Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 33.

Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl první Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kapitola 32.	Kapitola 33.	Kapitola 34.

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola 33.
Autor:	Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Zdroj:	[1] Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Řivnáč, 1854
Licence:	PD old 70

O processí, kterouž jsme k místům svatým v kostele Betlémském vykonávali.

Kostel Betlémský. Processí v témž kostele.

---

Okolo půl hodiny po našem se do kostela dostání, nakoupiv nám zatím vicarius náš voskových svíček, od Maronitův a křesťanův della cintura, za naše peníze, strojili jsme se s gvardianem Betlémským k processí v jedné kaple, kteráž jest při straně půlnoční při samém kostele vystavená, dlouhá, však úzká a dosti vysokým klenutím opatřená, ta slove „panny Kateřiny“. Oltář v ní stojí v kůru proti východu, kterýž jest přehražený, a za tou přehradou stolice, v kteréž mniši sedávají, a každodenně své hodinky říkají, postavená jest, nebo tu samou kaplu nad zemí, a potom pod zemí ostatní kaply v své vlastní moci drží; a oznámili nám, že se na tom místě oltáře Kristus pán svaté panně Kateřině ukázati měl a jí předpovědíti, že od tyrana Maxencia mučedlnickou smrtí odpravena býti má; a protož že se takoví odpustkové v ní jako na hoře Sinai, kde pochována leží, dosahují.

Po té vzal na se náš p. vicarius roucho mešné, a někteří mniši komže, a všickni jsme szuli obuv naši a vyšli z té kaply, nesouce v rukou svíce hořící, gvardian s vicariem a mnichy napřed, my za nimi upřímo k západní straně zpátkem se obracujíce, začavše zpívati hymnum, touž notou, jak jsme zpívali v kostele hrobu božího, v těchto slovích:

Nunc ad praesepe domini sacratum
Pergamus omnes etc.
V tom jsme přišli k jakés šíji, do níž jsme vešli co do sklepu po 18 stupních kamenných dosti povlovně, k jedné kaplici aneb jeskyni, slove „nemluvňátek“ aneb „nevinných děťátek“, a jest pod zemí, tmavá; o níž doleji oznámím. Z té jsme. se obrátili na levo, jako na polední stranu, a šli tak pod zemí jakousi šíjí v skále vytesanou, dvou loket Pražských zšíří a tří loket a jedné čtvrti zvýší, okolo desíti krokův zdýlí, trochu se točící až na stranu východní; tu jsme přišli do kaply, kde se Kristus pán, spasitel náš, z blahoslavené p. Marie bez její poskvrny pro nás hříšné na tento svět v člověčenství našem naroditi ráčil. Ač pak s druhé strany jinými schody kostela do též kaply také se choditi může, o čemž výše oznámeno : ale poněvadž se tuto povlovněji jde, těmi jdouce processí naši jsme konali.

Ta kapla, v níž se Kristus pán naroditi ráčil, tehdáž marštal aneb chlév pro hovada byla; jakž o tom svědčí sv. Lukáš v 2. kapit., když píše: „I porodila syna svého prvorozeného, a v plénky ho obvinula, a položila jej v jeslech; neb neměli místa v hospodě.“ Kde pak jesle v těch krajinách bývaly nežli v chlévích? buď pod zemí, jako tuto u Betléma, pro příhodnost vrchu a skalí, buď nad zemí pod střechou, a to pro veliká horka, pro něž dobytek jako u nás vně vystáti nemůže.

Křesťané potom to místo rozšířiti a z něho kaplu udělati dali, zvláště Helena svatá, o níž píše Niceph. 8. lib. c. 30., kteráž ji modlami pohanskými od Adriana, císaře Římského, poškvrněnou po 180 letech našla, vyčistila a nad ní kostel stavěti dala. Hieron. contra error. Joh. episc. Hieros. Jest ta kapla zdýlí od západu proti východu 15 krokův, zšíří 6 krokův, vysoká okolo šesti loket, po stranách, ač všecka prvé v skále pouhé vytesaná jest, však z horlivosti veliké předkův dotčených od země až do vrchu klenutí rozličného mramoru, porfíru a jaspisu tabulemi jest vysazená a přepěkně obložená. Strop klenutý stojí na třech sloupích z bílého mramoru, dílem musirovaným, od, zlata a lazúrové barvy draze ozdobený, ale nyní pro množství lamp, kteréž tam ustavičně hoří, hrubě očazený.

V té kaple u prostřed proti zdi východní jest malý výstupek do kaply otevřený, a nahoře prampouch okolo půldruhého lokte široký, jako nějaký lunet neb poloukruží. Pod tím jest kámen z bílého mramoru, tenký, do zdi vsazený, od země zvýší do pasu, na kterémž sami katolíci mši sloužívají. Na tom jest vyryto po stranách černými literami v řeči latinské : Hic de virgine Maria Jesus Christus nasci dignatus est, totiž: „Tuto se Ježíš Kristus z panny Marie naroditi ráčil.“ Nad kamenem jest tabule dřevěná místo archy při stěně východní toho. výstupku, na ní stojí malováno narození Krista pána, jak panna Maria s Josefem a pastýři nad děťátkem klečí.

Pod kamenem jest dole dlážení, od země o jeden stupeň vyšší nežli jiné v kaple, a v něm jest díra okrouhlá tří prstů zhloubí, okolo ní v mramoru jest vytesaná veliká hvězda; tu nám gvardian Betlémský vypravoval, že se pod tou děrou Kristus pán naroditi ráčil. S obojí strany toho místa jsou ony dvéře a stupně, kterýmiž se nahoru do kostela vchází, jichž jsem nahoře dotekl.

Od toho místa narození Krista pána, něco málo na pravé straně proti poledni, stojí opět jiný výstupek čtverhraný, dosti veliký, zdýlí čtyr a zšíří tří kroků, vysoký čtyry lokty a do kaply otevřený, v skále vytesaný, však na pět čtvrtí lokte Pražského hlouběji postavený nežli kapla, a má tři stupně kamenné.

Stojí v něm proti východu oltář z mramoru, na kterémž stojí tabule dřevěná místo archy, a malování na ní, jak tří králové Kristu pánu děťátku dary obětují; gvardian nám oznamoval, že na tom místě tří králové se klaněli, dary od mirry, kadidla a zlata obětovali. Mat. 2.

Naproti tomu oltáři dole při zemi k straně západní u stěny jest jakési korýtko z samorostlé skály vytesané, dlouhé dvou krokův a široké jednoho kroku, a něco víc nežli půl lokte hluboké, a slove jesličky, latině praesepe; jsou bílým mramorem osazené. O něm pravil vicarius, že jsou to ty pravé jesličky a místo, v nichž Kristus pán položen býti ráčil, ačkoli v Římě v kostele al santa Maria maggior aneb rotonda na vánoce také pravé jesličky ukazují, ale jsou kus aneb díl těchto, a tak oboje pravé býti mohou.

Na jednom kusu mramorovém, jímž jesličky obloženy jsou, viděti vyrostlinu velmi misternou osoby aneb podobenství člověka v mnišském oděvu s kápí, tváří a bradou dlouhou. O té pravili, žeby byla osoba sv. Jeronýma, když pokání čině v těch místech ( jakž doleji položím), tu znamení svého zanechati měl.

Když jsme již tu kaplu a místa v ní dosti dobře shlídli, vicarius Jerusalémský přistoupil k oltáři, totiž tomu tenkému kusu mramoru nad místem narození Krista pána, vzav ornát na sebe mši sloužil; a po vykonání toho všeho obrátili jsme se zase zpátkem k straně západní, a šli skrze tu šíji oznámenou, až jsme k kaple nemluvňátek přišli, kteráž také z pouhé skály vytesaná a s svými výstupky dosti veliká jest, vysoká půl čtvrta lokte Pražského. Stojí v ní oltář, a na něm jakési malování místo archy; za tím oltářem jest vytesaná jeskyňka, v níž pravili, že mnoho nevinňátek od Herodesa krále pobitých pochováno leží. Mat. 2.

Z té jeskyňky jsou dvéře v koutě, a to v stěně západní; skrze ty přišli jsme do jiné jeskyně, též z skály vytesané, dlouhé čtyr krokův a tří široké, na vysokost předešlé podobné. V té na pravé straně, do ní vcházeje, jest hrob mramorový, od země na dva lokty Pražské vysoký, široký pěti čtvrtí a dlouhý téměř přes celou jeskyni. O tom hrobu pravili, že jest svaté Pauliny aneb Pauly a Eustachie, dcery její, kteréžto byly rodičky z Říma, rodu starožitného Corneliův a Gracchův, a byvše obráceny na víru křesťanskou, daly se do země Svaté, aby tam bydlely, oblíbivše sobě místo v Betlémě, kdež již prvé od svaté Heleny kostel vystavený byl. Tu ona dala na svůj groš klášter (kterýž podnes stojí okolo kostela) vystavěti, a byl tehdáž na čtyry díly rozdělený : v jednom byli mniši, a ve třech ženské pohlaví a panny, kteréž ona všemu dobrému učila a cvičila, pod velikou kázní uzavírala, že nikdy ven nevycházely, krom v neděli do kostela, aniž kdo z mužského pohlaví tam vjíti směl. V tom klášteře trvala do 20 let, až i skonala a pochována jest v tom hrobě, kterýž sobě sama dala vytesati; o čemž sv. Jeroným, za jehož času živy byly, mnoho píše in loc. Hebr., a jim na památku nápis složil v těchto slovích:

Nad hrobem.
Scipio quam genuit, Paulae fudore parentes,
Gracchorum soboles, Agamemnonis inclyta proles,
Hoc jacet in tumulo, Paulam dixere priores.
Eustochii genitrix, Romani prima senatus,
Pauperiem Christi et Bethlemitica rura sequuta.
Nade dveřmi jeskyně.
Aspicis angustum praecisa rupe sepulcrum?
Hospitium Paulae est, coelestia regna tenentis.
Fratrem, cognatos, Romana, patriamque relinquens,
Divitias, sobolem, Bethlemiti conditur antro.
Hic praesepe tuum, Christe, alque hic mystica magi
Munera portantes, hominique deoque dedere.

Z té jeskyně šli jsme dále skrz dvéře úzké proti západu, a přišli do jiné jeskyňky z skály vytesané, něco prostrannější nežli ta, z které jsme vyšli; v té stojí opět jiný hrob mramorový nad zemi vyzdvížený dvou loket, dlouhý tří loktů bez čtvrti a široký pěti čtvrtí, v kterémž pohřben byl sv. Eusebius, učedlník a věrný pomocník svatého Jeronýma při vykládání biblí svaté z řeči židovské do slovanského a potom do latinského jazyku. V též jeskyni od toho hrobu jdouc tři kroky, proti západu při stěně v koutě, jest opět jiný hrob mramorový, od země zvýší půldruhého lokte, široký též půldruhého a dlouhý půlčtvrta lokte. V tom hrobě bylo pochováno tělo svatého Jeronýma, kteréž na ten čas i s výš položenými v Římě se ukazuje. Onuphr. de 7. urb. Eccles.

Z té jeskyně jsou dvéře úzké a nízké v stěně půlnoční, skrz ty jsme šli po jakýchsi čtyrech kamenných stupních a přišli do čisté a dosti veliké klenuté kaply, kteráž jest o dobrý díl vyšší ven z země nežli předdotčené kaply, a nahoře v klenutí jest do ní díra prolomená, skrz tu světlo jde do vnitřka, a v ní oltář kamenný proti východu stojí. Ta kapla slove „komůrka sv. Jeronýma“, proto že v ní mnoho let bydlel, biblí svatou vykládal a jiné mnohé spisy spisoval, kteříž posavad z většího dílu až do našich časův dochováni jsou. Živ byl okolo léta po narození Krista pána čtyrstého.

Odtud jsme se zase zpátkem obrátili skrz dotčené jeskyně, a potom těmi schody, kterýmiž jsme dolů šli, nahoru do kaply svaté panny Kateřiny; odkudž jsme s processí vyšli, a tak tehdáž konec pouti učinili a do refectorium šli, kdež jsme s bázní boží poobědvali.