
  4. Ustanovení článku 11, týkající se počítačových programů, se budou vztahovat mutatis mutandis na výrobce zvukových záznamů a na jakékoli jiné majitele práv ke zvukovým záznamům, jak jsou stanovena právem Člena. Jestliže bude 15. dubna 1994 u Člena platit systém spravedlivého odměňování majitelů práv, týkající se pronajímání zvukových záznamů, může Člen takový systém zachovat za předpokladu, že pronajímání zvukových záznamů ke komerčním účelům nezpůsobuje závažné narušení výlučných reprodukčních práv majitelů práv.
  5. Doba ochrany podle této Dohody bude pro výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů trvat nejméně do konce období 50 let počítaných od konce kalendářního roku, v němž byl pořízen záznam nebo se uskutečnil výkon. Doba ochrany udělená podle odstavce 3 bude trvat nejméně 20 let od konce kalendářního roku, v němž se uskutečnilo rozhlasové vysílání.
  6. Kterýkoli Člen může, ve vztahu k právům uděleným podle odstavců 1, 2 a 3, stanovit podmínky, omezení, výjimky nebo výhrady v rozsahu povoleném Římskou úmluvou. Ustanovení Článku 18 Bernské úmluvy (1971) se však budou mutatis mutandis rovněž vztahovat na práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů ke zvukovým záznamům.

Oddíl 2: Ochranné známky[editovat]

Článek 15 – Předmět ochrany[editovat]

  1. Jakékoli označení nebo jakákoli kombinace označení, způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků, budou schopna tvořit ochrannou známku. Taková označení, zvláště pak slova, včetně osobních jmen, písmen, číslovek, obrazových prvků a kombinací barev, jakož i jakákoli kombinace těchto označení budou způsobilé být zapsány jako ochranná známka. Tam, kde označení nejsou schopna podstatně rozlišit příslušné výrobky nebo služby, mohou Členové podmínit zápisnou způsobilost rozlišovací schopností získanou užíváním. Jako podmínku pro zápis mohou Členové požadovat, aby označení byla rozeznatelná zrakem.
  2. Odstavec 1 nebude pojímán tak, aby zabraňoval Členům odmítnutí zápisu ochranné známky na základě jiných důvodů za předpokladu, že se neodchylují od ustanovení Pařížské úmluvy (1967).
  3. Členové mohou zápisnou způsobilost učinit závislou na užívání. Skutečné užívání známky však nebude podmínkou pro podání přihlášky k zápisu. Přihláška nebude zamítnuta výlučně z toho důvodu, že se zamýšlené užívání neuskutečnilo před uplynutím lhůty tří let ode dne podání přihlášky.
  4. Povaha zboží nebo služeb, pro které se má ochranná známka používat, nebude v žádném případě představovat překážku pro zápis ochranné známky.
  5. Členové zveřejní každou ochrannou známku buď před provedením zápisu nebo bezprostředně po něm a poskytnou přiměřenou možnost pro podání žádosti o výmaz zápisu. Kromě toho mohou Členové poskytnout možnost podat proti zápisu známky odpor.

Článek 16 – Udělená práva[editovat]

  1. Majitel zapsané ochranné známky bude mít výlučné právo zabránit všem třetím stranám, které nemají souhlas majitele, aby při obchodní činnosti užívaly shodná nebo podobná označení pro zboží nebo služby, které jsou stejné nebo podobné těm, pro které byla zapsána ochranná známka, jestliže by takové užívání mělo za následek pravděpodobnost záměny. V případě užívání shodného označení pro shodné zboží nebo služby se bude pravděpodobnost záměny předpokládat. Výše uvedená práva nebudou na úkor existujícím dřívějším právům, ani nebudou mít vliv na možnost Členů poskytovat práva na základě užívání.
  2. Článek 6 bis Pařížské úmluvy (1967) se použije mutatis mutandis na služby. Při určování, zda je ochranná známka všeobecně známá, bude Člen brát zřetel na to, zda je ochranná známka známa v příslušném okruhu veřejnosti, včetně známosti u dotyčného Člena, získané jako důsledek propagace této ochranné známky.
  3. Článek 6 bis Pařížské úmluvy (1967) se použije mutatis mutandis na zboží a služby, které nejsou podobné těm, pro které byla ochranná známka zapsána za předpokladu, že užívání této ochranné známky ve vztahu k tomuto zboží nebo službám by ukazovalo na vztah mezi tímto zbožím nebo službami a majitelem zapsané ochranné známky, a za předpokladu, že zájmy majitele zapsané ochranné známky by pravděpodobně takovým užíváním byly poškozeny.

Článek 17 – Výjimky[editovat]

Členové mohou poskytovat omezené výjimky z práv udělených ochranné známce, jako je správné užití popisných výrazů za předpokladu, že takové výjimky budou brát zřetel na oprávněné zájmy majitele ochranné známky a třetích stran.

Článek 18 – Doba ochrany[editovat]

První zápis a každá obnova zápisu ochranné známky bude provedena na období ne kratší než sedm let. Zápis ochranné známky bude obnovitelný neomezeně.

Článek 19 – Povinnost užívání[editovat]

  1. Jestliže se pro udržení zápisu vyžaduje užívání, může být zápis vymazán pouze pro neužívání po nepřerušené období nejméně tří let, pokud majitel ochranné známky neprokáže dobré důvody, opírající se o existenci překážek pro takové užívání. Okolnosti vzniklé nezávisle na vůli majitele ochranné známky, které zakládají překážku pro užívání ochranné známky, jako je dovozní omezení nebo jiné podmínky států, vztahující se na zboží a služby chráněné ochrannou známkou, budou uznány jako dobré důvody pro neužívání.
  2. Jestliže se tak děje se souhlasem majitele, bude užívání ochranné známky jinou osobou uznáno jako užívání ochranné známky pro účely udržení zápisu.

Článek 20 – Jiné požadavky[editovat]

Užívání ochranné známky při obchodní činnosti nebude neodůvodněně zatěžováno zvláštními požadavky, jako je užívání s jinou ochrannou známkou, užívání zvláštním způsobem nebo užívání způsobem, který by byl na újmu schopnosti rozlišit zboží a služby jednoho podniku od zboží a služeb jiných podniků. To nevylučuje požadavek, předepisující užívání ochranné známky, která identifikuje podnik vyrábějící zboží nebo poskytující služby, společně, avšak bez vzájemné vazby s ochrannou známkou, odlišující specifické zboží nebo služby tohoto podniku.

Článek 21 – Licence a převod[editovat]

Členové mohou stanovit podmínky pro poskytnutí licence a převod ochranných známek s tím, že se rozumí, že nucené licence na ochranné známky nebudou povoleny a že majitel zapsané ochranné známky bude mít právo převodu ochranné známky, aniž by nezbytně došlo k převodu předmětu činnosti, k němuž ochranná známka náleží.

Oddíl 3: Zeměpisná označení[editovat]

Článek 22 – Ochrana zeměpisných označení[editovat]

  1. Pro účely této Dohody jsou zeměpisná označení označeními, která určují zboží jako zboží, pocházející z území Člena, nebo oblasti, nebo místa tohoto území, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jiné charakteristické znaky zboží připsat v podstatě jeho zeměpisnému původu.
  2. Pokud jde o zeměpisná označení, Členové zajistí zainteresovaným stranám právní prostředky, které by zabránily:
    1. užívání jakýchkoli způsobů označení nebo prezentace zboží, které uvádí nebo naznačuje, že dotyčné zboží pochází z jiné zeměpisné oblasti, než je skutečné místo původu způsobem, který, pokud jde o zeměpisný původ zboží, uvádí veřejnost v omyl;
    2. jakékoli užívání, které představuje akt nekalé soutěže ve smyslu článku 10 bis Pařížské úmluvy (1967).
  3. Člen z moci úřední, pokud to dovoluje jeho právo, nebo na žádost dotčené strany odmítne nebo zruší zápis ochranné známky, která obsahuje nebo sestává ze zeměpisného označení, pro zboží, které nepochází z označeného území, jestliže užívání označení v ochranné známce pro toto zboží u tohoto Člena je takové povahy, že by uvedlo v omyl veřejnost z hlediska pravého místa původu.
  4. Ochrana podle odstavce 1, 2 a 3 se bude vztahovat na zeměpisné označení, které, ačkoli je doslova pravdivé, pokud jde o území, oblast nebo místo, ze kterého zboží pochází, nepravdivě vzbuzuje u veřejnosti představu, že zboží pochází z jiného území.

Článek 23 – Dodatečná ochrana pro zeměpisná označení pro vína a lihoviny[editovat]

  1. Každý Člen zajistí dotčeným stranám právní prostředky, aby zabránil užívání zeměpisného označení, identifikujícího vína, pro vína, která nepocházejí z místa uvedeného v dotyčném zeměpisném označení nebo identifikujícího lihoviny, pro lihoviny, které nepocházejí z místa uvedeného v příslušném zeměpisném označení i v případech, kdy je skutečný původ zboží uveden, nebo zeměpisné označení je uvedeno v překladu nebo je doprovázeno výrazy jako „druh“, „typ“, „styl“, „napodobenina“ nebo podobnými.[4]
  2. Zápis ochranné známky pro vína, která obsahuje nebo sestává ze zeměpisného označení, identifikujícího vína nebo pro lihoviny, která obsahuje nebo sestává ze zeměpisného označení, identifikujícího lihoviny, bude zamítnut nebo jeho platnost zrušena, a to z moci úřední, pokud to dovoluje právo Člena nebo na žádost dotčené strany, ve vztahu k těm vínům nebo lihovinám, které nemají tento původ.
  3. V případě stejně znějících zeměpisných označení pro vína bude, s výhradou ustanovení odstavce 4 článku 22, poskytnuta ochrana každému označení. Každý Člen stanoví praktické podmínky, na základě kterých bude dotyčné stejně znějící zeměpisné označení odlišeno od jiných a bude brát v úvahu potřebu, aby bylo zajištěno spravedlivé zacházení zúčastněným výrobcům a dále aby nebyli spotřebitelé uvedeni v omyl.
  4. Aby byla usnadněna ochrana zeměpisných označení pro vína, budou v Radě pro TRIPS uskutečněna jednání, týkající se vytvoření mnohostranného systému oznamování a zápisů zeměpisných označení pro vína, způsobilých pro ochranu u Členů, kteří se systému účastní.

Článek 24 – Mezinárodní jednání; Výjimky[editovat]

  1. Členové souhlasí, že vstoupí v jednání s cílem zvýšit ochranu jednotlivých zeměpisných označení podle článku 23. Členové nebudou využívat ustanovení odstavců 4 až 8, aby odmítli vést jednání nebo uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody. V souvislosti s takovými jednáními budou Členové ochotni zvažovat další uplatnitelnost těchto ustanovení na jednotlivá zeměpisná označení, jejichž užívání bylo předmětem takových jednání.
  2. Rada pro TRIPS přezkoumá uplatňování ustanovení tohoto oddílu; první takové přezkoumání se uskuteční v průběhu dvou let od vstupu v platnost Dohody o WTO. Jakákoli záležitost, mající vliv na dodržování povinností podle těchto ustanovení, může být přednesena Radě, která na žádost Člena bude konzultovat s kterýmkoli Členem nebo Členy v souvislosti s takovou záležitostí, u níž nebylo možné najít uspokojivé řešení prostřednictvím dvoustranných nebo vícestranných konzultací mezi dotčenými Členy. Rada podnikne takové kroky, jež mohou být dohodnuty k usnadnění působení a podpory cílů tohoto oddílu.
  3. Při uplatňování tohoto oddílu nesníží Člen ochranu zeměpisných označení, která u tohoto Člena byla v platnosti bezprostředně přede dnem vstupu v platnost Dohody o WTO.
  4. Nic v tomto oddílu nebude vyžadovat, aby Člen zabránil dalšímu a podobnému užívání určitého zeměpisného označení jiného Člena, označujícího vína nebo lihoviny, v souvislosti se zbožím nebo službami dodávanými kterýmkoli jeho občanem nebo osobou, mající v něm sídlo, která užívala zeměpisné označení trvalým způsobem v souvislosti se stejným nebo příbuzným zbožím nebo službami na území tohoto Člena buď a) po dobu alespoň 10 let před 15. dubnem 1994, nebo b) v dobré víře před tímto datem.
  5. Pokud byla ochranná známka přihlášena nebo zapsána v dobré víře, nebo pokud byla práva k ochranné známce získána užíváním v dobré víře buď:
    1. před datem uplatňování těchto ustanovení u tohoto Člena, jak je stanoveno v části VI; nebo
    2. předtím, než je zeměpisné označení chráněno ve své zemi původu,

    nebudou opatření, přijatá k uplatňování tohoto oddílu, na úkor zápisné způsobilosti nebo platnosti zápisu ochranné známky nebo právu na užívání ochranné známky na základě toho, že je tato ochranná známka shodná nebo podobná zeměpisnému označení.

  6. Nic v tomto oddílu nebude vyžadovat, aby Člen uplatňoval její ustanovení na zeměpisná označení kteréhokoli jiného Člena u zboží a služeb, u nichž je příslušné označení shodné s výrazem obvyklým v běžné řeči jako běžné jméno tohoto zboží nebo služeb na území tohoto Člena. Nic v tomto oddílu nebude vyžadovat, aby Člen uplatňoval jeho ustanovení na zeměpisná označení kteréhokoli jiného Člena, týkající se výrobků z vinné révy, u nichž je příslušné zeměpisné označení shodné s běžným jménem odrůdy hroznů, která roste na území tohoto Člena k datu vstupu v platnost Dohody o WTO.
  7. Člen může stanovit, že jakákoli žádost, učiněná v rámci tohoto oddílu v souvislosti s užíváním nebo zápisem ochranné známky, musí být podána během pěti let poté, co se zneužívání chráněného označení stalo u tohoto Člena obecně známé, nebo po datu zápisu ochranné známky u tohoto Člena za předpokladu, že ochranná známka byla k tomuto datu uveřejněna, jestliže je toto datum dřívější než datum, kterým se zneužívání u takového Člena stalo obecně známým za předpokladu, že zeměpisné označení není užíváno nebo zapsáno ve zlém úmyslu.
  8. Ustanovení tohoto oddílu nebudou nijak na úkor právu kterékoli osoby užívat v průběhu obchodní činnosti své jméno nebo jméno svého předchůdce v obchodní činnosti kromě případu, kdy je takové jméno užíváno způsobem, který uvádí veřejnost v omyl.
  9. Podle této Dohody nevznikne povinnost chránit zeměpisná označení, která nejsou chráněna, nebo jejichž ochrana skončí v zemi jejich původu, nebo která v této zemi upadla v zapomenutí.

Oddíl 4: Průmyslové vzory[editovat]

Článek 25 – Podmínky ochrany[editovat]

  1. Členové poskytnou ochranu nezávisle vytvořeným průmyslovým vzorům, které jsou nové a původní. Členové mohou stanovit, že vzory nejsou nové nebo původní, jestliže se podstatně neodlišují od známých vzorů nebo kombinací známých znaků vzorů. Členové mohou stanovit, že se taková ochrana nebude vztahovat na vzory, určované v podstatě technickými nebo funkčními úvahami.
  2. Každý Člen zabezpečí, aby požadavky na zajištění ochrany textilních vzorů, zvláště pokud jde o náklady, zkoušky nebo zveřejnění, nezhoršily nepřiměřeně možnost požadovat a získat takovou ochranu. Členové mohou splnit tuto povinnost prostřednictvím právní úpravy o průmyslových vzorech nebo o autorských právech.

Článek 26 – Ochrana[editovat]

  1. Majitel chráněného průmyslového vzoru bude mít právo zabránit třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby vyráběly, prodávaly nebo dovážely výrobky, které zahrnují nebo obsahují vzor, který je napodobeninou nebo v podstatě napodobeninou chráněného vzoru, jestliže se taková jednání uskutečňují pro komerční účely.
  2. Členové mohou poskytovat omezené výjimky z ochrany průmyslových vzorů za předpokladu, že takové výjimky nebudou nepřiměřeně v rozporu s běžným využíváním chráněných průmyslových vzorů a že nebudou nepřiměřeně na úkor oprávněným zájmům majitele chráněného vzoru s tím, že bude brán zřetel na oprávněné zájmy třetích stran.
  3. Doba platnosti možné ochrany bude činit nejméně 10 let.

Oddíl 5: Patenty[editovat]

Článek 27 – Patentovatelný předmět[editovat]

  1. S výhradou ustanovení odstavců 2 a 3 mohou být uděleny patenty na jakékoli vynálezy bez ohledu na to, zda jde o výrobky nebo výrobní postupy ve všech technických oblastech, za předpokladu, že jsou nové, obsahují tvůrčí činnost a jsou průmyslově využitelné.[5] S výhradou odstavce 4 článku 65, odstavce 8 článku 70 a odstavce 3 tohoto článku budou patenty dostupné a patentová práva využitelná bez diskriminace, pokud jde o místo vynálezu, oblast techniky a skutečnost, zda jde o výrobky dovezené nebo místně vyrobené.
  2. Členové mohou vyloučit z patentovatelnosti vynálezy, u nichž je na jejich území ochrana před komerčním využitím nezbytná k ochraně veřejného pořádku nebo morálky, včetně ochrany života nebo zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, nebo k zabránění vážnému zasažení životního prostředí za předpokladu, že taková výluka se neděje pouze proto, že využití je zakázáno jejich právem.
  3. Členové mohou rovněž vyloučit z patentovatelnosti:
    1. diagnostické, léčebné a chirurgické metody léčení lidí a zvířat;
    2. rostliny nebo zvířata, jiná než mikroorganismy a v podstatě biologické postupy pro pěstování rostlin a zvířat jinými než nebiologickými a mikrobiologickými postupy. Členové však poskytnou ochranu odrůd rostlin buď prostřednictvím patentů nebo účinným systémem svého druhu, nebo jejich kombinací. Ustanovení tohoto pododstavce bude opětně přezkoumáno čtyři roky po datu vstupu v platnost Dohody o WTO.

Článek 28 – Udělená práva[editovat]

  1. Patent bude poskytovat svému majiteli tato výlučná práva:
    1. v případě, kdy je předmětem patentu výrobek, zabránit třetím stranám, které nemají jeho souhlas, v těchto jednáních: vyrábět, užívat, nabízet k prodeji, prodávat nebo dovážet[6] pro tyto účely tento výrobek;
    2. v případě, kdy je předmětem patentu výrobní postup, zabránit třetím stranám, které nemají jeho souhlas, v používání tohoto postupu a v těchto jednáních: užívat, nabízet k prodeji, prodávat nebo dovážet pro tyto účely přinejmenším výrobek získaný přímo tímto postupem.
  2. Majitelé patentu budou mít rovněž právo postoupit nebo převést sukcesí patent a uzavírat licenční smlouvy.

Článek 29 – Podmínky pro přihlašovatele patentů[editovat]

  1. Členové budou požadovat, aby přihlašovatel patentu objasnil vynález způsobem dostatečně jasným a úplným, aby vynález mohl provést odborník a mohou požadovat, aby přihlašovatel uvedl nejlepší způsob provedení vynálezu tak, jak je znám vynálezci ke dni podání přihlášky nebo tam, kde se uplatňuje priorita, ke dni priority přihlášky.
  2. Členové mohou požadovat, aby přihlašovatel patentu poskytl informaci o příslušných zahraničních přihláškách, které předložil a o patentech, které byly v zahraničí uděleny.

Článek 30 – Výjimky z udělených práv[editovat]

Členové mohou poskytovat výjimky z výlučných práv udělených patentem za předpokladu, že takové výjimky nebudou nepřiměřeně v rozporu s běžným využíváním patentu a že nebudou nepřiměřeně na úkor oprávněných zájmů majitele patentu s tím, že bude brán zřetel na oprávněné zájmy třetích stran.

Článek 31 – Jiné užití bez souhlasu majitele práva[editovat]

Jestliže právo Člena povoluje jiné užití[7] předmětu patentu bez souhlasu majitele práva, včetně užití vládou nebo třetími stranami na základě souhlasu vlády, budou respektována tato ustanovení:

  1. souhlas k takovému užití bude udělen na základě okolností jednotlivého případu;
  2. takové užití může být povoleno pouze, pokud navrhovaný uživatel před takovým užitím usiloval o získání souhlasu od majitele práva za přiměřených obchodních podmínek a toto úsilí skončilo v přiměřené době bez úspěchu. Člen může upustit od tohoto požadavku v případě národního výjimečného stavu nebo jiných mimořádně naléhavých okolností nebo v případě veřejného nekomerčního užití. Za situace národního výjimečného stavu nebo jiných mimořádně naléhavých okolností však bude majitel práva uvědoměn co nejdříve, jakmile to bude rozumně uskutečnitelné. Jestliže v případě veřejného nekomerčního užití vláda nebo smluvní strana, aniž uskutečnily patentový průzkum, vědí nebo mají prokazatelné důvody vědět, že platný patent je nebo bude užit vládou nebo pro vládu, bude majitel patentu informován okamžitě;
  3. rozsah a trvání takového užití budou omezeny na účel, pro který byl udělen souhlas a v případě polovodičové technologie bude udělen pouze pro veřejné nekomerční užití nebo pro zabránění praxi, o které bylo v soudním nebo správním řízení rozhodnuto, že je protikonkurenční;
  4. takové užití bude nevýlučné;
  5. takové užití bude nepřevoditelné, s výjimkou té části podniku nebo zákazníků, kteří toto užití využívají;
  6. k jakémukoli takovému užití bude dán souhlas převážně pro dodávky na domácí trh Člena, který k takovému užití dá souhlas;
  7. souhlas s takovým užitím bude vypověditelný s výhradou přiměřené ochrany oprávněných zájmů osob, které souhlas získaly, jestliže a pokud okolnosti, které k tomu vedly, přestaly existovat a zřejmě se nebudou opakovat. Příslušný orgán bude mít na základě zdůvodněné žádosti právo přezkoumat trvání těchto okolností;
  8. majiteli práva bude zaplacena přiměřená náhrada podle okolností každého případu, s přihlédnutím k ekonomické hodnotě souhlasu;
  9. právoplatnost jakéhokoli rozhodnutí, vztahujícího se k souhlasu k takovému užití, bude podléhat soudnímu přezkoumání nebo jinému nezávislému přezkoumání odlišným vyšším orgánem tohoto Člena;
  10. jakékoli rozhodnutí, vztahující se k náhradě, poskytnuté v případě takového užití, bude podléhat soudnímu přezkoumání nebo jinému nezávislému přezkoumání odlišným vyšším orgánem tohoto Člena;
  11. Členové nemají povinnost uplatňovat podmínky, stanovené v pododstavcích b) a f), jestliže takové užití je povoleno proto, aby bylo zabráněno praxi, o které bylo v soudním nebo správním řízení rozhodnuto, že je protikonkurenční. Nutnost napravit protikonkurenční praxi může být v těchto případech vzata v úvahu při rozhodnutí o výši náhrady. Příslušné orgány budou mít právo odmítnout ukončení souhlasu, jestliže a pokud se podmínky, které vedly k takovému souhlasu, mohou opakovat;
  12. pokud bude dán souhlas s takovým užitím, které umožní využití patentu („druhý patent“), který nemůže být využit bez porušení jiného patentu („první patent“), budou platit tyto další podmínky:
    1. vynález, na který je uplatňován nárok ve druhém patentu, představuje důležitý technický pokrok značného ekonomického významu ve vztahu k vynálezu, na který je uplatňován nárok v prvním patentu;
    2. majitel prvního patentu bude mít právo na křížovou licenci za přiměřených podmínek k využití vynálezu, na který je uplatňován nárok ve druhém patentu; a
    3. souhlas k užití prvního patentu nebude převoditelný, vyjma s převodem druhého patentu.

Článek 32 – Zrušení/odnětí[editovat]

Jakékoli rozhodnutí o zrušení nebo odnětí patentu bude moci být přezkoumáno soudem.

Článek 33 – Doba ochrany[editovat]

Doba poskytnuté ochrany neskončí před uplynutím období 20 let od data přihlášky.[8]

Článek 34 – Patenty na výrobní postup: důkazní břemeno[editovat]

  1. Pro účely občanskoprávního řízení, týkajícího se porušování práv majitele, uvedených v odstavci 1 b) článku 28, budou mít soudní orgány, je-li předmětem patentu postup získání výrobku, pravomoc nařídit žalovanému, aby prokázal, že postup získání shodného výrobku je rozdílný od patentovaného postupu. Z toho důvodu Členové stanoví, že v případě alespoň jedné z následujících okolností bude jakýkoli shodný výrobek, který je vyráběn bez souhlasu majitele patentu, považován, pokud neexistuje důkaz opaku, za získaný patentovaným postupem:
    1. jestliže výrobek, získaný patentovaným postupem, je nový;
    2. jestliže je podstatná pravděpodobnost, že shodný výrobek byl vyroben výrobním postupem a že majitel patentu nemohl přes přiměřené úsilí určit skutečně užitý výrobní postup.
  2. Kterýkoli Člen bude moci stanovit, že důkazní břemeno, uvedené v odstavci 1, bude spočívat na domnělém porušovateli pouze, jestliže bude splněna podmínka uvedená v pododstavci a), nebo pouze, jestliže bude splněna podmínka uvedená v pododstavci b).
  3. Při předložení důkazu opaku bude brán zřetel na oprávněné zájmy žalovaného při ochraně jeho výrobních a obchodních tajemství.

Oddíl 6: Topografie (Layout-Designs) integrovaných obvodů[editovat]

Článek 35 – Vztah ke Smlouvě IPIC[editovat]

Členové souhlasí, že upraví ochranu topografií integrovaných obvodů (dále uváděných jako „topografie“) v souladu s články 2 až 7 (mimo odstavec 3 článku 6), s článkem 12 a odstavcem 3 článku 16 Smlouvy o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů a dále dodrží následující ustanovení.

Článek 36 – Rozsah ochrany[editovat]

S výhradou ustanovení odstavce 1 článku 37 budou Členové považovat za nezákonná následující jednání, jsou-li uskutečňována bez povolení majitele práva:[9] dovoz, prodej, nebo jinou distribuci pro komerční účely chráněné topografie, integrovaného obvodu, v němž je chráněná topografie zahrnuta nebo výrobku zahrnujícího integrovaný obvod pouze tehdy, pokud i nadále obsahuje nezákonně reprodukované topografie.

Článek 37 – Jednání nevyžadující souhlas majitele práva[editovat]

  1. Bez ohledu na ustanovení článku 36, nebude žádný Člen pokládat za nezákonné uskutečňování jakýchkoli jednání, uvedených v tomto článku ve vztahu k integrovanému obvodu, který zahrnuje nezákonně reprodukovanou topografii nebo k jakémukoli předmětu, obsahujícímu takový integrovaný obvod, pokud osoba uskutečňující nebo přikazující taková jednání, při získání integrovaného obvodu nebo předmětu obsahujícího takový integrovaný obvod, nevěděla nebo neměla dobrý důvod vědět, že zahrnoval nezákonně reprodukovanou topografii. Členové stanoví, že poté, kdy taková osoba obdržela dostatečné oznámení, že je topografie nezákonně reprodukována, může tato osoba uskutečnit jakýkoli krok, týkající se pohotového zboží nebo zboží objednaného před touto dobou, ale bude povinna zaplatit majiteli práva částku, odpovídající přiměřenému licenčnímu poplatku, jaký by byl placen při svobodně sjednané licenci na takovou topografii.
  2. Podmínky, uvedené v pododstavcích a) až k) článku 31, se budou uplatňovat mutatis mutandis v případě jakékoli nedobrovolné licence na topografii nebo její užití vládou nebo pro vládu bez souhlasu majitele práva.

Článek 38 – Doba ochrany[editovat]

  1. Tam, kde Členové vyžadují zápis jako podmínku ochrany, neskončí doba ochrany topografie před uplynutím 10 let od data podání přihlášky k zápisu nebo od prvního komerčního využití uskutečněného kdekoli na světě.
  2. Tam, kde Členové nevyžadují zápis jako podmínku ochrany, budou topografie chráněny po dobu ne kratší než 10 let od data prvního komerčního využití uskutečněného kdekoli na světě.
  3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, mohou Členové stanovit, že ochrana zanikne 15 let po vytvoření topografie.

Oddíl 7: Ochrana nezveřejněných informací[editovat]

Článek 39[editovat]

  1. Při zajišťování účinné ochrany proti nekalé soutěži tak, jak je stanoveno v článku 10 bis Pařížské úmluvy (1967), budou Členové chránit nezveřejněné informace v souladu s odstavcem 2 a údaje předkládané vládám a státním orgánům v souladu s odstavcem 3.
  2. Fyzické a právnické osoby budou mít možnost zabránit, aby informace, které mají právoplatně ve své moci, byly zveřejněny, sděleny třetím osobám nebo získány nebo užity třetími osobami bez jejich souhlasu způsobem, který je v rozporu s čestnou komerční praxí,[10] pokud takové informace:
    1. jsou tajné v tom smyslu, že nejsou jako celek nebo jako přesná sestava a souhrn jejich částí obecně známy nebo běžně přístupné osobám v kruzích, které se běžně dotyčným druhem informací zabývají;
    2. mají komerční hodnotu proto, že jsou tajné; a
    3. osoby, které je mají právoplatně ve své moci, podnikly za daných okolností přiměřené kroky, aby je udržely v tajnosti.
  3. Členové, kteří budou požadovat jako podmínku pro souhlas s obchodováním s farmaceutickými nebo zemědělskými chemickými výrobky, které využívají nové chemické látky, předložení nezveřejněných výsledků zkoušek nebo jiných údajů, jejichž vznik vyžaduje značné úsilí, budou chránit tyto údaje proti nepoctivému komerčnímu užití. Vedle toho budou Členové chránit tyto údaje proti zveřejnění, ledaže by to bylo nezbytné pro ochranu veřejnosti, nebo pokud jsou podniknuty kroky, které zajišťují, že údaje jsou chráněny proti nepoctivému komerčnímu užití.

Oddíl 8: Kontrola protikonkurenčních praktik ve smluvních licencích[editovat]

Článek 40[editovat]

  1. Členové se shodli na tom, že některé licenční praktiky nebo podmínky, vztahující se k právům duševního vlastnictví, které omezují soutěž, mají nepříznivé účinky na obchod a mohou být překážkou převodu a rozšiřování technologií.
  2. Nic v této Dohodě nebude bránit Členům, aby ve svém právním řádu nestanovili licenční praktiky nebo podmínky, které mohou ve zvláštních případech představovat zneužití práv k duševnímu vlastnictví, jež má nepříznivý účinek na soutěž na příslušném trhu. Jak je stanoveno shora, Člen může, v souladu s jinými ustanoveními této Dohody a s ohledem na své příslušné právní předpisy, přijmout přiměřená opatření k zabránění nebo kontrole takových praktik, které mohou zahrnovat například výlučné podmínky zpětného převodu, podmínky zabraňující vznesení námitek proti platnosti a vynucené souhrnné licence.
  3. Každý Člen uskuteční na žádost konzultace s kterýmkoli jiným Členem, který má důvody se domnívat, že majitel práva k duševnímu vlastnictví, který je občanem Člena, který byl požádán o konzultace, nebo v něm má sídlo, podniká praktiky, které porušují právní předpisy Člena, který předložil žádost v záležitosti, na kterou se vztahuje tento oddíl a který požaduje, aby bylo zajištěno dodržování těchto právních předpisů, aniž by bylo dotčeno jakékoli jednání, které by mohl kterýkoli Člen uskutečnit v souladu s právem a svou plnou volností přijmout konečné rozhodnutí. Člen, kterému byla podána žádost, ji hluboce a s porozuměním přezkoumá a zajistí odpovídající možnosti pro konzultace s požadujícím Členem a bude spolupracovat poskytováním veřejně dostupných nedůvěrných informací, podstatných v předmětné záležitosti a jiných informací, které má Člen k dispozici, s výhradou domácího práva a uzavření vzájemně uspokojivých dohod, týkajících se ochrany jejich důvěrné povahy ze strany požadujícího Člena.
  4. Členu, proti jehož občanům nebo osobám, majícím v něm sídlo, je jiným Členem vedeno řízení, týkající se údajného porušování právních předpisů tohoto jiného Člena, vztahujících se k předmětu tohoto oddílu, bude na žádost tímto jiným Členem poskytnuta možnost konzultací na základě stejných podmínek, jaké se stanoví v odstavci 3.

Část III: Prostředky k dodržování práv k duševnímu vlastnictví[editovat]

Oddíl 1: Všeobecné povinnosti[editovat]

Článek 41[editovat]

  1. Členové zajistí, aby jejich právní řád zahrnoval řízení k dodržování práv, uvedená v této části způsobem, umožňujícím účinné kroky vůči jakémukoli porušování práv k duševnímu vlastnictví, upravených touto Dohodou, včetně urychlených opatření k nápravě, která by zabránila porušování a opatření, která mají odrazující účinek vůči dalšímu porušování. Tato řízení budou uplatňována způsobem, který vyloučí vytváření překážek proti oprávněnému obchodu a poskytne ochranu proti jejich zneužití.
  2. Řízení, týkající se dodržování práv k duševnímu vlastnictví, budou spravedlivá a nestranná. Nebudou nadměrně složitá nebo nákladná, nebo nebudou obsahovat nerozumné lhůty, ani nebudou mít za následek bezdůvodná zdržení.
  3. Rozhodnutí ve věci budou přednostně v písemné formě a budou odůvodněná. Budou bez nepřiměřeného zdržení dána k dispozici alespoň stranám zúčastněným v řízení. Rozhodnutí ve věci budou založena výhradně na důkazech, k nimž byla stranám nabídnuta možnost slyšení.
  4. Strany v řízení budou mít možnost žádat, aby byla soudním orgánem přezkoumána konečná správní rozhodnutí a, s výhradou právních předpisů Člena o příslušnosti jeho orgánů, týkajících se důležitosti případu, přinejmenším právní aspekty počátečních soudních rozhodnutí ve věci. Nebude však uložena povinnost poskytnout možnost přezkoumání při osvobozujícím rozsudku v trestních případech.
  5. Rozumí se, že tato část nevytváří žádnou povinnost ustavit soudní systém pro dodržování práv k duševnímu vlastnictví odlišný od systému uplatňování právních předpisů obecně a neovlivňuje to oprávnění Členů uplatňovat své právní předpisy obecně. Nic v této části nepředstavuje jakoukoli povinnost, vztahující se k rozdělení zdrojů na prostředky pro dodržování práv k duševnímu vlastnictví a prostředky pro uplatňování právních předpisů obecně.

Oddíl 2: Občanskoprávní a správní řízení a nápravná opatření[editovat]

Článek 42 – Spravedlivá a nestranná řízení[editovat]

Členové umožní, aby majitelé práv[11] měli k dispozici občanskoprávní soudní řízení, týkající se dodržování jakéhokoli práva k duševnímu vlastnictví upraveného touto Dohodou. Odpůrce bude mít právo na včasné písemné oznámení, které bude obsahovat dostatek údajů, včetně základních skutečností, týkajících se nároků. Strany budou mít možnost být zastoupeny nezávislým právním zástupcem a řízení nebude ukládat nadměrně tíživé požadavky, týkající se povinné osobní účasti. Všechny strany takového řízení budou mít řádné právo zdůvodnit své nároky a předložit všechny příslušné důkazy. Řízení umožní, aby důvěrné informace byly vymezeny a chráněny, pokud by to nebylo v rozporu s existujícími ústavními předpisy.

Článek 43 – Důkazy[editovat]

  1. Jestliže strana předložila přiměřeně dostupné důkazy dostačující, aby mohla zdůvodnit své nároky a uvedla důkazy, vztahující se k opodstatnění svých nároků, které se nacházejí pod kontrolou protistrany, budou mít soudní orgány pravomoc nařídit, aby tento důkaz byl protistranou předložen s výjimkou, kdy ve zvláštních případech existují podmínky, zajišťující ochranu důvěrných informací.
  2. V případech, kdy strana v řízení úmyslně a bez řádného důvodu odmítne přístup, nebo jinak neposkytne nezbytné informace během přiměřené lhůty, nebo významně narušuje řízení, týkající se dodržování práv, může Člen poskytnout soudním orgánům pravomoc, aby provedly předběžné a konečné kladné nebo záporné rozhodnutí na základě jim předložených informací, včetně stížnosti nebo tvrzení přednesených stranou, která je nepříznivě postižena odmítnutím přístupu k informacím za předpokladu, že bude stranám poskytnuta příležitost, aby byly slyšeny o tvrzeních nebo důkazech.

Článek 44 – Soudní zákazy[editovat]

  1. Soudní orgány budou mít pravomoc nařídit straně, aby upustila od porušování, s cílem mimo jiné zabránit propuštění dováženého zboží, které zahrnuje porušení práv k duševnímu vlastnictví, do obchodní sítě v jejich pravomoci ihned po proclení takového zboží. Členové nejsou povinni udělit takovou pravomoc v souvislosti s chráněným předmětem získaným nebo objednaným nějakou osobou před tím, než se dozvěděla nebo měla dostatečné důvody vědět, že obchodování takovým předmětem by s sebou neslo porušování práv k duševnímu vlastnictví.
  2. Bez ohledu na ostatní ustanovení této části a za předpokladu, že ustanovení části II, upravující výslovně užití práva vládami nebo třetími stranami se souhlasem vlády, bez souhlasu majitele práva, byla splněna, mohou Členové omezit opatření proti takovému užití na zaplacení náhrady podle pododstavce h) článku 31. V ostatních případech budou použita opatření podle této části nebo tam, kde taková opatření jsou neslučitelná s právem Člena, bude možno využít zjišťovací rozsudek a přiměřenou náhradu.

Článek 45 – Náhrada škody[editovat]

  1. Soudní orgány budou mít pravomoc nařídit porušovateli, aby nahradil majiteli práv škodu, kterou majitel práva utrpěl v důsledku porušení svých práv k duševnímu vlastnictví porušitelem, jenž vědomě nebo s dostatečnými důvody měl vědět, že se dopustil porušení.
  2. Soudní orgány budou mít rovněž pravomoc nařídit porušovateli, aby zaplatil majiteli práva výdaje, jež mohou zahrnovat i příslušný honorář právního zástupce. V odůvodněných případech mohou Členové pověřit soudní orgány, aby nařídily vymáhání zisků a/nebo zaplacení předem stanovených náhrad škod, i když se porušitel dopustil porušení nevědomky nebo bez dostatečného důvodu vědět.

Článek 46 – Jiná nápravná opatření[editovat]

Aby byl vytvořen účinný odstrašující prostředek proti porušování, budou mít soudní orgány pravomoc nařídit, aby zboží, jež shledaly jako narušující, bylo bez jakékoli náhrady odstraněno z obchodní sítě takovým způsobem, aby se předešlo jakémukoli poškození majitele práva nebo, pokud by to nebylo v rozporu se stávajícími ústavními předpisy, bylo zničeno. Soudní orgány budou mít rovněž pravomoc nařídit, aby materiál a nástroje, jež byly využívány převážně k vytvoření porušujícího zboží, byly bez jakékoli náhrady odstraněny z obchodní sítě takovým způsobem, aby se na nejmenší míru omezilo riziko dalšího porušování. Při zvažování těchto žádostí bude brán zřetel na nutnost přiměřenosti mezi závažností porušení a nařízeným opatřením k nápravě, jakož i na zájmy třetích stran. Pokud se týká zboží s padělanou ochrannou známkou, nepostačí, až na výjimečné případy, nezákonně připevněnou ochrannou známku odstranit pouze proto, aby zboží mohlo být uvolněno do obchodní sítě.

Článek 47 – Právo na informace[editovat]

Členové mohou stanovit, že soudní orgány mají pravomoc nařídit porušovateli, aby oznámil majiteli práva totožnost třetích osob, zapojených do výroby a distribuce porušujícího zboží nebo služeb a jejich distribuční síť, pokud by to nebylo v nepoměru k závažnosti porušení.

Článek 48 – Odškodnění žalovaného[editovat]

  1. Soudní orgány budou mít pravomoc nařídit straně, na jejíž žádost byla přijata opatření a jež zneužila řízení k dodržování práv, aby poskytla straně, které bylo nesprávně uloženo konat nebo nekonat, přiměřenou náhradu za škodu, kterou utrpěla takovým zneužitím. Soudní orgány budou mít rovněž pravomoc nařídit žadateli, aby zaplatil žalovanému výdaje, jež mohou zahrnovat i příslušný honorář právního zástupce.
  2. Pokud jde o provádění jakéhokoli zákona, vztahujícího se na ochranu nebo dodržování práv k duševnímu vlastnictví, Členové zbaví veřejné orgány a úředníky odpovědnosti za příslušná nápravná opatření pouze tehdy, když v rámci provádění takových zákonů měli úmysl jednat v dobré víře.

Článek 49 – Správní řízení[editovat]

V rozsahu, v jakém lze nařídit jakékoliv občanskoprávní nápravné opatření jako výsledek správního řízení ve věci, budou tato řízení odpovídat zásadám v podstatě se rovnajícím zásadám, uvedeným v tomto oddílu.

Oddíl 3: Prozatímní opatření[editovat]

Článek 50[editovat]

  1. Soudní orgány budou mít pravomoc nařídit okamžitá a účinná opatření za účelem:
    1. zabránit, aby nedošlo k porušení jakéhokoliv práva k duševnímu vlastnictví a zvláště zabránit propuštění zboží, včetně dovezeného zboží ihned po proclení, do obchodní sítě podléhající jejich pravomoci;
    2. zajistit příslušný důkaz o údajném porušení.
  2. Soudní orgány budou mít pravomoc, bude-li to na místě, přijmout prozatímní opatření bez slyšení druhé strany, zvláště když by jakýkoliv odklad pravděpodobně způsobil nenapravitelné poškození majiteli práva, nebo když hrozí prokazatelné nebezpečí, že důkaz bude zničen.
  3. Soudní orgány budou mít pravomoc vyzvat žadatele, aby předložil jakékoli přiměřeně dostupné důkazy, které by jim mohly získat dostatečnou míru jistoty, že žadatel je majitelem práv a že majitelovo právo je porušováno, nebo že takové porušení bezprostředně hrozí a nařídit žadateli, aby poskytl záruku nebo odpovídající jistotu, jež by postačila na ochranu odpůrce a zabránila zneužití.
  4. Kde byla přijata prozatímní opatření bez slyšení druhé strany, budou dotčené strany vyrozuměny bezodkladně, nejpozději po provedení opatření. Přezkoumání, včetně práva na slyšení, se bude konat na žádost odpůrce, aby bylo možno za přiměřenou dobu po oznámení opatření rozhodnout, zda tato opatření budou pozměněna, zrušena nebo potvrzena.
  5. Od žadatele lze požadovat předložení dalších informací, jež bude orgán, který bude provádět prozatímní opatření, potřebovat k určení totožnosti příslušného zboží.
  6. Aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 4, budou prozatímní opatření, provedená na základě odstavců 1 a 2, na žádost odpůrce zrušena nebo pozbydou jinak účinnosti, jestliže řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci nebudou zahájena v přiměřené lhůtě, která má být stanovena soudním orgánem nařizujícím tato opatření tam, kde to právo Člena dovoluje nebo, jestliže k takovému stanovení lhůty nedošlo, nejpozději do 20 pracovních či 31 kalendářních dní podle toho, která doba je delší.
  7. V případech, kdy jsou prozatímní opatření zrušena nebo pozbyla platnosti vzhledem k jednání nebo opomenutí ze strany žadatele, nebo kdy se následně zjistí, že k porušení nebo hrozbě porušení práva k duševnímu vlastnictví nedošlo, budou mít soudní orgány pravomoc nařídit na žádost odpůrce žadateli, aby odpůrci poskytl přiměřenou náhradu za jakoukoliv škodu, způsobenou těmito opatřeními.
  8. V rozsahu, v jakém lze nařídit jakékoliv prozatímní opatření jako výsledek správního řízení, budou tato řízení odpovídat zásadám v podstatě se rovnajícím zásadám uvedeným v tomto oddílu.

Oddíl 4: Zvláštní předpisy, týkající se opatření na hranicích[12][editovat]

Článek 51 – Přerušení řízení o propuštění celními orgány[editovat]

V souladu s níže uvedenými ustanoveními Členové upraví řízení,[13] umožňující majiteli práva, který má oprávněné důvody k podezření, že může dojít k dovozu zboží označeného padělanou ochrannou známkou nebo zboží porušujícího autorská práva,[14] podat u příslušných správních či soudních orgánů písemnou žádost, aby celní úřady přerušily řízení o propuštění tohoto zboží do volného oběhu. Členové mohou umožnit, aby taková žádost byla podána v souvislosti se zbožím, u něhož se jedná o jiné porušení práv k duševnímu vlastnictví za předpokladu, že jsou splněny požadavky tohoto oddílu. Členové mohou rovněž upravit příslušné řízení, na jehož základě by celní orgány přerušily řízení o propuštění porušujícího zboží určeného pro vývoz z jejich území.

Článek 52 – Žádost[editovat]

Od kteréhokoli majitele práva, který zahajuje řízení podle článku 51 bude požadováno, aby poskytl příslušným orgánům dostatečné důkazy, že podle práva země dovozu došlo patrně k porušení jeho práv k duševnímu vlastnictví a aby poskytl dostatečně podrobný popis zboží tak, aby je celní orgány mohly ihned rozpoznat. Příslušné orgány budou v přiměřené době žadatele informovat, zda přijaly jejich žádost a pokud o tom příslušné orgány rozhodly, o době, po kterou budou celní orgány podnikat opatření.

Článek 53 – Záruka nebo odpovídající jistota[editovat]

  1. Příslušné orgány budou mít právo požadovat, aby žadatel složil záruku nebo odpovídající jistotu v rozsahu dostatečném pro ochranu odpůrce a příslušných orgánů a která zamezí zneužití. Tato záruka nebo odpovídající jistota nebude nepřiměřeně bránit využití těchto řízení.
  2. V případech, kdy v důsledku žádosti, předložené podle tohoto oddílu, celní orgány přerušily řízení o propuštění zboží, v němž jsou zahrnuty průmyslové vzory, patenty, topografie integrovaných obvodů nebo nezveřejněné informace, do volného oběhu na základě rozhodnutí jiného než soudního orgánu nebo jiného nezávislého orgánu a doba uvedená v článku 55 uplynula, aniž příslušný řádně oprávněný orgán poskytl prozatímní opatření a za předpokladu, že všechny ostatní podmínky pro dovoz byly splněny, bude mít majitel, dovozce nebo příjemce tohoto zboží právo na jeho propuštění po složení jistoty ve výši dostatečné, aby chránila majitele práva proti jakémukoli porušení jeho práva. Placení takové jistoty nebude na úkor jakémukoli jinému nápravnému opatření, které může majitel práva obdržet s tím, že se rozumí, že jistota bude uvolněna, jestliže majitel práva v přiměřené době nevyužije své právo podat žalobu.

Článek 54 – Oznámení a přerušení řízení[editovat]

Dovozci a žadateli bude bezodkladně oznámeno, že řízení o uvolnění zboží bylo podle článku 51 přerušeno.

Článek 55 – Délka přerušení řízení[editovat]

Jestliže celní orgány neobdrží nejpozději do 10 pracovních dní poté, co bylo žadateli předáno oznámení o přerušení řízení zprávu, že bylo zahájeno řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci jinou stranou než odpůrcem, nebo že řádně zplnomocněný orgán přijal prozatímní opatření, prodlužující přerušení řízení o propuštění zboží, bude zboží propuštěno za předpokladu, že všechny ostatní podmínky pro dovoz či vývoz byly splněny; v odůvodněných případech může být tato lhůta prodloužena o dalších 10 pracovních dní. Jestliže bylo zahájeno řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci, uskuteční se na žádost odpůrce přezkoumání zahrnující právo být slyšen s tím, aby bylo v přiměřené době rozhodnuto, zda zmíněná opatření budou změněna, zrušena či potvrzena. Bez ohledu na to, co je uvedeno shora, v případě, kdy bude přerušeno řízení o uvolnění zboží nebo přerušení řízení bude pokračovat podle prozatímního opatření soudu, budou se uplatňovat ustanovení odstavce 6 článku 50.

Článek 56 – Odškodnění dovozce a majitele zboží[editovat]

Příslušné orgány jsou oprávněny nařídit žadateli, aby zaplatil dovozci, příjemci a majiteli zboží patřičnou náhradu za škodu jim způsobenou neoprávněným zadržením zboží nebo zadržením zboží propuštěného podle článku 55.

Článek 57 – Právo inspekce a informace[editovat]

Aniž by to bylo na úkor ochrany důvěrných informací, poskytnou Členové příslušným orgánům právo dát majiteli práva dostatečnou příležitost, aby dal jakékoli zboží, které je zadrženo celními orgány, podrobit inspekci směřující k opodstatnění jeho nároků. Příslušné orgány budou mít rovněž právo poskytnout dovozci rovnocennou příležitost k inspekci jakéhokoli takového zboží. V případech, kdy bylo učiněno pozitivní rozhodnutí ve věci, mohou Členové poskytnout příslušným orgánům právo, aby informovaly majitele práva o jménech a adresách odesílatele, dovozce a příjemce a o množství daného zboží.

Článek 58 – Opatření z moci úřední[editovat]

Jestliže Členové požadují, aby příslušné orgány jednaly z vlastní iniciativy a přerušily řízení o propuštění zboží, o němž získaly předběžné důkazy, že porušuje právo k duševnímu vlastnictví:

  1. mohou příslušné orgány kdykoli požadovat od majitele práva jakoukoli informaci, která jim může pomoci při výkonu těchto práv;
  2. budou dovozce a majitel práva okamžitě informováni o přerušení řízení. Jestliže dovozce podal u příslušných orgánů odvolání proti přerušení řízení, bude odvolání podléhat mutatis mutandis podmínkám, uvedeným v článku 55;
  3. Členové zbaví státní orgány a úředníky odpovědnosti za příslušná nápravná opatření, pokud jsou tato opatření učiněna nebo zamýšlena v dobré víře.

Článek 59 – Nápravná opatření[editovat]

Aniž by to bylo na úkor ostatním právům jednat, jež má majitel práva a s výhradou práva odpůrce žádat o přezkoumání soudními orgány, budou mít příslušné orgány pravomoc nařídit zničení nebo likvidaci porušujícího zboží v souladu se zásadami, uvedenými v článku 46. Pokud jde o zboží s padělanou ochrannou známkou, úřady nepovolí reexport porušujícího zboží v nezměněném stavu ani jeho podrobení odlišnému celnímu řízení, ledaže by k tomu vedly výjimečné okolnosti.

Článek 60 – Opomenutelné (de minimis) dovozy[editovat]

Členové mohou upustit od uplatnění shora uvedených ustanovení u malého množství zboží neobchodní povahy, nacházejícího se v osobním zavazadle cestujícího nebo zasílaného v malých zásilkách.

Oddíl 5: Trestní řízení[editovat]

Článek 61[editovat]

Členové zajistí, aby přinejmenším v případech úmyslného padělání ochranné známky nebo porušení autorského práva v komerčním měřítku bylo zavedeno trestní řízení a tresty. Nápravná opatření budou zahrnovat trest odnětí svobody a/nebo peněžité pokuty dostatečně vysoké, aby působily jako odstrašující prostředek, odpovídající úrovni trestů za trestné činy, odpovídající závažnosti. Ve vhodných případech budou možná nápravná opatření zahrnovat rovněž zabavení, konfiskaci a zničení porušujícího zboží a jakéhokoliv materiálu a nástrojů, využívaných převážně k páchání trestného činu. Členové mohou zajistit, aby bylo zavedeno trestní řízení a tresty i v jiných případech porušení práv k duševnímu vlastnictví, zvláště těch, které jsou spáchány úmyslně a v komerčním měřítku.

Část IV: Získání a udržování práv k duševnímu vlastnictví a s tím související řízení inter partes[editovat]

Článek 62[editovat]

  1. Jako podmínku k získání a udržování práv k duševnímu vlastnictví podle ustanovení oddílů 2 až 6 části II mohou Členové požadovat, aby byla dodržována rozumná řízení a formality. Tato řízení a formality budou slučitelné s ustanoveními této Dohody.
  2. V případech,kdy je získání práva k duševnímu vlastnictví podmíněno právem, které je uděleno nebo zapsáno, Členové zajistí, aby řízení, týkající se udělování nebo zápisu, pokud jsou splněny základní podmínky pro získání práva, umožnilo udělení nebo zápis práva v přiměřené lhůtě, aby se předešlo bezdůvodnému zkrácení doby ochrany.
  3. Článek 4 Pařížské úmluvy (1967) se bude vztahovat mutatis mutandis na známky pro služby.
  4. Řízení o získání a udržování práv k duševnímu vlastnictví a v případech, kdy právo Člena pamatuje na takové řízení, správní řízení o zrušení a řízení inter partes, týkající se například odporu, zrušení a výmazu, se budou řídit obecnými zásadami, uvedenými v odstavcích 2 a 3 článku 41.
  5. Konečná správní rozhodnutí v kterémkoli řízení, zmíněném v odstavci 4, budou podléhat přezkoumání soudním nebo quasi soudním orgánem. Nebude však založena povinnost poskytnout možnost takto přezkoumat rozhodnutí v případech neúspěšného odporu nebo správního zrušení za předpokladu, že důvody pro takové řízení se mohou stát předmětem řízení o neplatnosti.

Část V: Předcházení a řešení sporů[editovat]

Článek 63 – Transparentnost[editovat]

  1. Obecně závazné právní předpisy a konečná soudní a správní rozhodnutí, jež se stala Členem vykonatelná a upravující otázky, které jsou předmětem této Dohody (dostupnost, rozsah, nabývání, dodržování práv a předcházení zneužití práv k duševnímu vlastnictví) budou zveřejněny nebo, není-li to možné, budou veřejně přístupné v národním jazyce takovým způsobem, který umožní vládám a majitelům práv se s nimi seznámit. Uveřejněny budou rovněž platné dohody, týkající se otázek, které jsou předmětem této Dohody, uzavřené mezi vládou či některou vládní organizací Člena a vládou či vládní organizací jiného Člena.
  2. Členové oznámí právní předpisy, uvedené v odstavci 1, Radě pro TRIPS, aby tak pomohli Radě při přezkoumání působení této Dohody. Rada se pokusí snížit na nejmenší míru zatěžování Členů při plnění této povinnosti a může se rozhodnout zrušit povinnost oznamovat tyto právní předpisy přímo Radě, pokud konzultace s WIPO o zřízení společného registru, obsahujícího všechny tyto právní předpisy, proběhnou úspěšně. Rada rovněž v této souvislosti zváží potřebné kroky, týkající se oznamování v souladu se závazky uloženými touto Dohodou, které vyplývají z ustanovení článku 6 ter Pařížské úmluvy (1967).
  3. Každý Člen bude připraven na písemnou žádost jiného Člena podat takové informace, které jsou uvedeny v odstavci 1. Má-li některý Člen důvod se domnívat, že se určitá soudní nebo správní rozhodnutí nebo dvoustranná dohoda v oblasti práv k duševnímu vlastnictví dotýká jeho práva podle Dohody, může rovněž písemně požádat o přístup k takovým určitým soudním nebo správním rozhodnutím či dvoustranným dohodám nebo o nich být v dostatečné míře podrobně informován.
  4. Žádné ustanovení odstavců 1, 2 a 3 nebude vyžadovat, aby Člen sdělil důvěrné informace, které by bránily dodržování práva, či byly jinak v rozporu s veřejným zájmem, nebo by byly na úkor oprávněným obchodním zájmům určitých veřejných či soukromých podniků.

Článek 64 – Řešení sporů[editovat]

  1. Ustanovení článků XXII a XXIII GATT 1994, jak jsou propracována a uplatňována Ujednáním o pravidlech a řízení při řešení sporů, se budou uplatňovat na konzultace a řešení sporů podle této Dohody, pokud není v této Dohodě výslovně stanoveno jinak.
  2. Odstavce 1 b) a 1 c) článku XXIII GATT 1994 se nebudou uplatňovat na řešení sporů podle této Dohody po dobu pěti let od data vstupu v platnost Dohody o WTO.
  3. V průběhu období, uvedeného v odstavci 2, posoudí Rada pro TRIPS rozsah a formy stížností typů, uvedených v odstavcích 1 b) a 1 c) článku XXIII GATT 1994, podaných podle této Dohody a předloží svá doporučení Konferenci ministrů ke schválení. Jakékoli rozhodnutí Konference ministrů, schvalující taková doporučení nebo prodloužení období, uvedeného v odstavci 2, se uskuteční pouze cestou konsensu a schválená doporučení nabudou účinnosti pro všechny Členy bez dalšího formálního schvalovacího procesu.

Část VI: Přechodná ustanovení[editovat]

Článek 65 – Přechodná ustanovení[editovat]

  1. S výhradou ustanovení odstavců 2, 3 a 4 nebude žádný Člen povinen uplatňovat ustanovení této Dohody před uplynutím obecného období jednoho roku od data vstupu v platnost Dohody o WTO.
  2. Rozvojová členská země má právo odložit o další čtyři roky datum uplatňování ustanovení této Dohody, uvedené v odstavci 1, kromě článků 3, 4 a 5.
  3. Kterýkoli jiný Člen, který prochází procesem přechodu z centrálně plánované na tržní ekonomiku svobodného podnikání a uskutečňuje strukturální reformu svého systému duševního vlastnictví a čelí zvláštním problémům při přípravě a zavádění právních předpisů o duševním vlastnictví, může rovněž využít dobu odkladu, uvedenou v odstavci 2.
  4. V rozsahu, v němž je rozvojová členská země podle této Dohody povinna rozšířit patentovou ochranu výrobků na oblasti technologie, které nepodléhaly na jejím území ochraně k obecnému datu uplatňování této Dohody pro tohoto Člena, jak stanoví odstavec 2, může odložit uplatňování ustanovení týkající se patentů na výrobky podle oddílu 5 části II na tyto oblasti technologie na období dalších pěti let.
  5. Člen, který využije přechodného období podle odstavců 1, 2, 3 nebo 4 zajistí, aby se jakékoli změny v jeho právních předpisech a praktikách, uskutečněné v tomto období, neodchylovaly od ustanovení této Dohody.

Článek 66 – Nejméně rozvinuté členské země[editovat]

  1. Vzhledem k zvláštním potřebám a požadavkům nejméně rozvinutých členských zemí, k jejich hospodářským, finančním a administrativním obtížím a k potřebě pružnosti při vytváření životaschopné technické základny, nebudou tito Členové uplatňovat ustanovení této Dohody s výjimkou článků 3, 4 a 5 po dobu 10 let od data uplatňování, které stanoví odstavec 1 článku 65. Rada pro TRIPS na základě náležitě zdůvodněné žádosti tuto lhůtu nejméně rozvinuté členské zemi prodlouží.
  2. Rozvinuté členské země budou povzbuzovat podniky a instituce na svých územích s cílem podněcovat a podporovat převod technologie do nejméně rozvinutých členských zemí a tak jim pomáhat vybudovat zdravou a životaschopnou technickou základnu.

Článek 67 – Technická spolupráce[editovat]

Aby bylo usnadněno uplatňování této Dohody, poskytnou rozvinuté členské země na žádost a na základě vzájemně dohodnutých podmínek rozvojovým a nejméně rozvinutým členským zemím finanční a technickou spolupráci. Tato spolupráce bude zahrnovat pomoc při vypracování právních předpisů o ochraně a dodržování práv k duševnímu vlastnictví a o předcházení jejich zneužívání a podporu při zakládání či posilování domácích úřadů a orgánů příslušných pro tyto záležitosti, včetně odborného výcviku pracovníků.

Část VII: Institucionální a závěrečná ustanovení[editovat]

Článek 68 – Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví[editovat]

Rada pro TRIPS bude sledovat působení této Dohody a zvláště plnění z ní vyplývajících závazků Členy a poskytne jim možnost konzultovat otázky obchodních aspektů práv k duševnímu vlastnictví. Bude vykonávat ty další pravomoce, kterými jí Členové pověří a bude zejména poskytovat pomoc, o níž ji požádají v souvislosti s řízením při řešení sporů. Při výkonu svých funkcí může Rada pro TRIPS konzultovat jakékoli zdroje a vyžadovat od nich informace, které uzná za vhodné. Po konzultaci s WIPO bude Rada v průběhu jednoho roku od svého prvního zasedání usilovat o vytvoření příslušných ujednání o spolupráci s orgány této organizace.

Článek 69 – Mezinárodní spolupráce[editovat]

Členové se dohodli, že budou vzájemně spolupracovat s cílem odstranit z mezinárodního obchodu zboží, porušující práva k duševnímu vlastnictví. K tomuto účelu ve své státní správě ustaví a oznámí kontaktní místa a budou připraveni k výměně informací o obchodu zbožím, narušujícím práva. Budou zejména podporovat výměnu informací a spolupráci mezi celními úřady v oblasti obchodu zbožím s padělanými známkami a porušenými autorskými právy.

Článek 70 – Ochrana existujících předmětů[editovat]

  1. Touto Dohodou nevznikají povinnosti, pokud jde o jednání, která se stala před datem uplatňování Dohody pro daného Člena.
  2. Pokud není v této Dohodě stanoveno jinak, vznikají podle této Dohody povinnosti, vztahující se ke všem předmětům, které existují k datu jejího uplatňování pro daného Člena a které jsou chráněny u tohoto Člena v uvedený den, nebo které odpovídají nebo následně budou odpovídat kritériím pro ochranu podle podmínek této Dohody. V případě tohoto odstavce a odstavců 3 a 4 budou povinnosti z autorských práv, týkající se existujících děl, určovány výhradně článkem 18 Bernské úmluvy (1971) a povinnosti, týkající se práv výrobců zvukových záznamů a výkonných umělců k existujícím zvukovým záznamům, budou určovány výhradně podle článku 18 Bernské úmluvy (1971) tak, jak se uplatňuje podle odstavce 6 článku 14 této Dohody.
  3. Nevznikne povinnost obnovit ochranu předmětu, který se v den uplatňování této Dohody pro tohoto Člena stal veřejným vlastnictvím.
  4. Pokud jde o jakákoli jednání, vztahující se k určitým předmětům, které zahrnují chráněné předměty, porušujícím práva z hlediska právních předpisů v souladu s touto Dohodou a která byla zahájena nebo ve vztahu ke kterým byla vynaložena podstatná investice přede dnem přijetí Dohody o WTO tímto Členem, může kterýkoli Člen stanovit omezení nápravných opatření ve prospěch majitele práva, pokud jde o pokračování těchto jednání po dni uplatňování této Dohody pro tohoto Člena. V těchto případech však Člen alespoň zajistí zaplacení odpovídající náhrady.
  5. Člen nebude mít povinnost uplatňovat ustanovení článku 11 a odstavce 4 článku 14 ve vztahu k originálům nebo kopiím, zakoupeným přede dnem, kdy pro tohoto Člena započne uplatňování této Dohody.
  6. Od Členů se nebude vyžadovat, aby uplatňovali článek 31 nebo ustanovení odstavce 1 článku 27, podle nichž budou patentová práva využitelná bez diskriminace z hlediska oblasti techniky, na užití práva bez souhlasu majitele, pokud byl souhlas pro takové užití poskytnut vládou před datem, kdy se tato Dohoda stala známou.
  7. V případě práv k duševnímu vlastnictví, jejichž ochrana je podmíněna zápisem, bude dovoleno, aby žádosti o ochranu, jejichž přihlášky jsou projednávány v den uplatňování této Dohody pro daného Člena, bylo možno upravit tak, aby mohla být požadována jakákoli zvýšená ochrana podle ustanovení této Dohody. Takové úpravy nebudou zahrnovat nové skutečnosti.
  8. V případech, kdy Člen neposkytuje k datu vstupu v platnost Dohody o WTO patentovou ochranu pro farmaceutické výrobky a zemědělské chemické výrobky, odpovídající jeho povinnostem podle článku 27, Člen:
    1. bez ohledu na ustanovení části VI zajistí, aby k datu vstupu v platnost Dohody o WTO bylo možno podávat přihlášky patentu na takové vynálezy;
    2. bude uplatňovat na tyto přihlášky ode dne uplatňování této Dohody požadavky na patentovatelnost tak, jak jsou stanoveny v této Dohodě, jako kdyby tyto požadavky byly uplatňovány v den podání přihlášky u tohoto Člena nebo v případě priority, která je požadována, ke dni priority přihlášky; a
    3. poskytne patentovou ochranu v souladu s touto Dohodou od udělení patentu a na zbytek doby platnosti patentu, počítáno ode dne podání přihlášky v souladu s článkem 33 této Dohody, pro ty z těchto přihlášek, které odpovídají požadavkům na ochranu, uvedeným v pododstavci b).
  9. V případech, kdy je u Člena předmětem přihlášky patentu v souladu s odstavcem 8 a) výrobek, budou, bez ohledu na ustanovení části VI, poskytnuta výlučná obchodní práva na dobu pěti let po získání souhlasu k obchodování u tohoto Člena nebo do doby, kdy bude patent na výrobek u tohoto Člena udělen nebo zamítnut podle toho, které období je kratší za předpokladu, že po vstupu v platnost Dohody o WTO byla podána přihláška patentu a patent byl na tento výrobek u jiného Člena udělen a byl získán souhlas k obchodování u takového jiného Člena.

Článek 71 – Přezkoumání a dodatky[editovat]

  1. Rada pro TRIPS přezkoumá uplatňování této Dohody po uplynutí přechodného období, uvedeného v odstavci 2 článku 65. Se zřetelem na zkušenosti, získané při jejím uplatňování, je Rada přezkoumá dva roky po tomto datu a dále pak ve stejných časových obdobích. Rada může rovněž přistoupit k přezkoumání ve světle jakéhokoliv závažného nového vývoje, jenž by mohl odůvodnit změnu této Dohody nebo dodatek k ní.
  2. Dodatky, sloužící pouze účelu pozvednout na vyšší úroveň ochranu dosažených a platných práv k duševnímu vlastnictví v jiných mnohostranných dohodách, přijatých všemi Členy WTO, mohou být postoupeny Konferenci ministrů k přijetí opatření v souladu s odstavcem 6 článku X Dohody o WTO na základě konsensu schváleného návrhu Rady pro TRIPS.

Článek 72 – Výhrady[editovat]

K žádnému ustanovení této Dohody nemohou být uplatněny výhrady bez souhlasu ostatních Členů.

Článek 73 – Bezpečnostní výjimky[editovat]

Žádné ustanovení této Dohody nebude vykládáno tak, aby:

  1. vyžadovalo od kteréhokoli Člena podávat jakoukoli informaci, jejíž zveřejnění považuje za odporující jeho hlavním bezpečnostním zájmům; nebo
  2. zabraňovalo kterémukoli Členu učinit jakékoli opatření, které považuje za potřebné pro ochranu svých hlavních bezpečnostních zájmů;
    1. vztahující se ke štěpným materiálům nebo materiálům, které slouží k jejich výrobě;
    2. vztahující se k obchodu zbraněmi, municí a válečnými zařízeními a k jakémukoli obchodu jiným zbožím a materiály, provozovanému přímo nebo nepřímo pro účely zásobování vojenského zařízení;
    3. které bylo učiněno v době války nebo jiné naléhavé situace v mezinárodních vztazích; nebo
  3. bránilo kterémukoli Členu přijmout jakékoliv opatření v souladu s jeho závazky podle Charty Organizace spojených národů o dodržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

  1. Uvádí-li se v této Dohodě výraz „občané“, považují se za ně v případě samostatného celního území Člena WTO osoby fyzické a právnické, které mají bydliště nebo které mají skutečné a účinné průmyslové nebo obchodní sídlo na tomto celním území.
  2. V této Dohodě se „Pařížskou úmluvou“ rozumí Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví; „Pařížskou úmluvou (1967)“ se rozumí Stockholmský akt této úmluvy ze dne 14. července 1967. „Bernskou úmluvou“ se rozumí Bernská úmluva na ochranu děl literárních a uměleckých; „Bernskou úmluvou (1971)“ se rozumí Pařížský akt této úmluvy ze dne 24. července 1971. „Římskou úmluvou“ se rozumí Římská úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací, přijatá v Římě dne 26. října 1961. „Smlouvou o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů“ (Smlouva IPIC) se rozumí Smlouva o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů, přijatá ve Washingtonu dne 26. května 1989. „Dohodou o WTO“ se rozumí Dohoda o zřízení WTO.
  3. Pro účely článku 3 a 4 této Dohody bude „ochrana“ zahrnovat skutečnosti, vztahující se k dostupnosti, nabývání, rozsahu, udržování a dodržování práv k duševnímu vlastnictví, jakož i takové skutečnosti, které se vztahují k využívání práv k duševnímu vlastnictví výslovně uvedených v této Dohodě.
  4. Bez ohledu na první větu článku 42 mohou členové, pokud jde o tyto povinnosti, podniknout namísto toho kroky pro jejich splnění prostřednictvím správních opatření.
  5. Pro účely tohoto článku může Člen považovat výrazy „zahrnují tvůrčí činnost“ a „průmyslově využitelné“ za souznačné s výrazy „nikoli jasný“ a „užitečný“.
  6. Toto právo, stejně jako ostatní práva, poskytnutá na základě této Dohody, vztahující se k užití, prodeji, dovozu nebo jiné distribuci zboží, podléhá ustanovením článku 6.
  7. „Jiné užití“ se vztahuje k užití jinému, než které je povoleno v článku 30.
  8. Rozumí se, že ti Členové, u nichž není zaveden systém původního udělení, mohou povolit, aby se doba ochrany počítala od data přihlášky v systému původního udělení.
  9. Výraz „majitel práva“ v tomto oddílu bude vykládán tak, že má stejný význam jako výraz „majitel práva“ ve Smlouvě IPIC.
  10. Pro účely tohoto ustanovení „způsob, který je v rozporu s čestnou komerční praxí“, bude znamenat přinejmenším praktiky jako porušení kontraktu, porušení důvěry a navádění k porušení a zahrnuje získání nezveřejněných informací třetími stranami, které věděly nebo dopustily hrubé nedbalosti, když opomenuly se dozvědět, že takové praktiky zahrnují jejich získání.
  11. Pro účely této části výraz „majitelé práv“ zahrnuje federace a asociace, které mají pravomoc vymáhat tato práva.
  12. V případech, kdy Člen v podstatě zrušil veškerou kontrolu pohybu zboží přes své hranice s jiným Členem, s nímž tvoří část celní unie, nebude povinen uplatňovat na hranici ustanovení tohoto oddílu.
  13. Rozumí se, že takto nebude nutné postupovat u dovozů zboží dodaného na trh v jiné zemi majitelem práva nebo s jeho souhlasem nebo u zboží v tranzitu.
  14. Pro účely této Dohody:
    1. výrazem „zboží označené padělanou ochrannou známkou“ se rozumí jakékoli zboží, včetně obalu, nesoucí bez oprávnění ochrannou známku, která je totožná s ochrannou známkou právoplatně zapsanou pro takové zboží, nebo která svými podstatnými prvky nemůže být odlišena od takové ochranné známky a která tak porušuje práva majitele dotyčné ochranné známky podle práva dovážející země;
    2. výrazem „zboží porušující autorská práva“ se rozumí jakékoli zboží, které je kopií pořízenou bez souhlasu právoplatného majitele nebo majitelem práva řádně zplnomocněné osoby v zemi výroby a jež je přímo či nepřímo pořízeno z výrobku, jestliže by pořízení kopie mohlo představovat porušení autorského práva nebo příbuzného práva podle práva dovážející země.