Dar svatební noci (Paulík)

Údaje o textu
Titulek:	Dar svatební noci [red 1]
Podtitulek:	(Režisér O. Kmínek, foto Blažek)
Autor:	Jaroslav Jan Paulík (jako Jar. J. Paulík)
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 34, č. 281, s. 4 Archiv Lidových novin
Vydáno:	4. červen 1926
Licence:	PD old 70

Román má jinou logiku než pohádka. Obojí je na svém místě, nesporná, je-li důsledná a přiměřená. Jako v literatuře, tak ani ve filmu nebudeme chtít klást totéž logické měřítko na různorodé hry, dokonce už nebudeme chtít od filmu, aby nás informoval o všech okolnostech příběhu s přesností protokolu. Ale budeme na něm vždy chtít, aby úměrně s větší či menší styčností, jež má s realitou, nám podal pevnou, spolehlivou, svým způsobem věrohodnou základnu, na které vyrůstá drama.

Nedostatek dějové logiky je jednou ze základních chyb tohoto nového českého filmu. Tak bychom si přáli, aby nám byl jasný dosti nepříjemně kuplířský poměr Věřiny matky k dceři, abychom nemuseli čekat na výsledek setkání dra Jesenského se starou paní s rozpaky nejistoty. Stačilo by tu o dvě až tři scény více – to je věc režisérova.

Dále bychom si přáli, aby nám byl jasný, a to od počátku, karakter Věřin, která ze svéhlavého rozmaru (spíše), či z velké lásky (sotva) zabrání doktorovi, aby ve svatební noci šel za svou povinností a tak zaviní smrt rodící ženy; s odporem odmítá novorozeně, které doktor chce vychovat doma, aby zaplatil dluh ubohé mrtvé, s nevkusnou vyzývavostí zapřádá známost s důstojníkem, aby se odmítána a zrazena kajícně vrátila k manželovi, když jí nic jiného nezbývá.

A při tom titulky a leckterá scéna by nás rády přesvědčily, že okolnosti nutí ubohou Věru atd. To není už jen věc režisérova, nýbrž také herečky sl. Rydrychové, která svou konec konců ne špatně hranou Věru vybavila takovou dávkou nevkusu, vyzývavosti, plochosti a naivní i nechutné spodničkové koketerie, která by snad byla na místě v baru třetího řádu, ale ne v prostředí, jež i v intimní chvíli žádá si jistého taktu.

Pola Negri v dobře volených chvílích dovede poskytnout divákovi ne nemilý pohled na krásné rameno nebo pěkně modelovanou nohu, ale scéna nekřičí: hleďte, já se pudruji! ó, jak krásné kombiné! To je příliš naivní a hodně triviální.

Jemnost! Vkus! Takt! Máme tolik krásných příkladů v zahraničních filmech.

Fotografie byla lepší, než jsme průměrně zvyklí vidět v české produkci, alespoň čistá, když už nedovedla využít všech možností (zvláště bílé krásy sněhu, černých lesů, přímo barevného bohatství nuancí černé a bílé dominanty v perleťové hře oblaků).

Také zde bylo však několik primitivních chyb, o které se dělil operatér s režisérem, aspoň jeden z nich měl vidět věci jako: že divákovi nic neříká ve velkém měřítku fotografovaný první plán, popředí scény, přesně řečeno velká lenoška, když ve scéně hraje ne lenoška, ale herci – kteří v tomto případě byli, bohužel, docela maličcí v pozadí. Nebo: málo zvětšeného detailu (scéna s dítětem, které si hraje).

A věci, to je výhradně pro p. režiséra, věci, které dovedou tolik povědít, zde tak málo hrají. Svazek milostných dopisů leží před doktorem bez významu, bez života.

A tempo, více tempa souhře scén, více akcentu, zdůraznit, vyzvednou. Ne jen sled chronologicky řaděných scén, ale křivku, která se zvedá a klesá, více akcentu, více lyriky lyrice, více dramatičnosti tragické chvíli.

Ale konec konců jsme přece jenom rádi, že nemůžeme-li říci: konečně film, můžeme aspoň konstatovati, že je tu český film, který v celku ladí, jak říkají kvartetisté amatéři, v souhře bez příliš falešných tónů. Je úměrný v dramatické proporci, bez amatérských kotrmelců, a to již je něco.

Nakonec několik slov o J. Speergrovi, nemnoho, ale všechno dobré. Jeho dr. Jesenský je decentní, bez bombastu. J. Speerger neutkvěl na pohodlném realismu, ofotografované scéně z ulice nebo z domácnosti (nebo, nanejvýš, fotografovaném divadle), má kvality opravdu filmové, smysl pro filmovou dramatickou zkratku, zhuštění. Jsme si jisti, že uvidíme od Speergra ještě větší a lepší věci.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Ze světa filmů.