Co zpívá obilí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Co zpívá obilí
Autor: Armand Silvestre
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 285–286.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

      Poslyšte píseň obilí!
Hlad zkojený mnou všady zhyne,
mnou život plným proudem plyne
      a po světě se rozptylí.

      Poslyšte píseň obilí!
Mou šťávou vzrůstá kouzlo krásy,
jsouť klasy Evy zlaté vlasy,
      jenž vesmírem se rozlily.

      Poslyšte píseň obilí!
Šum probíhá mých klasů tříseň,
těch ptáků bez křídel, jichž píseň
      vždy potěší, kde zakvílí.

      Poslyšte píseň obílí!
Jsme v zemi zřídlo krve živé,
planého máku květy divé
      nám purpurem bok posyly.

      Poslyšte píseň obilí!
Jak otvíral bys prsy země,
nad mléko bílá mouka jemně
      se z našich zrnek vychýlí.

      Poslyšte píseň obilí!
Jsme klasy, stonky oné trávy,
kterouž se lidé stále zdraví,
      v ráj vmyslí, který ztratili.

      Poslyšte píseň obilí!