Den štěstí/Večerní procházka

Den štěstí
Píseň (4)	Večerní procházka	Nač myslit…

Údaje o textu
Titulek:	Večerní procházka
Autor:	Bohdan Kaminský
Zdroj:	Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 48-50. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Večerní procházka.

Srdce mého drahá paní,
 nevím sám to více ani,
 co vše leží mezi tím,
 když v té chvíli těžké, dumné
 naposled jsi stála u mne
 a v dál zřela s pohnutím.

 Ba mně zdá se, věčnost celá
 jako by tím prázdnem zela
 od té chvíle, paní má.
 »V neshledání,« řekli jsme si.
 V tmách tvé oči zhasly kdesi.
 Díval jsem se za nima.

 Pak se snesla zima na zem.
 A tak smutno bylo, mrazem
 chvěli jsme se v těžkých snách.
 A pak jaro přišlo zpátky
 — chvíle jen — a bez památky
 zašlo zas. — Já k srdci sáh’.

 A zas podzim, teskná doba
 umírání. — Rok. — A oba
 zas tu ruku v ruce jdem.

 A já poznal ty tvé tahy
 a ten zjev tak milý, drahý.
 Zřeli jsme se s úsměvem.

 Jak ti bylo? — Jsi tak bleda,
 duše má. Co v dáli hledá
 teskný zrak? Jdem tiše dál.
 Měsíc bledé světlo leje
 na nás dolů do aleje
 a v tvém oku září vzplál.

 Vzdáleni té vřavě ulic
 jdem tu zas — ty plaše tulíc
 hlavu svou k mé mlčky jdeš —
 A jak tady mluvit slovy?
 Je kol večer adventový —
 loni jsme tak šli tu též.

 Šli jsme kdysi také tady
 a den naší lásky mladý
 září plál. A kolem, hleď,
 jako loni ještě vše je.
 Jen to listí víc se chvěje
 a je blíže k zimě teď.

 A my tady v snivém šeru
 chodívali za večerů.
 Zda ten chrám tu ještě znáš?
 Také jsme tam byli kdysi
 a tam, drahá, slíbili si
 — — zda si ještě vzpomínáš?

 Vidíš, vidíš. — Tobě ale
 chvějí se ty ruce malé.
 Hle, teď z chrámu vyšel lid.
 — Než ti budou vínek plésti,
 pojď se za to zašlé štěstí
 zašlé lásky pomodlit.