Daň boží/A tebe jedinou…

Daň boží Jan Vojtěch Sedlák
Bílé holubice	A tebe jedinou…	Do samot přijdi

Údaje o textu
Titulek:	A tebe jedinou…
Autor:	Jan Vojtěch Sedlák
Zdroj:	SEDLÁK, Jan Vojtěch. Daň boží. Brno: Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1929. 76 s. S. 21–23. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Kraj jako doma.
Janovec na stráních kvete,
na lukách hadinec kvete,
svítí kopretiny.
Jenom ty větrné mlýny
kvílet zaslechnete
mdlýma ramenoma.

Vlak letí a letí,
vždy rychleji,
jenom ta ramena
nad zemí kvílejí.
Slyším v nich, slyším
Kvíleti
podzemní hlasy
staletí.

A tebe jedinou,
stařenko, zřím,
s výrazem v tváři
popelavým!

Ruce ti na pozdrav
vyletěly,
jak by v nich vykřikl
osud celý,
těžký, neuvědomělý,
jako by krví hnul
staletý hlas —
proto tak, stařenko,
zakývalas.

Od břehů Sály
po Labi domů jedu.
Zřím stopy i tragiku dědů.

Točí se země, točí se hlava,
na tebe myslím,
stařenko popelavá!

Tragika rodů, osudů, žití
pod zemí tiše se valí.
Z podzemí ruce tvé zakývaly.

Vlak letí, letí,
stále rychleji,
jenom ta křížová ramena
jako po staletí
zvolna kvílejí…