Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Dodavek. O nástrojích hudebních v Čechách

Dějiny hudby v Čechách a na Moravě Josef Srb
Hudební spisovatelé	Dodavek. O nástrojích hudebních v Čechách	Dokončení

Údaje o textu
Titulek:	Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
Podtitulek:	sestavil J. Srb (Debrnov)
Autor:	Josef Srb
Zdroj:	SRB, Josef, Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891 Online na Internet Archive
Vydáno:	1891
Licence:	PD old 70

Nejdůležitějším nástrojem hudebním při bohoslužbě křesťanské staly se varhany, jichž vynalezení sáhá do nejdávnějšího starověku. Nástroj ten z počátku jednoduchý, stále byv zdokonalován, zachoval důležitosť svou až na dobu nynější a stal se v době novější nástrojem koncertním.

Jako v jiných zemích křesťanských zavedeny varhany do chrámův i v Čechách, a první zmínka o nich činí se l. 1255, když děkan Vít postaviti dal nové varhany v chrámě sv. Víta na hradě Pražském nákladem 25 hřiven stříbra. Z toho souditi lze, že užívalo se varhan již za dob dřívějších. Druhá zmínka o varhanách v Čechách činí se koncem věku 13., když král Václav II., založiv l. 1291 klášter cisterciácký na Zbraslavi, postaviti dal též varhany v klášterním chrámě. Za panování krále Karla IV. připomíná se více mistrův varhanářův, kteří živnosť svou svobodně v Praze provozovali.

O stavitelích varhan v Čechách a na Moravě z dob pozdějších zachovaly se zprávy z věku 17., a zejména uvádí se Ulrich Ertle, varhaník a měštěnín staršího města Pražského, od něhož bratrstvo kůru literátského v Mladé Boleslavi koupilo positiv za 170 kop 40 gr. míš. l. 1613; dále uvádí se mistr Jarolím, jenž postavil nové varhany pro kůr literátský v Mladé Boleslavi za 462 zl. 57 kr. l. 1657; Jeronym Artmann postavil varhany v chrámě sv. Benedikta v St. městě Pražském l. 1654; Enoch Capricius byl varhanářem v Menším městě Pražském l. 1658, Arnold Kašpar l. 1684; Jindřich Mundt, varhanář Pražský, vyučil se u Artmanna, jenž pocházel z Kolína n. R., postavil velké varhany v chrámě Týnském s 32 rejstříky a 1665 píštalami l. 1671, po té varhany v chrámě sv. Mikuláše na Starém městě Pražském l. 1685, za něž obdržel 365 zl. 54, 109 imperiálův a nádavkem staré varhany. Leopold Spiegel z Lokte opravil varhany v chrámě sv. Mikuláše na St. městě l. 1700 a postavil varhany v chrámě panny Marie v Roudnici l. 1715; Jan Bohumír Helvík postavil varhany v chrámě Loretánském na Hradčanech l. 1736; František Faszmann postavil velké varhany v klášterním chrámě na Strahově l. 1746; Tomáš Schwarz, řeholní bratr rádu jezovitského, postavil velké varhany v chrámě sv. Mikuláše na Malé straně se 44 rejstříky a 2508 píštalami l. 1747; Matěj Sedmík, varhanář Pražský, postavil varhany v klášterním chrámě sv. Maří Majdaleny na Malé straně, varhany v chrámě sv. Vavřince v Liberci l. 1769 a varhany v chrámě sv. Kateřiny ve Velvarech. Leopold Burghardt varhanář v Loktě, postavil varhany v klášterním chrámě sv. Benedikta na Starém m. Pražském l. 1715; Abrahám, varhanář v Loktě, postavil velké varhany v chrámě kláštera Dominikánského a varhany v chrámě kláštera sv. Jakuba v Praze. Antonín Gartner (1708–1771), varhanář z Tachova, postavil v letech 1762–1765 velké varhany v chrámě sv. Víta na Hradčanech za ředitelství Fr. Brixia. Stavitel varhan František Kalb byl dozorcem varhan při chrámě sv. Víta a při klášteře Strahovském a zemřel 27. října 1813 v Praze. Antonín Reisz, stavitel varhan a pian, narodil se 1741 v Trutnově a vycvičiv se ve varhanářství, usadil se v Praze, koupil si l. 1775 dům v Zlaté ulici na Starém m. Pražském a zemřel 30. dubna 1815. On přestavěl velké varhany Strahovské l. 1796, zredukovav 50 rejstříkův na 41 a 3177 píšťal na 3087, postavil varhany v kolleg. chrámě na Vyšehradě a více jiných v menších chrámech. Varhanář Pražský Josef Rott vyučil se u Reisze a pracoval zde delší dobu.

Stavitel varhan a pian Josef Gartner, pravnuk Antonínův, narodil se (dle M. kř.) 30. srpna 1796 v Tachově, vyučil se u otce svého Josefa a po té pracoval v Praze. L. 1820 zřídil si vlastní dílnu, později koupil si dům a zemřel 30. května 1863 v Praze. Vynikaje jako odborný znalec umění varhanářského a v umění literním, sepsal dílo „Belehrung über die Einrichtung der Orgeln“, jež spolek pro zvelebení hudby chrámové v Čechách vydal tiskem l. 1832, 1841 a 1845; dílo to přeložil N. Vaněk na jazyk český 1834. Postavil více nových varhan, přestavěl velké varhany v chrámě Týnském 1823, opravil velké varhany Strahovské 1831 a velké varhany v chrámě sv. Mikuláše na Malé straně 1836. Za své zásluhy jmenován l. 1825 dvorním varhanářem.

Nástupcem jeho stal se Karel Schiffner; narozen 28. prosince 1835 v Cvikově, vyučil se varhanářství u Spahnla v Králíkách, pracoval po té u Ladegasta ve Weissenfelsu a od l. 1855 u Gartnera v Praze. Po smrti mistra svého ujal jeho dílnu a postavil dosud asi 120 varhan, mezi nimi největší v hlavním chrámě sv. Ducha v Králové Hradci s 30 rejstříky a 2000 píšťalami; l. 1883 postavil varhany v Národním českém divadle. Dílnu tu ujal po ném l. 1890 jeho syn Jindřich Schiffner.

Mezi mladšími varhanáři vynikl důmyslný Emanuel Štěpán Petr; narozen 25. prosince 1853 v Opočně a vyučiv se u Jiráska v Dobrušce, pracoval v Praze u Schiffnera, Eisenhuta a ve Vratislavi. Seznámiv se s novými vynálezy v oboru tom, zařídil vlastní dílnu v Praze l. 1882 a postavil několikeré varhany, z nichž největší s 30 rejstříky v chrámě děkanském v Čáslavi a veliké varhany na jubilejní zemské výstavě v Praze. L. 1888 jmenován přísežným znalcem v oboru varhanářském při c. k. zemském soudě v Praze a ustanoven dozorcem varhan při chrámě sv. Víta a koncertních varhan v Rudolfíně.

Mimo to mají dílny varhanářské J. Rejna & Černý v Praze, B. Čapek v Poličce, Antonín Mölzer v Kutné Hoře.

Dílny varhanářské v Praze měli též M. Vocelka a J. Eisenhut.

Mimo Prahu připomínají se Mikuláš Christeindl, stavitel varhan l. 1686 v Budějovicích; Katzer, varhanář v Králíkách, postavil varhany v Českém Dubě a v Konojedech v klášteře servítském. Varhanář Josef Strauszel v Králíkách postavil varhany v chrámě Staroboleslavském za 3000 zl., varhany v chrámě kláštera servítského v Králíkách a zemřel tam l. 1773. U něho vycvičil se varhanář Jan Kř. Bohák, narozený v Nechanicích 1755, jenž usadil se ve Vídni a tam zemřel 1805.

Koncem věku 17. žil v Brně varhanář David Sieber, jenž l. 1698 postavil varhany v chrámě kláštera Augustiniánského u sv. Tomáše, jež měly 23 rejstříky; l. 1720 počal stavěti varhany pro chrám na Svatém Kopečku a však následkem smrti je nedokončil; dle jeho rozvrhu shotovil je varhanář Antonín Richter a zapraveno za ně 40.000 zl.

Varhanář Gottfried Sieber pracoval v Brně v první polovici věku 18. a postavil varhany v chrámě kláštera Augustiniánského u sv. Tomáše v Brně, jež měly 38 rejstříkův a varhany se 45 rejstříky ve Svidnici.

Varhanář Ferdinand Mikša narodil se v Brně a vyučiv se umění varhanářskému u slavného Seiberta ve Vídni, vrátil se do Brna, kde zřídil si vlastní dílnu l. 1848. L. 1855 postavil první větší varhany v chrámě Popovickém, po té varhany v Rosicích, více menších varhan, a l. 1862 opravil velké varhany v chrámě kláštera Augustiniánského u sv. Tomáše v Brně.

František Kober narodil se 1755 v Olomouci a vycvičil se v umění varhanářském ve Vídni, kde zařídil si vlastní dílnu. Později stal se dvorním varhanářem a zemřel 17. září 1813 ve Vídni. Skladatel Mozart měl z jeho dílny malé domácí varhany.

Nástroj varhanám podobný, nazvaný Denis d’or, shotovil věhlasný přírodozpytec Prokop Diviš, farář v Příměticích u Znojma. Nástroj ten měl 790 strun, 130 mutac, byl 5' dlouhý a 3' široký. Piana či klavíry shotovovaly se nejdříve v dílnách varhanářských a teprve prodlením doby, když obor ten novými vynálezy byl zdokonalen, vznikly samostatné dílny klavírní, zejména ve Vídni, v Paříži a v Berlíně. V Praze nedosáhlo odvětví to zvláštní dokonalosti.

Mezi prvními staviteli pian v Praze připomíná se Jan Zelinka l. 1787, Leopold Sauer l. 1795, vynálezce piana stojatého, Gebhard Still asi l. 1796, u něhož Tomáš Kunz shotoviti dal orchestrion opatřený 230 strunami, 360 píšťalami, 105 mutacemi, dvěma manuály, pedálem šestnáctistopovým a měl objem F-a³. Dále byli staviteli pian Jakub Weimes (l. 1811), Michael Weiss (l. 1830), Kašpar Schmidt (l. 1840), Antonín Schwardling (1802–1860), Václav Jiříkovský (1797–1863), Josef Jiříkovský, jenž l. 1834 shotovil poslední kus mistrovský. L. 1836 prohlášeno řemeslo to uměním svobodným. Antonín Ullrich starší usadil se na Vyšehradě l. 1811, zřídil si l. 1826 vlastní dílnu, v níž mnoho dobrých klavírův shotovil a zemřel 1851. Po té ujal dílnu jeho syn Antonín Ullrich, jenž narozen 1816 na Vyšehradě, zemřel 17. února 1887 v Praze. V dílně té shotoveno přes 7000 klavírův.

Josef Sedláček, narozen 1833 v Praze, zřídil si vlastní dílnu 1861, a zemřel 1888 v Praze. Jeho nástroje měly dobrou pověsť.

Mimo to mají též dílny na klavíry Ant. Petrof a Jos. Petrof od l. 1862 v Hradci Králové, Adolf Zub od 1874 v Praze, Ladislav Krčmář v Praze.

Harmonia shotovují Hugo Lhota v Hradci Králové († 1891), K. Tuček v Praze, Jan Tuček v Kutné Hoře.

Nejstarší zmínku o hudebních nástrojích v Čechách podává Al. Bekri, žijící ve věku 11. ve Španělích, jenž v arabském spise svém zmiňuje se o Slovanech na základě vypravování očitého svědka Ibrahima Ibn Jakuba, jenž koncem věku 10 konal cesty obchodní do krajin střední Evropy. Ve spise tom praví AI Bekri: „I mají Slované rozličné strunové i dechové nástroje. Jest u nich dechový nástroj, jehož délka delší dvou loket a strunový, na němž jest osm strun; vnitřní jeho strana jest ploská a není vypouklá.“

Ve spisech středověkých uvádějí se nástroje hudební v Čechách užívané: Bandaska či koboz (cymbalum), bračka (sistrum), bardun, bubny (tympanum), cithara, desetistrun (dekachordon), dudy, hvížďalka či husle (figellae), koboz či kobza (nabulum), kotel, kozice (buccina), křídlo^[1] (ala boëmica), lučec (chorum či pektis), moldánky či dudy, s malou píšťalou zvané bzikavky, píšťala (fistula), roh (cornu či buccina), rota (cithara či croth), ručnice (cithara či nablum), rybebka, slovník či žaltář^[2] (psalterium), skrovadnice (cymbalum), střmen^[3] (Leier), šalměj, trůba či tuba (buccina), varyto, zvonek (cymbalum), zvonky či rolničky, žaltář či slovník.

Mnohé z těchto nástrojův v dobách pozdějších zanikly a vzniklo více jiných nástrojův, jež stále se zdokonalovaly.

Největší důležitosti v zemích evropských dosáhly z nástrojův strunových loutna a lýra.

Loutna rozšířila se ze Španěl po zemích evropských, dosáhla ve věku 16. největšího rozvoje a zastíněna byla ve věku 18. klavírem. Jedním z nejslavnějších lautenistův byl český pán, hrabě Jan Antonín Losi z Losimthalu (1638–1721).

Z lýry, jež potažena byla velkým počtem strun, vznikla starší viola, potažená obyčejně šesti strunami. Zdokonalením této starší violy vzniklo violino, potažené čtyřmi strunami a dle něho stavěny též violy; z violy da gamba vzniklo violoncello a z violy basové vznikl kontrabas. Čtyři tyto nástroje staly se nejdůležitějšími v hudbě instrumentální. Ve věku 16. připomínají se v Čechách nástroje hudební: Loutna, housle diskantní, housle altové, viola, viola basová, pozouny, činky, šalmaje, bubny, klavichordium a regál s mutacemi, poněkud později harfa, theorba, mandolina a kytara. Stavbou nástrojův strunových proslavila se ve věku 16. a 17. města Brescia a Cremona v horní Itálii, kde pracovali mistři nejproslulejší, jichž nástroje staly se vzorem všem dobám pozdějším. Z Itálie rozšířilo se houslařství do zemí sousedních, zejména do Tyrol a do zemí německých, do Francie i do Čech.

Stavitelé strunových nástrojův vyskytují se v Čechách koncem věku 17., ač shotovovány zde různé nástroje již za doby dřívější. Zejména připomínají se Jindřich Velvarský z Většína, muzikář instrumentův a houslí na Horách Kutných, jenž učiněn zde l. 1620 prvním konšelem. Martin Schott, stavitel louten a theorb v Praze, Antonín Hös a Leonhard Pradter v Praze l. 1682, jenž shotovil více nástrojův do chrámu Loretanského na Hradčanech. Když počátkem věku 18. počala se hudba instrumentální pěstovati v Čechách s horlivostí dříve nebývalou, nastala veliká spotřeba nástrojův a tím způsobem vznikla v Praze houslařská škola, kde pracovali mistři proslulí, jichž nástroje vynikající dokonalostí, rovnaly se po mnohé stránce nástrojům vlašským.

Zakladatelem školy houslařské v Praze byl bezpochyby Tomáš Edlinger z Augsburku, jenž vycvičiv se u J. Stainera, usadil se v Praze a pracoval zde v letech 1712–1739.

Jeho syn Josef Joachim Edlinger, jenž vyučiv se u otce, pracoval později samostatně a zemřel 1748 v Praze. On dosáhl v oboru tom veliké dokonalosti a nástroje jeho velmi se cenily.

U něho vycvičil se nejslavnější houslař Pražský, důmyslný Jan Oldřich Eberle, jenž pracoval v letech 1749–1773, shotoviv množství nástrojův, vynikajících lahodným tónem. Nápis na jeho nástrojích zní: Joannes Udalricus Eberle me fecit Pragae 17..

Vedle jmenovaných pracovali v Praze Jan Krieg 1735, Jan Schaferle, František Antonín Klot 1754 a Jan Jiří Helmer v letech 1734–1780, jenž stavěl výborné violy a violoncella. Jeho syn Karel Josef Helmer, narozen 1740 v Praze, vyučil se u otce a pracoval v letech 1770–1800 na Malé straně; on byl virtuos na loutnu a mandolinu.

Josef Laske^[4] či Láska narozen 1738 v Rumburce, vycvičil se u Jakuba Kolditze ve svém rodišti a l. 1764 usadil se v Praze. Stavěl mandoliny, housle, violy a violoncella, jež měly dobrou pověsť i za hranicemi, a zemřel 1805 v Praze. U něho vyučil se Tomáš Ondřej Hulinzky, jenž pracoval v letech 1765–1796 loutny, harfy a housle.

U tohoto vycvičil se výborný houslař Kašpar Strnad, jenž pracoval v letech 1775–1822 zejména loutny, violy a kontrabasy.

U něho vycvičili se Jan Bubník, Karel Šembera, kteří pracovali v Praze, a Emanuel A. Homolka ve Velvařích.

Josef Muschel pracoval v Praze l. 1796, Jan Michael Willer v letech 1780–1820, František Willer 1800–1865, Michael Weber 1787–1846, Ignac Sandner 1710–1847, Jan Stoss 1820—1850 a František Lehner.

V době novější pracovali v Praze Jan Kulík, jenž narozen 1800 ve Vlašimi, vycvičil se u K. Šembery v Praze a l. 1828 zařídil si samostatnou dílnu. Stavěl nástroje dle vzoru Guarneriova a liboval si v nástrojích se silnými deskami, jichž tón jest vydatný. Po dlouholeté činnosti zemřel l. 1872 v Karlíně.

Chvalné jméno v houslařství získal si Antonín Sitt, jenž narozen l. 1819 ve Válu blíže uherského Bělehradu a vycvičiv se v Pešti, usadil se l. 1846 v Praze, kde zřídil si vlastní dílnu. Stavěl nástroje dle vzoru Guarneriova, jež vynikaly plným a velkým tónem, a byl mistrem v opravování starých nástrojův. Vyučence po sobě nezanechal a zemřel 1878 v Praze.

Vrstevníkem jeho byl Jan Baptista Dvořák, jenž narodil se 1825 v Unhošti, vycvičil se u J. Kulíka v Praze a po té pracoval několik let v cizině. Vrátiv se do Prahy, pracoval u Sandnera, po jeho smrti ujal jeho dílnu, v níž pracoval až do l. 1888, a zemřel po delší nemoci 1890 v Praze. Stavěl velmi dobré housle a violoncella dle vzoru svého učitele a zanechal dílnu svému synu Karlovi, jenž vyšinul se na přední místo mezi houslaři Pražskými.

Ferdinand August Homolka narodil se 1828 ve Velvařích a vycvičil se v houslařství u svého otce. Po té pracoval ve Vídni, v Šoproni a vrátiv se do Prahy u Lehnera a Stossa. L. 1855 zřídil si vlastní dílnu v Praze, l. 1888 usadil se na Vinohradech ve vlastním domě a zemřel 22. listopadu 1890. Jeho nástroje, pracované dle dobrých vzorův, mají nejlepší pověsť.

V době nynější pracují v Praze následující houslaři:

Jan Bína, narozen v Praze 1826, vyučil se u Lehnera, odešel na zkušenou do ciziny a vrátiv se do Prahy, zřídil si l. 1856 dílnu na kontrabasy. L. 1864 jmenován přísežným znalcem houslařství při soudě zemském.

Ferdinand Lantner narodil se 1833 v Praze a vycvičiv se u Lehnera, odešel do ciziny a vrátil se l. 1857 do Prahy. Pracoval u J. Dvořáka, u F. Homolky a l. 1863 zřídil si vlastní dílnu.

Jeho syn Bohuslav Lantner narozen 1862 v Praze, vyučil se u otce, pracoval v Drážďanech a v Hamburce a l. 1886 usadil se v Olomouci, kde zřídil si vlastní dílnu.

K nejlepším houslařům Pražským náleží Karel B. Dvořák, jenž narodil se 1856 v Praze a vyučil se u svého otce Jana. L. 1874 odešel do ciziny, pracoval ve Vídni, ve Strassburce, čtyři léta u H. Silvestrea v Lyoně a u Ganda & Bernardela v Paříži, kde v umění svém značně se zdokonalil a množství nástrojův seznal. Vrátiv se l. 1886 do Prahy, ujal dílnu po svém otci, v níž zhotovil více výborných nástrojův dle Stradivaria a Guarneria. Vynikaje mimo to vzděláním všeobecným, učinil si sbírku starých vzácných nástrojův, již stále doplňuje, jsa ve spojení s houslaři anglickými. Za nástroje své získal cenu na různých výstavách, zejména záslužný diplom v Anglii 1886, medailli v Štýrském Hradci, stříbrnou medailli od akademie obchodní v Paříži a bronzovou medailli v Paříži 1890.

Bratr jeho Jaroslav Dvořák, narozen l. 1861, vyučil se u otce a zřídil si 1886 vlastní dílnu. Za své nástroje získal několik cen na výstavách krajinských.

Mimo Prahu připomíná se houslař Jakub Kolditz, jenž pracoval v polovici věku 18. v Rumburce; dovedný houslař Šebestian Rauch, jenž v letech 1742–1763 pracoval v Litoměřicích, František Plach l. 1788 v Schönbachu a Tomáš Zach ve Vídni.

Emanuel Adam Homolka, narozen 1795 ve Velvařích, vyučil se u K. Strnada v Praze a pracoval v letech 1824–1849 ve Velvařích. Jeho bratr Ferdinand Josef Homolka, narozen 1810 ve Velvařích, vyučil se u bratra, pracoval v Slaném, v Bydžově a na Horách Kutných nástroje velmi dobré a zemřel 1863. Dílnu jeho ujal bratr Jan Štěpán Homolka, jenž narozen l. 1800, vyučil se u J. Stossa v Praze a zemřel 1883 na Horách Kutných.

Hra na různé nástroje dechové pěstována v Čechách zajisté již za dob dřívějších a nástroje ty shotovovali nástrojáři domácí, mezi nimiž připomíná se l. 1397 Mikoláš, hotovitel fléten a měštěnín Pražskv.

První rohy přinesl do Prahy z Paříže hrabě František Antonín Špork asi l. 1682, kde nástroj ten poznal. Dva ze služebnictva jeho, Václav Svída a Petr Rohlík, vycvičivše se ve hře na roh v Paříži, vyučovali po té v Praze mladíky na tento nástroj.

Různé nástroje hudební, jmenovitě housle, violy, basetní rohy a jiné shotovoval Šimon Josef Truska (1735–1809), vrátný v klášteře Strahovském.

Antonín Lanz (1754–1814) v Pátku u Loun shotovoval housle, klarinety a citery pro kapely venkovské.

Skladatel Emanuel Faulhaber (1761–1835), jenž byl ředitelem kůru v Lounech, shotovoval klarinety a piana. Mimo to složil více mší, symfonií a sonát a byl též virtuosem na drnkačku.

Piana, klavíry a harmoniky shotovoval bývalý varhaník a rektor školy Josef Frank, usedlý od l. 1786 v Chomutově, a dal se l. 1801 slyšeti na harmoniku v Praze.

Václav Všetečka z Českého Brodu, farář v Michně 1789, byl dovedným harfenistou a shotovil mnoho nástrojův hudebních.

Václav Horák, jenž shotovoval nástroje žesťové i dřevěné, narodil se 1788 v Praze; vyučiv se řemeslu u Jana Baura, zřídil si l. 1826 vlastní dílnu na Vyšehradě a zemřel 1. ledna 1854.

Čím více stavba nástrojův hudebních zdokonalovala se vynalezením strojiva klapkového, tím větší byla potřeba věnovati oboru tomu úplnou pozornosť.

Jan Horák narodil se 19. června 1817 v Praze, vyučil se u otce Václava a po té odešel na zkušenou do ciziny. Vrátiv se do Prahy, pracoval u otce, po jeho smrti obmezil se na zhotovování dřevěných nástrojův a získal si dobrou pověsť v domově i v cizině. Nástroje své zasýlal až do východní Indie a na Rus.

Ludvík František narodil se 1801 v Středoklukách, a vyučiv se nástrojařství u Fr. Čermáka v Praze, zřídil si l. 1830 vlastní dílnu na Vyšehradě. Od l. 1857 pracoval společně se svým zetěm Martinkou a zemřel 20. února 1882 v Praze. V dílně té shotoveno množství dobrých nástrojův, jež zasýlány i za hranice, zejména do Petrohradu.

Martinka Josef narodil se 1881 v Praze, vyučil se u V. Horáka a po té pracoval u Ludvíka v Praze. L. 1857 stal se jeho společníkem, po jeho smrti 1882 pracoval samostatné dřevěné nástroje dechové a zemřel 1. května 1886 po delší nemoci v Chuchli. Nástroje jeho měly dobrou pověsť doma i za hranicemi.

Dovedným nástrojařem jest Edvard Žalud; narozen 1848 v Novém Strašecí, kde otec jeho Václav měl dílnu nástrojářskou, a vycvičiv se u otce, pracoval delší dobu u svého bratra Františka v Terezíně. Léta 1870 přišel do Prahy, pracoval po čtyři léta u V. Horáka a l. 1874 zřídil si samostatnou dílnu na dřevěné dechové nástroje, jež vynikají skvělou úpravou a výborným tónem; shotovuje nejvíce flétny a klarinety, jež dodává Pražské konservatoři, Národnímu divadlu a zasýlá jich množství do ciziny.

Nejstarší dílnu na dechové nástroje zařídil si v Praze Antonín Lipert a po něm Jan Bauer. Vyučiv se nástrojářatví v Kraslicích, kde umění to již delší dobu prospívalo, přišel počátkem věku 19. do Prahy a byl prvním, jenž shotovoval rohy a prodával je za velkou cenu. Jeho syn Eduard Bauer, vyučil se u otce, po jehož smrti ujal dílnu nástrojářskou, a zemřel 1872 v Praze.

Dovedným hotovitelem žesťových nástrojův byl August Wolf, jenž narodil se 1793 v Karlových Varech. Vycvičiv se u Michla v Kraslicích, pracoval po té u Baura v Praze a l. 1821 zřídil si samostatnou dílnu na Vyšehradě, kde zemřel 1874.

Jeho syn Josef Wolf narodil se 24. prosince 1821 na Vyšehradě, vyučil se u otce, po té odešel do ciziny, pracoval ve Vídni, v Pešti, a vrátiv se do Prahy, u otce. L. 1848 zřídil si vlastní dílnu na veškeré nástroje, hlavně žesťové, rozšířil ji po několika letech na továrnu a získal si svými výrobky chvalné jméno v Čechách i za hranicemi; syn jeho August Josef Wolf, narozený l. 1851 v Praze, jest od l. 1890 majitelem závodu toho.

Značného úspěchu ve shotovování žesťových nástrojův dosáhl důmyslný August Jindřich Rott. Narozen 1815 v Českém Brodě, vycvičil se u Liperta na Vyšehradě a po té pracoval ve Vídni, v Terstu a v Miláně. Vrátiv se do Prahy, zřídil si l. 1839 vlastní dílnu, shotovil l. 1849 vzorky rohův návěstnych, l. 1861 vynalezl „Glagol“ a získal si velkou zásluhu o zdokonalení strojiva nejčistším laděním vynikajícího. Zařídil sklady výrobkův svých v Benátkách, v Neapoli, požívaje v oboru nástrojářství pověsti nejlepší, a zemřel 30. června 1868 v Praze.

Továrnu ujal po jeho smrti syn František Karel Rott. Narozen 24. dubna 1850 v Praze, vyučil se nástrojářství u otce, pracoval u slavného Červeného v Králové Hradci, a vrátiv se 1869 do Prahy, ujal dílnu zděděnou a rozšířil ji valnou měrou. Největší čásť nástrojův žesťových zasýlá do Španěl, do Brasilie a na Kavkaz. Od l. 1876 jest dodavatelem nástrojův dechových pro armádu rakouskou a španělskou, a získal na světových výstavách více medaillí a vyznamenání.

Dovedným stavitelem nástrojův žesťových byl Václav Šámal. Narozen 19. listopadu 1818 v Českém Brodě, vycvičil u A. Liperta na Vyšehradě a po té pracoval v Linci, ve Vídni a v Praze u Baura. L. 1842 zřídil si vlastní dílnu, l. 1852 vynalezl zvláštní druh zámyček válcovitých a později shotovil vojenskou signálku, jež l. 1868 stala se vzorkem v armádě rakouské. L. 1879 odevzdal továrnu svým synům Karlu a Václavovi.

Nejchvalnější pověsti v oboru nástrojářství dechového dosáhl důmyslný Václav František Červený, jenž proslavil jméno české měrou velikou. Narozen 27. září 1819 v Dubči u Prahy, vyučil se nástrojářství u J. Baura v Praze, po té pracoval ve Vídni a v Pešti. Vrátiv se do vlasti, usadil se l. 1842 v Králové Hradci a založil tam dílnu na dechové nástroje, již za několik let zdokonalil měrou největší, rozšířiv ji na velikou továrnu. Zahloubav se v obor svůj s neobyčejnou horlivostí, učinil množství oprav při nástrojích, vynalezl zvukovodku, l. 1848 zvukoroh a zdokonalil dřívější vynálezy. Za své nástroje vyznamenán na všech výzvách světových cenami největšími a zasýlá výrobky své hlavně na Rus, do Ameriky a do východní Indie.

Velkou dílnu na hudební nástroje založil Frant. Barák l. 1858 v Mladé Boleslavi a zasýlá nástroje své zejména na Rus.

Mimo to shotovuje se množství hudebních nástrojův v jiných městech českých, druhy levnější pak zejména v Kraslicích a v Schönbachu, odkud rozesýlají se do celého světa. Nástroje Pražské mají nejlepší pověst jak v domově, tak za hranicemi.

J. Gartner Belehrung über die Orgeln, 1832. D’Elvert Musikg. von Mähren, Beil. 141 a 143. Č. Č. M. 1878, 520. Památky archaeol. X. 423.

---

1. Nástroj harfě podobný.
2. Nástroj strunami potažený, trojúhelníku podobný
3. Čtyrúhelník příčkou opatřený, jejž hudec na nitce držel a kovovou tyčinkou tóny vyluzoval.
4. Výborná viola z l. 1798 z jeho dílny náležela učiteli Förstrovi a náleží nyní učiteli v Koceradech (1890).