Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl první/Kapitola 35.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

O druhé processí k místům kostela Betlémského; item o spůsobu města a kláštera, a o navrácení se zase do Jerusaléma.

Druhé processí v kostele Betlémském. Vypsání Betléma. Klášter Betlémský. Město Hebron. Údolí Mambre. Návrat do Jerusaléma.


V neděli, 13. dne měsíce Září, ráno okolo hodiny na den, gvardian se všemi námi šel do kaply sv. panny Kateřiny, a tu oblekv se v roucho mešné mši zpěvavou konal; po té šli jsme do velikého kostela, a z toho tou jednou šíjí a schodem, jakž výš o nich oznámeno, dolů pod velký kůr do kaply narození Krista pána, a tu byly dvě mše čtené konány: jedna na oltáři z tenkého mramoru, a druhá na oltáři obětování darův, před jeslemi.

Po skončení toho všeho vyšli jsme zase do kostela, a odtud do refectorium, kdež jsme našli stůl přistrojený; za něj vsedše a mniši za obzvláštní tabulku, s chutí jsme obědvali, a z daru božího dobrých krmí i dobrého vína dosti jsme měli.

Okolo dvou hodin po poledni někteří z nás poutníkův zpovídali se gvardianovi Betlémskému dole v kaple sv. Jeronýma, z kteréžto jsme vyšli do kaply sv. panny Kateřiny, a gvardian s jinými mnichy začal zpívati nešpor; po nešpoře všickni jsme szuli obuv, a vzali po svíci rozsvícené, a touž jako předešle cestou jsme šli do kaply, v které se Kristus pán naroditi ráčil; a tu gvardian začal Magnificat etc., totiž: „Velebí duše má hospodina“ atd., až do konce zpívati, a my po něm, až došedše do kaply před oltář, tu jsme klekli. Gvardian pak přistoupiv k samému oltáři, některé modlitby říkal; potom jsme začali zpívati letanii, a vyšli z kaply nahoru do kostela velikého, v němž jsme třikrát okolo kůru obešli, až zase do kostela svaté panny Kateřiny jsme se navrátili a tu ostatek letanie dozpívali, a tím spůsobem pout Betlémskou vykonali.

Dříve pak, nežli závírku kapitoly učiním, vypsání Betléma i také kláštera položiti chci.

Bethlehem na česko se vykládá „dům chleba“, proto že jest v znamenitě hojném kraji; v podobenství pak, že se v něm syn boží, ten pravý živý chléb nebeský, kterýž s nebe sstoupil, naroditi ráčil, jakž sám o sobě svědčí. Joh. 6. Sloulo to město před časy Efrata, to jest „úrodné“, kteréž od ženy Kálefovy, jíž Efrat říkali, jakž někteří smýšlejí, tak nazváno bylo. Hieron. in Psal. 131. V pravdě jest vůkol něho položení pěkné a posavád stodolou Jerusaléma slouti může. Leželo v pokolení Judovu, pročež jmenuje se Bethlehem Judovo, pro rozdíl od jiného města, kteréž také Bethlehem sloulo a leželo v pokolení Zabulon. Jos. cap. 19. Leží od Jerusaléma k straně polední, na jednom dosti vysokém vršku na dýl, tak že se dlouhost jeho od východu až k západu táhne, a se všech stran úzké jest. Sumou, v té zemi okolní neviděl jsem tak rozkošné a všech úrod zemských od ovoce, obilí a vína hojné cesty, jako tato z Jerusaléma až do Betléma, a odtud málo něco dále byla; neb se tu v půl míli české hory Judské pusté, skalnaté a neúrodné začínají; tak že tam člověk nad tou neobyčejnou hojností velikou radost srdce, pociťuje, a zdá se, jákoby se v tom kraji narození spasitele svého znovu rodil; vedlé všech těch úrod, kteréž ještě podnes jako narozením takového dárce všemohoucího Krista pána občerstvené jsouc, vděčnost jakouž takouž k většímu probuzení nás k dík činění prokazují.

Z toho města pošel, a v něm bydlel i pochován jest onen Ebzan aneb Abesan, soudce Israelský, kterýž měl třidceti synův a třidceti dcer, kteréž všecky za živobytí svého oženil a rozevdal. Judicum 12. Odtud byl Elimelech, kterýž do země Moabské z příčiny hladu odšel a tam sobě syn jeho Ruth za manželku pojal, kteráž po smrti jeho s svou švegruší do Betléma přišla a Booza sobě vzala, s ním Obeda zplodila; od nichž Isai, otec krále Davida, sám král David a předkové Krista pána podlé těla pošli; jakož potom také Betlém sloulo město Davidovo, že v něm týž král David narozen a vychován byl, a tu v horách Judských a vůkol města stádo otce svého pásl. 1. Reg. 16. Sv. Jeroným in loc. Hebr. píše, že za jeho časův ještě hrob Isai a předkův některých krále Davida stál. Vedlé čehož hodné učiněno jest, aby sloulo vlast Krista pána a nejpřednějších předkův jeho, jakž to všemu křesťanstvu povědomé jest. Ruth. 1. Mich. 6. Math. 1. 2. Luc. 2.

Po smrti krále Šalomouna Roboam, syn jeho, to město nákladně vystavěl a ozdobil. 2. Paral. 11. Ale častokráte při zkázách Jerusaléma pobořeno bylo a chatrné bývalo, až i Micheas 6. prorokoval: „A ty Betléme Efrata maličký jsi mezi tisíci Juda.“

Za držení křesťanův Gotfrid z Bullionu a bratr jeho Balduin to město nad jiná opravovali, a v něm nejprvé biskupství a biskupa vyzdvihli, jemuž pod správu Aškalonitskou církev a mnohá jiná města oddali. Vilh. Tyr. 11, bell. sac. c. 12. et 12. bell. 13. etc.

Nyní zajisté ovšem chatrné jest, že sotva ves býti může, domy v říceninách porůznu, místem toliko jeden sklípek neb jeskyně pod zemí; Arabům a křesťanům della cintura za příbytek jest. Nebo z většího dílu tam křesťané della cintura bydlejí, a dovoleno sobě mají vinice štípiti a víno prodávati, sic žádný Turek, netoliko pro zákon, ale i pro přísnou vrchnosti své zápověd, té svobody, ačby rád chtěl, nemá; o čemž doleji dotknu. A však vedlé přísloví : čím lepší země, tím horší obyvatelé, nachází se to při nich pravdivé. Nebo velmi nebezpečno jest mezi nimi v Betlémě a vůkol obcovati; jest-li že sami člověka nepřepadnou, aspoň ho jiným okolním Arabům v horách prozradí, a potom se s nimi o loupež rozdělí.

Klášter Betlémský na konci východním města leží, tu kde někdy zdi městské stály, a bylo stavení veliké a nákladné, že se posavád jako nějaká pevnost z daleka býti zdá. Na větším díle nyní pustý jest, pro malý počet osob v něm se zdržujících; nebo toliko gvardian sám šestý s mnichy v něm bydlí; jsou řádu sv. Františka a Jerusalémskému gvardianovi poddaní, a od něho svých všech potřeb dostávají. Tehdejší gvardian Betlémský rozený Francouz, a mniši všickni Vlachové byli.

Při tom klášteru byla někdy velmi pěkná věže, a něco jí ještě stojí; s té se mohlo spatřiti položení města Hebron i krajiny vůkol Mambre, a mimo Betlém také k nim cesta z Jerusaléma vede.

Bylo pak město Hebron (v naší řeči slove „společnost“ neb „účastnost“, latině participatio, snad pro duchovní obecenství s největším patriarchou Kristem pánem) nejstarší v zemi Canaan, na vrchu rozkošném v pokolení Juda ležící.

Sloulo jináče Kiriath Arba, totiž „město čtyř mužův“, proto že v něm čtyří patriarchové pochováni jsou, totiž Adam, Abraham, Isák a Jákob; item Eva, Sára, Rebeka, Lia atd. Aneb jináč vykládá se „město obrův“, proto že v něm obrové velicí bydleli, kteréž synové Israelští pobili. Josue 15.

Založeno bylo od zlořečeného Kánana, od něhož pošli Gethejští, a ti je za času Abrahama, u nichž byl pohostinu, jako i Isák a Jákob, drželi. Genes. 13.

Když Josue zemi Canaan opanoval, mělo svého zvláštního krále, jehož synové Israelští oběsili, a město Kálebovi za dědictví dali, kterýž z něho svobodné kněžské město učinil. Josue 20 [1] .

Král David v něm nejprvé na království byl korunován, a v něm sedm let panoval. 2. Reg. 5.

Do toho města chodívali Židé navštěvovati míst a hrobův, kde patriarchové leželi, a tam modlitby konali, jakož i Absolon pod tím zámyslem svou zradu proti otci svému tam konal. 2. Reg. 15.

Za času křesťanův stolice biskupská v něm byla. Nyní jest pobořené, však souditi se může po těch pozůstalých říceninách, že slavné a veliké město býti musilo.

Jest však od starého Hebronu, v pěkném a úrodném údolí, nový Hebron, ves chatrná, a leží okolo jeskyně, kde hrobové patriarchův jsou.

To údolí sloulo před lety Mambre, v němž také Abraham pod stany bydlel, a tu anděly jdoucí, aby Gomoru a Sodomu vyvrátili, k sobě na nocleh přijal, jim pod velikým dubem, jakž jej 70 vykladačů jmenují, aneb terebinthem, jakž Josephus píše, nohy myl; od čehož potom dotčený strom od mnoha časů až do panování císaře Konstantina Velikého ctěn a příliš vážen byl, tak že pod ním veliké modlářství a kouření Židé i pohané činívali, až jej sv. Helena zazditi a podlé něho kostel vystavěti dala, s přísným poručením císařským k biskupu Jerusalémskému, aby tu modlářství vykonávati nedopouštěl, jakž to obšírně Nicephorus 8. Eccl. hist. 30. pokládá. Hier. in epist. Paulae, in loc. Heb.

V tom údolí jest ta dvojitá jeskyně od Abrahama za 400 lotů stříbra koupená (Gen. 23.), v níž pohřbeni leží jmenovaní patriarchové, a jakž Josephus píše, hrobové jejich z mramorového kamene velmi pěkně a nákladně uděláni byli. Nad tou jeskyní potom křesťané kostel pevný vystavěli; ale Turci sobě z něho meschit a pevnost udělali, žádnému křesťanu ani Židu tam jíti nedají, než toliko ke dveřům přijíti a skrz ně do kostela, a dále nic, hleděti dopustí; ale pro temnost jeskyně z tak daleka nic se spatřiti nemůže, ačkoli plno lamp tam dnem i nocí hoří; a když do Mechy z země Syrské a okolní po zemi putují; obyčejně se tu zastavují a své obřady při těch hrobích vykonávají. Vilh. Tyr. 2. bell. c. 3. 15. bell. sac. 6. Breidenb. Brocard. Salign. a Vitriac. etc.

My jsme tam nesměli jíti, pro veliké nebezpečenství od množství Arabův, kteříž pro úrodnost kraje tu vůkol se drží, a velmi ukrutně s poutníky zacházeti obyčej mívají. Ale již se zase k cestě navrátím.

Naposledy jsouc hotovi do Jerusaléma se navrátiti, složili jsme se vespolek po několika dukátích, a je jsme conventu za dobré chování darovali. Po té rozžehnavše se vsedli jsme zase na naše osly, okolo dvou hodin před večerem, a v samý večer do Jerusaléma jsme přijeli.


  1. Abraham kde bydlil.