Přeskočit na obsah

Dívka (Wolker)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Dívka
Autor: Jiří Wolker
Zdroj: Jaromír Dvořák a Marie Kubíčková (ed.): Jiří Wolker. Do boje, lásko, leť. S. 17–18
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Odeon, 1975[red 1]
Licence: PD old 70

Když jsem šel předevčírem Držovskou ulicí, šlo proti mně děvče. Kostkovaný šáteček, kabelu, nepokrytou hlavu. Já jsem měl nový kožený kabát, který se leskl (slunce svítilo) krásně a způsoboval, že jsem se cítil hezkým a mladým a že jsem dokonce hledal i ty, kteří by to zároveň se mnou mohli konstatovat. Tato dívka viděla mě hned zdaleka — (kabát svítil). Když se blížila, sklonila hlavu. Krásně, cudně a nutně. Byla to dívka sotva odrostlá pubertě, a pod jejím barchetovým šátkem bylo tělo tak panenské, že jsem zapomněl na svůj kabát, sebe a viděl jenom ji. Jak jsem poznal, že se v ní cosi děje? Její hlava byla v ten okamžik tak těžká, jako by se jí do ní všechna krev nahrnula. Včera by šla kolem a dívala by se na mě klidně jako na telegrafní tyč, protože byla dítě. Dnes náhle poznala, že je na světě muž, protože ona je už dívka. A kdesi hluboko instinktivně dohadovala se, co to je. Proto ta krev, tíha a sklopený zrak a nutnost. Ale náhle jsem postřehl vedle nutnosti i sílu. Byla už blízko. Kořínky měkkých vlasů kol spánku nořily se do zardělých lící. Jde kolem mě — a (sílo!) zvedá hlavu, strašně síly je potřebí, aby ji zvedla, podívá se na mě (neboť to už si od počátku umiňovala, že to musí udělat) rudá, s očima násilně rozevřenýma.

Pozdrav tě bůh, děvče, — možná že jsi ve mně uvidělo poprve muže. Nechť je z tebe dobrá bojovnice, neboť dnes jsi byla statečná.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Próza je datována 18. 1. 1923